Dítě Čtyř

Kapitola 11 - Nemoc

Probudím se opět v princově loži, oblečení mám nasáklé potem a cítím jak mi zbytek jídla který mám v žaludku leze do krku. Jen tak tak stihnu vyběhnout na palubu a naklonit se přes zábradlí. Ihed se pozvracím do tmavé vody a rozvlním tak odraz svítícího měsíce. Měsíc zrovna vychází, z čehož poznám že jsem spala celý den. Opět cítím nával nevolnosti a nakloním se přes zábradlí, avšak nepodaří se mi z prázdného žaludku vydávit nic, co bych mohla vyzvracet. Cítím se strašně, ale jsem zároveň úplně plná neznámé energie. Nevím co je to za nemoc, ale je podivná. Zůstávám a u zábradlí a snažím se zbavit neustálého pocitu nevolnosti.

„ Tak ses probudila. Koukám, že se ti dělá trochu špatně. Mořská nemoc to nebude.. Možná to je to tím, že nejsi zvyklá jíst tak staré suchary jako jsi jedla." řekne chlapec, kterého podle hlasu poznám jako kapitánova syna, a přehodí přese mě deku. „ Princ tě položil na postel a chvíli u tebe seděl. Nakonec jsme tě nechali spát, i když si neustále byla zelená jako vody v džungli." 

„ Omlouvám se že vám dělám starosti. Nevím co se stalo. Snad to bude v pořádku. Běž si lehnout," odpovím mu a chlapec mě povzbudivě poplácá po zádech, což mojí nevolnosti zrovna dvakrát nepomůže, a se zívnutím zajde do podpalubí. Chvíli se jen tak opírám o zábradlí a začínám se cítit lépe.

Protáhnu se a zívnu. Poté se otočím a chystám se vejít do podpalubí, když mě něco napadne. Strnu, chvíli přemýšlím a pak onen nápad zavrhnu. Ještě než zavřu dveře, promnu si znaménko které mám za uchem.

Poté co ulehnu mi chvíli trvá, než usnu, a několikrát se během noci probudím kvůli nevolnosti. Naštěstí je můj žaludek prázdnější než Buckova hlava, takže už se znovu nepozvracím. Ráno se odvážím vylézt na palubu a chvíli sedět pod stěžněm. Will se neustále drží v mé blízkosti a hlídá mě. Cítím se sice trochu lépe co se týče nevolnosti, ale kolem poledne mě začne z jasného světla bolet hlava a odeberu se tedy zpět do podpalubí. Následující dva dny strávím o hladu a poznám, že nemoc ustupuje. Hlava mě bolí stále dost, ale to je jedna z věcí která mi příliš nevadí. Poté co vyjdu na palubu a začnu šplhat do lanoví, mně kapitán přivítá "zpět mezi živými", usměje se a oznámí mi, že zítra bychom mohli dorazit do přístavu. Spokojeně se na něj usměji a vyšplhám do lanoví. Will začne ihned protestovat a chce po mě abych slezla dolů, protože po nemoci bych se neměla přepínat. 

„ Ale když si aspoň trochu nezacvičím, zkrátí se mi svaly." odpovím mu a začnu pracovat. Sice mě bolí hlava, ale hned po prvním utažení lana zjistím, že jsem hodně zesílila. Muž vedle mě, který mi obvykle se zavazováním onoho lana pomáhal, si mě změří uznalým pohledem a usměje se, přičemž se mi málem udělá nevolno z černých, shnilých zubů v jeho ústech. Will ještě chvíli kousek pode mnou protestuje, načež se vzdá a odejde na druhou stranu paluby pomáhat kapitánovi s mapou.

Ve chvíli, kdy se vyhoupnu výše do lanoví a ucítím jemný mořský vánek, se mi udělá lépe, což je divné, protože kvůli tomu pachu soli bych se ještě před nedávnem  pozvracela. Když začnu pracovat, cítím jak mé svaly opouští ztuhlost a i přesto, že jsem dlouho nic nedělala, se cítím mnohem silnější. Nakonec se podivím, protože jsem sama schopná uvázat jedno z tlustých lan, která i námořníci uvazují ve dvou.

Kapitán se sice umí výborně navigovat ve vodě ale není moc dobrý v práci s mapou. Pozná sice kde je, a kam pluje ale nedokáže odhadnout v jakém měřítku mapa je, a proto nepozná přesnou vzdálenost od cíle. Will se chvíli mapou zaobírá a poté zjistí,do přístavu budeme schopni dostat už dnes večer, jestliže využijeme na silnější proud nacházející se dva kilometry na východ od nás. Kapitán mu poděkuje a začne upravovat kurs. Poté co se napojíme na silnější proud, cítím jak sebou loď prudce trhne a následně vystřelí dvakrát větší rychlostí než jsme jeli doteď. Málem kvůli tomu z lanoví spadnu, a proto se raději rozhodnu slézt dolů. Opláchnu si obličej příjemně studenou mořskou vodou a protáhnu si unavené svaly. Nechápu, jak mohou ti námořníci sedět v lanoví od rána do večera. Náhle ucítím na rameni něčí ruku, načež mě k sobě Will otočí a vášnivě mě políbí.