Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4

🐁🐁🐁

Z pohledu Kat

Nevím co se stalo. Jediné co cítím je příšerná bolest. Slyším okolo sebe tolik hlasů a kroků ale nevím komu patří. Jediní co vidím je černo černá tma. Nemohu se hýbat i když bych tak strašně moc. Nemohu promluvit i když bych ze sebe chtěla tak moc vykřičet všechny mé city, bolesti a myšlenky.

Jediné co si přeji se z této noční můry probudit a už se do ní v životě nevrátit. Chybí mi všechno co jsem to teď měla. Chybí mi Matty. Ten jeho úsměv, jeho oči, on celý, chybí mi jak se na mě každý den díval, jak mi každý den říkal že mě miluje že mě nikdy neopustí, chybí mi naše společně ztrávené chvilky, jeho objetí. Nejradši bych se rozbrečela ale ani to nemohu. Nemohu vůbec nic a to mě tak moc tíží, deptá. Nevím kdy to přestane a jestli to někdy vůbec přestane. Bojím se že takhle to už zůstane na vždy. Že tu zůstanu a už se nikdy neprobudím. Že mě po čase všichni opustí. Že na mě zapomenou a nechají mě tu samotnou na tomhle opuštěném místě. Kdybych jen mohla ukázat že já žiji. Že nejsem mrtvá a chci žít i nadále. Ale nic z toho nemohu. 

Nejenže mi chybí Matty ale i ostatní. Jacobovo rady, narážky a to jak mi vždy i když byl totálně v prdeli dokázal pomoci nebo alespoň poradit.

Artyho sebevědomí vyjadřování, urážky na mou osobu i když vím že to myslí ze srandy. Chybí mi naše pošťuchování.

Katiny připomínky že se mám Mattyho držet protože jestli ne tak mě zabije, její starostlivost, obětavost a hlavně teď už i starost o moje miminko.

Ericovo každodenní esemesky o tom jak se máme že on dobře protože si konečne našel přítelkyni kterou miluje a nepodvedl ji ještě s žádnou.

Mamčiny starostlivé telefonáty jestli jsem už byla u doktora, jestli máme už vymyšlené jméno. Jestli je zatím vše v pořádku. Jestli se nemají přestěhovat zpátky aby mi mohla pomáhat.

Dokonce mi začíná chybět i škola. I když by měli být ještě prázdniny což nevím jistě jelikož netuším jak dlouho tu už jsem . Chybí mi ti protivní učitelé co vás ani na chvilku nenechali oddychnout.  Ti co vás každý den trestali za něco co jste neudělali. Ti co vás nutili každý den psát alespoň jeden test. Ti co chtěli jako výplatu dostávat aspoň padesát tisíc protože tato práce je prý až příliš namáhavá. Vždy jsem si jen říkala proč to tedy dělají? proč si toto povolání vybrali když měli tolik možností? proč to dávájí za vinu teď nám když mi za nic nemůžeme? bylo to přece jejich rozhodnutí a my za něj nemůžeme.

Z pohledu Mattyho

Do pokoje vešel doktor společně s dalším doktorem a sestřičkou. ,, Dobrý den pane nemusíte mít nijak strach co se děje. Jdeme jenom probudit vaši přítelkyni. Od  operace je bez komplikací takže by to mělo vyjít. My vás ale budeme muset požádat aby jste opustil pokoj.¨ ,, A musí to být? Raději bych tu zůstal.¨ ,, dobře tedy. Tak tu zůstaňte ale nemluvte nám prosím do naší práce víme co děláme.¨ ,, ehmm samozřejmě.¨ Zůstal jsem tedy v pokoji a pozoroval co se děje.....

Z pohledu Neznámého

Dnes ji podle mého zdroje mají začít probouzet. Pevně doufám že se jim to nepodaří. Jen ať trpí. Tohle je teprve začátek. Jak mile se probudí a propustí ji z nemocnice začne teprve ta pravá akce. To to je jen taková menší přede hra. Už mám vše přichystané. Jestli se probudí budu tam muset poslat jednoho ze svých lidí aby ji dal do kapačky ještě naši tajnou zbraň aby ještě na pár dní byla v bezvědomí. Musíme prvně zaopatřit Mattyase. Ten je tady jeden z nejhlavnějších tak jako Katharína. Ostatních už se zbavíme lehce. Kord když už k tomu mám vše co potřebuji a hlavně lidi kteří tu boční práci udělají za mě. Už se na to vše těším. V noci skoro nespím. I když bych měl/a protože potřebuji nastřádat plno energie. Až tu Katharinu a Mattyase budu mít nebudu spát už skoro vůbec. Už jen proto že je budu pořád mučit a taky svým lidem v tomto nevěřím. Budu si je muset ohlídat sám. Ano moji lidé jsem v některých věcech totálně neschopni.Musí vše jít podle plánu.

Ahojky, 702 slov. Doufám že se líbila. Potřebovala jsem se někam vypsat a tak jsem zase zvolila psaní. Jinak strašně vám děkuji. Podle všeho jsem na druhém místě v kategorii Romance. To to jsem od vás vážně nečekala. Nemyslela jsem si že ten to příběh má až takový úspěch. I když to tak možná nevypadá ale vážím si každičkého čtenáře co tento příběh čte. A každý hlas nebo komentář mi dělají nesmírnou radost a motivují mě psát dál. 

Miluju vás ♥