,, Potřebuju na záchod." řekla jsem po třech hodinách prolízání města.
,, Půjdeme se najíst do nějaký restaurace tak můžeš jít tam." řekl Jacob a už vcházel do jedné z restaurací. Všichni jsme tedy zalezli dovnitř a já si to hned namířila na záchod.
Vešla jsem do jedné z kabinek a hned na to uslyšela otevření dveří a následné kroky. Myslela jsem si že sem vešla nějaká žena, holka nebo dívka. Ale názor jsem hned změnila když někdo zaťukal na dveře od kabinky a já spatřila panské boty.
,, Tak pojď maličká. Já vím že tam jsi.."
Řekl mi ten muž a já dostala strach. Co to sakra má být? Hned jsem napsala zprávu Kat že tu někdo je ať mi nějak pomůžou.
Sama se z toho nejspíše nedostanu. Nejhorší je že tu není žádné okénko kterým bych mohla rychle utéct nebo nějaké druhé dveře. Jsem v háji.
Pohltily mě zase ty pro mě známé emoce. Měla jsem šílený strach a cítila strašnou bezmoc jelikož jsem si sama nemohla pomoct. Nejenže jsem nevěděla kde je Matty. Co s ním je. Jestli je v pořádku. Ale ani teď jsem nevěděla jestli budu v pořádku já.
Je to už deset minut co tu sedím na zavřeném záchodě a snažím se být v klidu. Muž na mě promluvil už několikrát ve smyslu ať vylezu a nijak to nezdržuju. Už se snažil otevřít i dveře. Jediné na co teď spolehám je ten zámek pomocí kterého jsem ty dveře zavřela a potom ještě Kat, Artyho a Jacoba. Snad mi pomůžou....
Ahoj, další kapitola tu. Zase krátká ale jelikož už jdu zítra do školy musím se naučit na čtyři písemky. A to není zrovna málo.
ČTEŠ
Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4
Romance2# když jsem ho spatřila nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Byl úplně jiný. Kráčel si to přímo ke mě a já mohla cítit jeho mentholovocigaretovou vůni, která mně doslova omámila. Byla jsem si ale jistá že už to není ten Matty. Ten kterýho jsem tak mi...
