Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4

¥¥¥

,, konečně" svalila jsem se na postel.
,, Snad máme všechno." promluvil Matty potom co si lehl vedle mě.
,, Ne nemáme...na něco jsme zapomněli." vylitla jsem do sedu a byla obdařena Mattyho nechápavým pohledem.
,, Martínek má pozítří narozeniny."

,, Ježiš...já zapomněl... Nebej tebe."

,, Tak se jde asi nakupovat. Sbaleno máme takže není žádný problém a po cestě se můžeme jet rozloučit se Sebem."

,, Jo to by šlo."

Oba jsme se obuli a vyjeli jsme směr nákupní centrum.

***

,, Tak ty se jdi podívat támhle a já tam." ukázala jsem na strany obchodu ve, kterém jsme se teď nacházeli.
Matty přikyvl a oba jsme se vydali najít nějaký hezký dárek pro to malý zlobidlo.
Byla jsem zrovna u regálu s autíčky když na mě promluvila postarší dáma. Neviděla jsem ji do obličeje už jen kvůli tomu že si ho ,, zahalovala ,, šátkem. ,, dobrý den slečno, mohla by jste mi pomoct?" oslovila mě a já ji hned s úsměvem odpověděla ,, Dobrý den, zajisté co potřebujete?"

,, Tam nahoře..to červený autíčko, bohužel na něj nedošáhnu, tak jestli by jste mi ho podala." Odpověděla mi. V té chvíli jsem si připadala jak nějaký obr, že mě o to žádala. Přikývla jsem k souhlasu a natáhla se pro autíčko. To jsem ale neměla dělat, protože hned když jsem zvedla ruku ucítila jsem šílenou bolest v břiše. Bodla mě....

Zkácela jsem se hned k zemi a chytla se za ránu. Bodla mě přímo do břicha. Začala jsem hystericky brečet. Žena si nade mne stoupla a já mohla konečně spatřit její obličej... ,, Říkala jsem ti že se mě jen tak nezbavíš.." řekla mi a to byla poslední slova,.které jsem slyšela než jsem přestala vnímat...

Další kapitolka tu, omlouvám se ale myslela jsem si že když začnou prázdniny všechny problémy zmizí a já budu moct psát dál...bohužel jsem se ale mýlila... Než jsem začala psát hodinu jsem hystericky probrecela takže už nemám ani sílu psát delší kapitolu.