•|•

393 40 6
                                    

Z pohledu Mattyho

,,Tak co jak na tom je?" křikl na mě Sebastian hned jak mě zahlídl na na chodbě. Počkal jsem až přijde blíž, protože v této situaci ve, které jsem byl mi nebyly příjemné pohledy ostatních pacientů, kteří byli na chodbě, protože už je nebaví ležet v posteli. Nepotřeboval jsem ani aby věděli jak je na tom moje přítelkyně, která je ještě furt na sále.
,, Je furt na sále. Nikdo mi nic nechce říct. Všichni běhaj jak kokoti tak a zpátky. Ani jeden pohled na mě. Mohli mi říct aspoň něco do píči už tady se vším." začal jsem mluvit, když Seb přišel blíž ke mě.
,, Nemůžou ti nic říct nebo aspoň nemají čas. Každá minuta je tu drahá. Nemůžou se tady s lidma vybavovat zrovna když maji na sále pacientku, která je ještě k tomu těhotná. " měl pravdu. Měl pravdu ve všem co řekl.
,, Sakra ale jsem její přítel. Nemůžu tu jen tak sedět a čekat. Potřebuju za ni, potřebuju ji vidět. Kurva aspoň pár slov. ,, je v pořádku." ,, Je to na dobré cestě."., ,, nemusíte mít strach." ale ni..jsou to sobci jak by se cítili asi oni?" skoro jsem až vykřikl poslední větu. Sebastian mě stáhl za ruku na židli vedle něj na, kterou se posadil mezitím co jsem mluvil.
,, Všichni řeší jen sebe, nikdo se nestará o to jak se cítí ti druzí je jim to jedno. Všem." vztekle jsem už poněkolikáté praštil do volné židle vedle mne.
,, Uklidni se. Vím že si s nervama v prdeli ale já na tom taky nejsem zrovna nejlíp. Je to moje kamarádka. Musíte to nějak zvládnout."
,, ale jak?" svou otázku jsem skoro až zašeptal a nechal slzám už volný průběh. Bylo mi jedno že mě Sebastian uvidí brečet. Potřeboval jsem to ze sebe nějak dostat.
Nemůžu o ni přijít... Ona je můj život...







Další kapitola tu. Snad se líbila🙈❤

Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4Kde žijí příběhy. Začni objevovat