Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4

×××

Probudilo mě šimrání na břiše. Otevřela jsem oči a už věděla o co jde. ,, Dobrý ráno zlato."
,, Dobrý." pozdravila jsem nazpátek a otočily se k němu čelem. ,, Vyspala si se?"
,, Ve tvým objetí jo...a to stěhování...myslel si to vážně?"

,, ano, nechci aby se vám něco stalo a pokud ona je schopna toho co si říkala tak to bude lepší."

,, ...a kdy?"

,, Klidně hned teď... Mě je to jedno."

,, vážně.. Jako už dneska? Ale kam by jsme šli?"

,, zatím můžeme k mým rodičům. Teda kdyby ti to nevadilo ať něco máme a mezitím by jsme našli nějaký byt nebo baráček."

,, jsi úžasnej."

,, Ty víc. Každopádně jestli chceme ještě dnes vypadnout měli bychom vstávat."

,, To jo.... Tak já jdu do sprchy."

,, můžu s tebou?"

,, jo."

Oba dva jsme se odebrali do koupelny, kde jsme si dali společnou sprchu a pak začali balit.