Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4

Bál jsem se

Z pohledu Artyho

Už bylo skoro osm a já měl všechno nachystaný.. Byl jsem nervózní a to hodně Kat je pro mě hodně důležitá. Bytem se rozezněl zvonek a já šel otevřít. Otevřel jsem dveře. Stála tam Kat. ,, ahoj" řekl jsem trochu nejistě. ,, ehmmm ahoj tak co si potřeboval?" zeptala se mě přičemž na mě byla docela nepříjemná. Ani se ji nedivím.  Ani jsem ji neodpověděl a chytl ji za ruku. Zavedl jsem ji rovnou do obýváku kde jsem měl všechno nachystaný a zpustil ,, V první řadě se ti chci omluvit.. Byl jsem fakt totálně blbej že jsem vám nevěřil. Měl jsem vám věřit už jen proto že vy jste za mnou vždycky stály a navzájem jsme si pomáhali. Odpustíš mi prosím?"
Zeptal jsem se a celou tu dobu jsem ji koukal do očí. ,, odpustím." řekla jednoduše.  Tak s teď to hlavní. Přešel jsem do kuchyně vzal puget růží a vrátil se zpátky za Kat. Vzal jsem ji za ruku a začal mluvit. ,, Od ty doby co se Kat odstěhovala jsem tu byli jen mi dva a já tě začal mít víc a víc rád. Jenže jsem si to nechtěl přiznat a taky nechtěl zničit naše přátelství. Proto jsem začal chodit s tou krávou jen proto abych na tebe zapomněl. Jenže tebe dostat z hlavy prostě nejde. Kat já tě miluju. Choval jsem se jako pitomec.. Bál jsem se tvoji reakce a taky toho jak to cítíš ty..." ,, Arty já tebe taky.'' skočila mi do řeči. ,, budeš mojí přítelkyní?" zeptal jsem se a radši to už neomlílal. ,, Já... Já.."
,, Kat já tě miluju.. Si jedna z màla se kterou si rozumím. Si ta která mi pomáhala když mi bylo nejhůř a proto tě chci dělat teď šťastnou já.. Už nehci aby ses kvůli mě trápila. Vim že to bude znít asi sobecky ale chci abys byla jen moje. Abych ti já mohl dávat polibky kdykoliv budu chtít já.. Abych si tě mohl nosit a chodit všude s tebou....." ,, Arty ano budu.." skočila mi zase do řeči a pak spojila naše rty v jedno. Kytku jsem nějak odložil na stůl a vyhoupl si ji na sebe. Teď už je jenom moje. Sedl jsem si s ni na gauč a odtáhl se od ni. Ona se ke mě přitulila a já byl ten nejšťastnější kluk.

Z pohledu Maxe

Už je to nějaká doba co ta malá děvka nebyla ve škole.. Trošku jsem se na ni zeptal třídního učitele ale nic moc mi neřekl. Jen že ji je špatně.. To určitě. Proto jsem včera po své hodině nechal pomoct s pomůckami od myslím že Nikol. Mám něco jako svůj malý kabinet. Jo i když jsem tady jen na chvilku ale je to prý po nějakým učiteli co odešel a teď ho nikdo nevyužívá. Tím lip pro mě. Šla se mnou do kabinetu a já zamkl dveře. Jednoduše jsem se tam sní prostě vyspal. Neříkám že nebyla dobrá ale chci jen jednu jedinou. Naštěstí jsem z ni včera teda dostal co Katharíně je. Prý odjela do Kanady takže si počkáme až přijede.  Teda spíš budu muset zjistit kdy přijede nebo jestli už je zase zpátky. No nic jdu si do baru pro nějakou další holčinu... Abych pravdu řekl je jich tu dost takže se tu mám fakt dobře.

Ahojky... Tak další kapitola o ničem. Omlouvám se že kapitoly nejsou ale nestíhám.  Ve škole píšeme každý den písemky a já to nedávám. Do toho mi je každou chvilku špatně takže u mobilu nevydržím ani sedět. Takže se omlouvam a budu se snažit aby kapitoly byly aspoň takhle krátké. Dlouhé teď nevím jestli dám.

❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤