Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4

probuzení

Vzbudila mě raní vizita. Promnula jsem si oči a rozhlédla se po pokoji. Nic se na něm nezměnilo. Až na to že tu nebyl Coby. Nevím jestli jel domů nebo jen někam zašel ale i tak jsem ráda že tu se mnou byl. V noci jsem měla ne moc hezké sny a on mě vždy probudil a utěšil. Ano z ní to blbě ale je to tak. Potom co mi doktor řekl že Mattyho stav se nijak nejlepší a ani nehorší. Jsem chytla Mattyho za ruku a začala zase brečet. Naštěstí jsem v pokoji s Mattym byla sama ale spíš to bylo jako bych tam byla jen já protože Matty mě stejně nevnímal.

Flashback

Seděla jsem s Mattym na dece kde jsme měli krásný výhled na celou Paříž. Jen tak jsme seděli, drželi se za ruce a mlčeli. Nebylo to ale to nepříjemné ticho. Spíše na opak. Byla jsem za to ráda konečně jsme si s Mattym udělali chvilku pro sebe. Už jen proto že vozíme Martínka všude sebou. Ne že by mi to vadilo. To ne je to roztomilí je spolu vidět. ,, Že se mnou zůstaneš už na vždy že mě nikdy neopustíš" vyrušil mě Mattyho hlas z přemýšlení. Koukla jsem na něj. Měl shrnutý spodní ret a dělal na mě zase ten jeho stěněcí pohled. Byl jako malej kluk. Ale byl roztomilej. Chytla jsem jeho obličej do rukou a políbila ho na nos. ,, Nikdy" odpověděla jsem mu.  ,, miluju tě Kath" řekl mi a vtáhl si mě do jeho medvědího objetí. ,, já tebe taky"

the back Flashback

Otevřely se dveře do pokoje. Vzhlédla jsem k nim a viděla Cobyho. ,, kde jsi byl?" zeptala jsem se ho potom co si mě přitáhl na klín. ,, v bufetu pro něco k jídlu..Nevěděl jsem co ti vzít tak jsem vzal aspoň tu bagetu.."
,, děkuju to jsi nemusel stejně nemám hlad."Odpověděla jsem mu a bagetu položila  na stolek.
,, Kath musíš něco jíst. Nemůžeš tu být jen tak hlady. Za chvilku tady budeš ležet už i ty."
,, aspoň by jsem mu byla na blízku."
,, Sakra Kath nech toho.. Klidně to do tebe nacpu násilím to mi je jedno." Odpověděl mi a já už věděla že to myslí vážně. Protože vždycky když je rozčílený roztahnou se mu zorničky. Nevím jestli je to přirozeně nebo to dělá on ale nelíbí se mi to.
,, Coby.. Pochop zase ty mě.. Nemůžu se tady ládovat jídlem a dělat jakoby nic když vím že tu leží kvůli mě.. Miluju ho a dokud se neuzdraví nic do mě nedostaneš"
,, Ale Kath.." Jacob to ani nestihl doříct protože mu někdo skočil do řeči.
,, taky tě miluji Kath." uslyšela jsem za sebou a kdybych mohla skáču tři metry vysoko.

Ahojky,
Další kapitola na světě. Strašně se omlouvám že jsou teď tak krátké ale nemám náladu moc psát. A když už tak mě to chytí v noci tak jako teď. Doufám že se kapitola líbila a já se budu snažit aby další byla co nejdříve❤