Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4

🔭🔭🔭

,, Nechte toho už. Já za to nemůžu." křiknu po všech co jsou právě teď v obýváku. Což je Matty, Arty, Kat a Jacob. Už asi čtvrt hodiny se tu probírá moje břicho. Už mi trochu povyrostlo ale furt to není normálně těhotenské břicho. Zatím je jen o trošičku větší než moje dosavadní břicho. ,, No tak těhulko. My za to taky nemůžeme." začal se mi na novo smát Arty.
Bez jakýchkoliv slov jsem se zvedla a šla nahoru do pokoje. Toto nemám za potřebí. Nepotřebuju nějaký výsměchy. Nemůžu za to. Mohla jsem si to taky nechat vzít jenže nejsem žádný vrah. Nemohla bych mu to nebo jí udělat. Břicho prostě nějak přetrpím a jich si nijak všímat nebudu. Nejsem na ně zvědavá.
Oblékla jsem se do legín, černého trička, kardiganu na nohy jsem si dala bílé tenisky do ruky mobil a šla ven. I když na mě dole volali kam jdu neodpověděla jsem ji. Ať se jdou podnout. Akorát mi ještě více znechutili moji náladu.
Nestihla jsem přejít ani ulici a už mě někdo držel za zápěstí. Otočila jsem a uviděla Mattyho. ,, Co je?" zeptala jsem se ho a snažila se mu vytrhnout ruku. ,, Proč jdeš pryč? Nechtěl jsem bejt zlej."
,, Nechtěl ale byl." odpověděla jsem mu a přeměřila si ho pohledem. Měl na sobě jen kraťasy a tričko s krátkým rukávem a venku bylo docela chladno. ,, Notak Kat. Víš že jsem to nemyslel vážně. Mě se takhle líbíš a vypadáš roztomile."
,, Jasně. Malá připrclá chodící koule. To je tak hezký."
,, Je. Mě se takhle líbíš i kdyby si byla bůh ví jak velká já tě pořád budu milovat."
,, co po mě teď chceš?"
,, Ať se vrátíš zpátky.. Nemůžu tě nechat jít samotnou. Kord když už je půl osmý večer."
,, Mě to ale nevadí."
,, Kat prosím."
,, Dobře no."....

Ahojky, další část po jaké době tu. Nestojí za nic. Popravdě se mi vůbec nelíbí. Jinak děkuju všem co mi pomáhali s výběrem corveru. Nakonec jsem zvolila 5. Protože mi připadá k příběhu i k názvu nejvýhodnější😇