Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4

🎀🎀🎀

Už jsem to pomalu vzdávala. Už jsem to v té kabince nemohla vydržet. Ale ve chvíli kdy jsem už sahala po zámku ať ho otočím uslyšela jsem křik. Hned mi bylo jasné že je to policie. Jelikož to i řekli.  Ve chvíli kdy jsem uslyšela chlapy odveďte ho tak jsem odemkla a vylezla. Byli tam ještě tři policisté. ,, D dobrý den." vykoktala jsem ze sebe. ,, Dobrý den slečno. Jste v pořádku? Nestalo se vám nic?" zeptal se mě hned policista který byl ke mě nejblíže. ,, nestalo.. V pořádku asi jsem. Nemusíte mít starosti.. Chytli jste ho?"

,, Ano. Už je na cestě do vězení. Budeme se Snažit aby tam zůstal co nejdéle a aby nám řekl kde je váš přítel. Každopádně se omlouváme že nám vaše záchrana tak trvala. Ale museli jsme počkat."

,, to je v pořádku. Každopádně jsem ráda že už nejsem zavřená tam." řekla jsem a rukou ukázala na tu kabinku. Hned na to jsem se ocitla v objetí.
,, Jsi v pořádku?" zeptala se Kat.
,, jo asi jo."
,, měli jsem strach. Jenže jsme nemohli nic dělat. I když jsme chtěli." řekl mi Jacob a objetí ještě více zesílil.
,, To je v pořádku. Já vám nic za zlé nemám. Spíše vám děkuju že jste zavolali pomoc. Kdyby nebylo vás už tu nejsem."

  
***

Potom co nás policisté upozornili že budeme muset dojít na výslech a možná i k soudu jsme došli domů. Byla jsem dost unavená a s nervama na to taky nejsem nejlépe.
Pořád tu Matty není a nikdo o něm nic neví.
Kat dnes bude spát se mnou a Arty s Cobym v pokoji pro hosty nebo v Ericovo pokoji.
Sama bych spát nemohla. A Kat se mi sama nabídla. Ví že bych to sama nezvládla a za to jsem ji vděčná.
Jsem ráda že je všechny mám.

Ahoj, další krátká kapitola tu. Omlouvám se že kapitola nebyla už dřív ale nemám chuť psát dál. Nevím proč. Přešlo mě takový to nadšení ze psaní. Nemám nic a nikoho který by mě do toho nutil. Kvůli komu bych to psala. Každopádně psát dál budu ale nepočítejte s tím že bude každý den jako před tím.
Dochází mi na to už síla.