Dítě Čtyř

Kapitola 185 (aneb neuvěřitelný cringe)

          Spokojeně si položím ruku na plné břicho a olíznu si zbytek krému, který mi zbyl na prstech. Všimnu si že Will se také spokojeně rozvalil pohlédl na krásné, hvězdami poseté nebe. Opatrně se posadím a přesednu si až k němu a následně si ho prohlédnu. Když odtrhne pohled od noční oblohy a přesune ho na mě, zvedne jedno obočí v rekaci na můj zkoumavý pohled. Já ne to zareaguji tak, že si obkročmo sednu na jeho břicho a nakloním se k němu.

„ Máš tady trochu krému," pousměju se a jemně, dlouze ho políbím. Cítím jak mi toužebně odpovídá a snaží se mi jazyk dostat čím dál do pusy. Po chvíli se od něj odtáhnu, jen abych se mohla nadechnout a s nakloněnou hlavou na něj pohlédnu.

„ Nedáme si koupel?"

Ať už se voda svou barvou zdá jakkoliv studená, když do ní pomalu ponořím obnaženou nohu, zjistím že je ještě teplejší než okolní vzduch. Slyším jak Will za mnou srovnává své oblečení na hromádku a následně mě zazadu obejme.

„ Ty vlny co jdou od potoka s sebou přinášejí teplo, protože u jeho ústí vyvěrá nějaký termální pramen, nebo co."

„ Překvapuješ mě čím dál tím víc," zasměju se a než mi stihne nějak odpovědět, chytím jeho ruku, kterou mě drží kolem pasu, a vrhnu se do tůňky. Když se společně ponoříme do teplé, jemné vody, úlevně se poddám jejím účinkům. Cítím jak z mého těla vyprchává veškerý stres, způsobený mou nynější situací, a spokojeně se nořím hlouběji do hladké vody, která mě hladí jako by byla samet. Když už cítím jak mi pomalu dochází dech, chvíli přemýšlím nad vytvořením magické bubliny kolem úst, ale nakonec si uvědomí že jsem stejně svůj runový náhrdelník nechala společně s ostatními věcmi na břehu.

Pomalu tedy vyplavu k hladině a spokojeně se usměju na Willa, který šlape vodu vedle mě. Když si všimnu jeho zrudlého obličeje a pohledu se kterým hledí na mé tělo, opatrně si zakryju nahá ňadra, která voda nebezpečně nadnáší.

„ A já si myslela že už tě ničím nepřekvapím..."

„ Já jen.. ono..." podrbe se Will na zátylku když si uvědomí, že jsem ho přitihla při zírání na mou nahou postavu, a než aby čelil mému pohledu, raději se potopí pod hladinu, kde ho kvůli vlnám které nedaleké ústí potoka tvoří nevidím. Náhle mě ale jeho ruka chytí za nohu a on se vynoří těsně vedle mně. Když se ke mě natolik přiblíží a já cítím teplo, které stoupá z jeho těla, cítím jak mi začínají rudnout tváře a pomalu spolu začneme plavat směrem ke břehu, kde je taková hloubka abychom se mohli postavit.

„ Ta voda je úžasná!" protáhnu se, když se konečně postavím na pevnou část břehu, která je pod vodou. Will si stoupne přede mě a pohlédne mi přímo do očí. Všimnu si touhy a hravosti, která se mu v očích zračí a spokojeně ho obejmu, přičemž na něj záměrně přimáčknu partie které s takovou oblibou pozoruje, čímž ho, zřejmě příjemně, překvapím.

„ Děkuju že jsi mě sem vzal.." políbím ho tak roztouženě, že to mě samou překvapím, a cítím jak mi Will přejíždí rukama po nahých hýždích.

„ Niro.. já.." snaží se Will mumlat mezi polibky, ale mě je jasné co mi chce říct. Pomalu se tedy nechám strhnout touhou, která pomalu naplňuje celé mé tělo a společně s Willovými polibky, které se pomalu přesouvají od méh krku dolů k hrudi a naprosto se mu oddám.

---

Probudím se rozbolavělá jako nikdy, ale cítím jak celé mé tělo naplňuje uspokojení a když si vzpomenu na to, jak jsme prožili včerejší večer a podstatnou část noci, uvědomím si že musím obdivovat Willovu výdrž. Když pohlédnu na jeho tělo ležící na mém, zakryté pouze dekou kterou přes nás zřejmě přehodil, unaveně ho políbím na tvář. Willovi oči se najednou pomalu otevřou a když na mě pohlédne spokojeně mě obejme a zaboří hlavu mezi má ňadra, jako by to byly polštáře.

„ Wille, musíme se tam vrátit..." prohrábnu jeho neposedné hnědé vlasy, které se mi včera podařilo opravdu dobře rozcuchat, a Will se začne líně zvedat.

„ Ale nejdřív si dáme koupel.."

„ S tím souhlasím," zasměju se a pohlédnu na své blonďaté vlasy, které mi trčí do stran.

Po koupeli, která nás oba pekvapí svou osvěživostí a pomůže nám se plně probudit, se oba odebereme zpět k našemu malému táboru a oblékneme se do zbrojí. Zatímco Will skládá deku a cpe ji zpět do torny, já posbírám několik malých oblázků, kterými je ústí potoka naplněné a změním je v čokoládo-banánové muffiny.

„ Není nic lepšího na bolavé tělo, než je muffin," podotknu a podám tři Willovi, který se do nich s chutí zakousne. Ještě předtím než vyrazíme, pohlédnu na slunce které teprve před chvílí vyšlo a tudíž odhadnu že je něco kolem sedmé hodiny.

Bože, já se jdu zabít :D

Já to nechtěl dělat, tak si pak hlavně nestěžujte! :P :(