Dítě Čtyř

Kapitola 132 - Meč Kaerthaan

„ Proč myslíš?"

„ Škoda že tu nemám trochu vody, mám docela vyprahlo..."

„ Další vyprávění!" zajásá radostně Sven, který Howardova vyprávění naprosto miluje.

„ Přesně tak. Slyšel někdo z vás o Kaerthaanu?" všichni zavrtí hlavami a Howard se usměje tak, jak se dokže usmát jen vypravěč který vypráví svůj oblíbený příběh, „ Meč Kaerthaan, bájný meč, který byl kdysi ukut z nejpevnější oceli na celé zemi. Datum jeho vzniku je neznámé, ačkoliv víme že byl vytvořen Mayiskou civilazací, která normálně takové objevy zapisovala. Tento meč byl ukut jako by náhodou, v menší vesnici na okraji říše. Tehdy byla kovařina opravdu nerozšířená a proto byli kováři ve společenském žebříčku postaveni opravdu vysoko. Jedním takovým kovářem byl Kartho, což znamená „žhnoucí", syn zámožného obchodníka jehož jméno neznáme ale víme, že zemřel když bylo Karthovi jedenáct. Zdá se že Kartho byl už od narození zaujatý kovařinou jako takovou. Údajně ve dvanácti letech strávil sedm hodin pozorováním tamního kováře, kterého jeho přítomnost znervózňovala. Když chlapec dlouhou dou neodcházel, zeptal se ho kovář proč na něj tak kouká. „ Mně se to strašně líbí pane.." odpověděl mu stydlivě klouček a kovář se rozhlédl po jeho rodičích. „ Kdepak máš rodiče?" zeptal se. „ Nemám rodiče." Odpověděl smutně chlapec a kovář, který ve svých čtyřiceti letech potomk opravdu postrádal, nechal své srdce změknout a pozval chlapcce k sobě do učení, jako by to byl jeho syn. Kartho byl zvyklý žít bez matky, takže přijal kováře jako svého otce a učitele. Stejně tak kovář zjistil, že jeho nový, nezkušený žák, pracuje v kovárně lépe než vyučený kovář. Zanedlouho se jejich kovárna, kterou pojmenovali Výheň Otce a Syna, proslavila po celém kraji. Díky svému řemeslu se jim dařilo opravdu dobře, a jednoho dne, pár měsíců po Karthových sedmnáctých narozeninách, si h začali dívky z vesnice všímat. Podle toho co víme byl z jejich nenadálého zájmu Kartho v rozpacích, a tak zůstával jen v kovárně a od rána do noci pracoval. Pár dní na to přijela do města velká delegace, která patřila samotnému císaři. Oba kováři, jako otec tak syn, císaře obdivovali a společně s ostatními obdivateli se shormáždili na návsi aby svého vladaře přivítali. Když si císař všiml dvou mužů v kovářských zástěrách klečících v davu, pokynul jim aby se postavili. Nevíme co přesně jim řekl, ale víme že šlo o objednávku malého, jedenapůlručního meče pro jeho milovaného synka. Oba kováři tento úkol s radostí přijali a císař jim slíbil velikou odměnu, kterou mělo tvořit pět vozů plných zlata. Ještě ten večer se z kovárny začalo ozývat bušení kladiva o kovadlinu. „ Synu, vím jak moc toho sám dokážeš. Kdybych tu pracoval s tebou, akorát bych se pletl. Udělej ten meč pro císaře sám," pověděl Karthovi jeho otec a Kartho se po chvilce přemlouvání tohoto úkolu ujal. Na vytvoření meče měl lhůtu pěti dní, jelikož musel být hotov do dvanáctých narozenin císařova syna. Nevíme kdy měl onen syn narozeniny, takže nemůžeme zjistit ani den, kdy byl meč zhotoven. Víme ale, že na něm Kartho pracoval čtyři dny a čtyři noci a vložil do něj svůj veškerý um, lásku k císaři a zkušenosti které získal."

„ A z čeho ten meč dělal?"

„ Ten meč byl ukován z nejjemnější oceli kterou jim císař na výrobu poskytl. Kartho meč kul opravdu dlouhou dobu a díky tomu udělal čepel tak tvrdou, že kdyby přesekl kámen, jen by ji naostřil. Když byla jeho práce hotova, celý jeden den spal, zatímco jeho otec pracoval na krásné rytině která zdobila celý meč. Potom, když skončila jejich pětidenní lhůta, přijel do vesnice opět císařův kočár, ze kterého vystoupil jak císař, tak jeho syn. „Vidím, kováři, že jste svůj úkol splnili znamnitě," poznamenal císař když si prohlížel pouhou rukojěť meče, zasunutého v pochvě, „ Synu, tento meč byl ukován z lásky a úcty k tobě i ke mně. Poděkuj těmto mužům za to, že ho pro tebe vytvořili," nakázal císař synovi když meč pomalu vythoval z pochvy. Kovářův syn chtěl mladému muži meč předat sám a chtěl mu předvést jeho sílu, a tak ho opatrně tasil. Císař pochopil oč mladíkovi šlo a tak ho nechal meč tasit. Kartho meč vytasil a oaptrně položil jeho špičku na kamennou cestu pod nimi, kousek před císařova syna. „ Tohle, je práce mistra kováře, Vaše Veličenstvo," uklonil se a následně s mocným máchnutím přesekl velký kamenný blok, kterým byla cesta tvořena."

„ Ten meč má tvořit nějaký kov nebo co, proč nám tohle vyprávíš?" vyhrkne Valor, který nerad Howardovo vyprávění poslouchá, protože prý odporuje jeho víře. Howard se ale nenechá odradit a pokračuje.

„ Protože když mladý kovář vzhlédl, viděl jen to, jak velký kovový kotouč, který vznikl tím, jak špička meče protínala vzduch, prolétá tělem císařova dvanáctiletého syna."

Tak nevím no.. Je to opravdu narychlo, je možné že to ještě hodně pozměním :D Dnes vám bude muset stačit pouze jedna, sorry :P

Ale DrD čeká :3