Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4

€€€

Už je asi osm večer. Pořád tu sedím. Začínala mi být už zima tak jsem se zvedla a šla pryč. Domů stoprocentně nejdu. Nepotřebuji poslouchat ty jeho omluvy nebo další kecy o tom že zase uteču. Zamířila jsem si to proto k Jacobovy. Snad bude doma.
Škoda že už tu Kat s Artym nejsou. Odjeli druhý den potom co se Mattyas vrátil. Procházela jsem parkem okolo další lavičky když jsem uviděla Seba.
Chtěla jsem jen projít a rovnou jít dál jenže mě zastavil jeho hlas. ,, Ahoj."
Pozdravil mě a já se k němu otočila.
,, Ahoj."
,, Co tady tak pozdě děláš? Kord sama."
,, Musela jsem si srovnat pár myšlenek. A co ty?"
,, Nápodobně."
,, Jsi v pořádku? Vypadáš tak nějak špatně."
,, Jak se to vezme."
,, Tak povídej. Co se stalo nebo děje?" zeptala jsem se ho a sedla si vedle něj na lavičku.
,, Jak se to vezme.. Nemám prostě dobrý období."
,, V čem?"
,, Ve všem."
,, Rozvíjej to trochu."
,, Dobře... Jde o to že mám jednu kamarádku."
,, A dál?"
,, Zamiloval jsem se do ní."
,, A v čem je tedy problém.?"
,, V čem? Že mě bere jako kamaráda. V tom je ten problém. Motá se okolo ní plno kluků tam proč by si všímala mě."
,, Možná proto že jsi asi v něčem jiný, výjimečný. Kdyby tě neměla ráda nebaví se s tebou."
,, Jasně.. Můžu být jakkoliv jiný ale ona mě nikdy jako něco víc brát nebude."
,, Možná jo. Řekl si ji už někdy že ji máš víc než rád?"
,, Ne."
,, Tak ji to řekni."
,, Nemůžu."
,, Proč?"
,, Protože tím všechno zkazím. Řeknu ji to a ona se mnou nebude už vůbec komunikovat. Prostě nic."
,, Sakra Sebastiane vzchop se. Jsi hezkej, sportovně založenej.. Každá by tě hned chtěla mít jen pro sebe tak zvedni tu svoji prdel a jdi ji vše říct."...

Další část tu. I přes mou nechuť ke psaní jsem to ze sebe nějak vymáčkla ať máte co číst.
PS: další kapitola o ničem.