Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4

????????????

Z pohledu Mattyho.

Seb s ní volal, on s ni mluvil, takže jestli to zvedla je naštěstí v pořádku, v bezpečí, měl jsem alespoň menší naději. Do té doby než s ni volal jsem nevěděl jestli vůbec žije, jestli je v pořádku, teď vím alespoň něco.
,, Mám to." vykřikl Seb od stolu.
,, Mám to místo, je v hotelu na druhým konci města." vychrlil ze sebe, a během chvíle jsme oba seděli v autě směr hotel, kde by měla být má láska. Ve prostřed města nás ale zastavila kolona. ,, To jako vážně?" vykřikl jsem, obrátil auto a snažil se najít jinou cestu.
Po dlouhých třiceti minutách jsme se konečně dostali před onen hotel.
Vyběhli jsme na parkovišti z auta ven a běželi rovnou na recepci.
,, Dobrý den, chtěl bych se zeptat kde má pokoj slečna....." nestihl jsem ani domluvit a už mi do řeči skákala ta stará rašple od recepce.
,, Jestli chcete vědět kde kdo má pokoj tak to máte smůlu pánové, není dovoleno tu dávat informace o našich klientech." odpověděla mi a já myslel že jsem vylezl z bazénu jak mě poprskala.
,, Ale...."
,, Žádné ale, máte smůlu, nashle."
Otočila se k nám zády, se Sebem jsme na sebe mrkli a dali se do našeho ,,plánu."
Seb se rozběhl dlouhou chodbou do hotelu a ta baba za nim aby ho chytla. Já využil příležitosti a zadal Katino jméno do počítače. Pokoj číslo 568.
Popadl jsem náhradní klíč od pokoje a vydal se nahoru......