Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4

konec

Z pohledu Kat 

Slyšela jsem kluky jak říkají ,, Máme hezčí postavu... i vizuálně jsme hezčí.." Musela jsem se zasmát mají strašně velké Ego. Vešla jsem s talíři do pokoje a viděla jak se válí na zemi se záchvatem smíchu. ,, Hele vy egoisti uklidněte se a tady máte jídlo. Kluci si konečně sedli a vzali si ode mne talíře. Nakonec jsem udělala špagety. Nic jinýho mě nenapadlo. Hned se do toho pustili. ,, Chutná?" ,, jo" odpověděli mi oba naráz s plnou pusou. Když jsme dojedli vzala jsem talíře zpátky do kuchyně a rovnou je umyla. Když jsem měla už konečně hotovo rozhodla jsem se že půjdu k bazénu. Vešla jsem do svého pokoje a tam si vybrala černé jednodílné plavky. Tyhle mi kupovala mamka. Oblékla jsem si je rovnou v pokoji. Tu chvilku jsem to tam vydržela. Kluci byli zavření v pokoji. Nechám je. Bylo něco kolem druhý takže ještě furt teplo. Lehla jsem si na lehátko vedle bazénu a dala si sluneční brýle. Konečně klid. Počkat kde je vlastně Stuart? Od té doby co jsme přiletěli jsem ho neviděla. Měla bych si koupit novej telefon a taky zařídit rodičům pohřeb. Přece jen nenechám to na cizích lidech. Nebo bych mohla poprosit toho pána. Když umřel táta taky zařizoval pohřeb a mamka mu sem tam pomohla protože to psychicky nezvládala. Už vidím sebe jak mám vybírat věci na pohřeb. Asi to taky nedám. Ještě jsem taky nevyřešila to s tím Artym. Měla jsem mu napsat. No nic. Zvedla jsem se a šla zpátky dovnitř. Vešla jsem zpátky do toho pokoje co tak nenávidím a způsobuje mi husí kůži. Jen jsem si ve skříni našla obyčejné legíny a Ericovo triko. Jo jednou jsem mu ho ukradla. Několikrát ho po mě chtěl vrátit ale já mu ho nedala. Převlékla jsem se a šla k Mattymu do pokoje pro notebook. Vešla jsem tam a kluci nikde. No nic. Vzala jsem notebook a šla s ním dolů do obýváku. Už vím kde jsou. Seděli v obýváku a hráli fífu. No nic. Chtěla jsem zkusit zavolat Artymu ale co zkusím to v kuchyni. Tam je taky stůl a něco na sezení.  Kluci mě ani nezaregistrovali a horlivě se věnovali hře. Přemístila jsem se tedy do kuchyně. Sedla jsem si k ,, baru ,, a vytočila Artyho. Už to zkouším asi po třetí a on mi to vždycky típl. No nic. Najela jsem na můj čet s ním a napsala mu. 

( Mickey a Zlato jsou přezdívky Kat a Artyho )

Mickey  : Arty co se stalo udělala jsem ti něco ? 

Zlato : Ty se ještě  ptáš co si udělala ?

Mickey : Jo?

Zlato : Samantha se tě bojí proč si jí vyhrožovala ?

Jako vážně? to ona mě celý roky šikanovala a nakonec mi zabila rodiče. 

Uživatel Zlato vymazal vaší a svojí přezdívku 

Kat : to jako vážně? to budeš věřit radši jí než mě ?

Arty : a proč bych ti měl věřit ?

Kat : Protože se spolu známe dost dlouho. Vždycky si mi mohl všechno říct a já tobě taky. Vzájemně jsme si pomáhali. A taky protože tě mám ráda a Samantha ti lže.

Arty : jo jasně Samantha mi nelže 

Kat : Sakra Arty ty si ji nepamatuješ ? Ty už si zapomněl na to co mě a Kat dělala? 

Arty : Ne ale Samantha se změnila už to není ta zlá a sebestředná Samantha jako před tím

Kat : Jo a proto mi zabila další dva členy rodiny a jednoho přivedla do komatu a dalšího naštěstí jen postřelila 

Arty mi už neodepsal. Bylo tam jen zobrazeno. Všechno jsem vyscreenovala a přeposlala Kat.  Ještě jsem ji k tomu napsala Konečně dosáhla toho čeho chtěla. Ani jsem nečekala jestli něco odepíše a notebook vypla. Stále jsem ale seděla v kuchyni a koukala do blba. Byla jsem úplně mimo. Nejenže mi zníčila dětství ale už i celkový život. Nevím co proti mě má. Už od školky mě nenávidí. Ale já nevím proč.....

Z pohledu Artyho

Kat : Jo a proto mi zabila další dva členy rodiny a jednoho přivedla do komatu a dalšího naštěstí jen postřelila

tu zprávu jsem si četl nejméně dvacetkrát. Sám nevím čemu mám věřit. Myslel jsem že se Samantha změnila ale zřejmě ne. Měl bych se jim asi omluvit. Taky mi to mohlo dojít. 

Flashback

Zazvonil jsem u jejího domu a čekal až otevře. Za chvilku otevřela a vrhla se mi kolem krku. Šel jsem rovnou do obýváku ale ona mě zastavila se slovy ,, jdi do pokoje za chvilku přijdu.." Uviděl jsem tam sedět nějaký dva svalnatý chlapy. Oba dva v obleku. Měli sluneční brýle. Jeden plešatej a ten druhej měl jen pár vlasů takže taky skoro plešatej. Vůbec se mi  nelíbili. Samantha si myslela že jsem odešel nahoru. Ale já zůstal na chodbě a poslouchal. Zaslech jsem jen něco ,, Chci aby jste je zneškodnili celou její rodinu." Nevěděl jsem o čem mluví. ,, Dobře do zítra jsou všichni mrtví pak vám dáme vědět madam." ,, Chci aby trpěla a tohle mi sakra moc pomůže."

Back on the flashback

Jsem takovej kretén. Že mi to nedošlo hned. Musím to nějak vyřešit. Musím se jim omluvit. A se Samanthou je konec. Byl jsem totálně slepej. 

Tak za dnešek už druhá kapitola jako včera. Jsem tak nějak nemocná takže mám času dost. Zejtra do školy taky nejdu takže můžete počítat s další. Každopádně už plánuju ten třetí díl. Tady máte menší ukázku: 

 Otevřela jsem tu zprávu která mi  před chvilkou přišla. Neznámé číslo. to co jsem v ní ale viděla mě dost zasáhlo. Já mu věřila. Milovala ho a stále miluji a on? On si užívá s jinou taky co se dalo čekat. Už jednou mi řekl že jsem byla jenom další děvka. Sakra ale už jsme přes čtyři měsíce spolu. Proč to všechno zahodil? To jsem mu nebyla dost dobrá? Sedím na zemi uprostřed jeho pokoje a břečím už ani přes ty slzy nevidím tu fotku. Taky že už ani nechci.  ,, Zlato co se stalo?" Přiběhl ke mě ten kterej mi právě zlomil srdce na milion kousků.... 

Tak snad se vám třetí díl bude líbit. Jo zase se vrací ta svině která tak nějak  oddělí Mattyho s Kat. Ano jsem to já. Ale na to si zvykejte... Jiná už hold nebudu. Asi se budu muset přestěhovat. Jinak mě ještě někdo zabije...