Dítě Čtyř

Kapitola 174

          Před očima se mi zatmí a cítím silnou potřebu se co nejrychleji, tedy spíše předtím než se Aeira probudí do své první kocoviny v životě, zabít. Zhluboka se nadechnu abych se uklidnila, čehož si Will všimne a se záludným uchechtnutím ještě dodá.

„ A potom jsi ještě dala pěstí hlavnímu rádci mého otce.."

„ Panebože.." zatlačím hlavu do polštáře a snažím se docílit toho, aby mě postel pohltila a já nemusela řešit to, co jsem včera večer natropila.

„ Ale neboj, já bych to udělal taky, kdybys mě nepředběhla. Vlastně to byla jedna z věcí kterou jsi udělala dobře a myslím, že mu pár hodin na ošetřovně neuškodilo..."

„ Počkej, počkej..." snažím se vstřebat naprosto všechno co mi řekl a opatrně se posadím. „ Zaprvé, proč jsem toho rádce praštila?"

„ No, ten starej prasák se tě, potom co jsem tě chvíli nechal samotnou a šel nám pro pití, začal velice nápadně svádět a když jsem se vracel, viděl jsem jen to jak jsi ho odháněla a on ti v reakci na to položil ruku na stehno, čímž si podepsal úmrtní list..."

„ Takže jsem měla dobrý důvod ho praštit?" vydechnu a uleví se mi, když si uvědomím že mám o jednu starost méně...

„ To každopádně. Jak jsem již řekl, udělal bych to sám, kdyby mě nepředběhla. I když nevím jestli bych mu, tak jako ty, zlomil čelist..."

„ Asi si to zasloužil..." nakloním hlavu na stranu a usměju se tak zlomyslně, že sebou Will lehce zatřese.

„ A zadruhé?"

„ Chtěla jsem se zeptat proč musel na ošetřovnu, ale to už jsi mi řekl."

„ Ale neboj, myslím že nic zas tak strašného jsi neudělala.." povzbudivě se na mě usměje, ale přeruší ho lehké zaklepání na dveře, při kterém nervózně polknu.

„ Dále!" zavolá Will když se na mě podívá a všimne si že se opatrně stahuji co nejblíže k němu.

Dveře se poamlu otevřou a odhalí středně vysokou, štíhlou, ženskou postavou stojící za nimi. Její rovné, blonďaté vlasy a čistá, lehce opálená tvář silně tvoří silný kontrast s jejíma sytě modrýma očima.

„ Dobré ráno..." pozdraví trochu zaraženě když si všimne Willa, sedícího ani ne pár centimetrů ode mně.

„ Dobré ráno Aeiro!" usměju se na ni a v očekávání přívalu kleteb a nadávek začnu hledat únikovou cestu, kterou bych se z pokoje mohla dostat.

„ Dobré ráno sestro! Pojď dál, stejně už jsme dávno vzhůru," usměje se na ni povzbudivě Will a ona mu odpoví poněkud nejistým úsměvem, který vůbec nejde dohromady s jejím normálním chováním. Patrně za sebou zavře dveře a přejde k posteli.

„ Posaď se," uvolním ji na kraji postele místo a Aeira se na něj s úlevným povzdechnutím posadí.

„ Víš Niro, potřebovala bych s tebou něco probrat. O samotě." Pohlédne prosebně na Willa, který pokýve hlavou a s lehce starostlivým úsměvem odejde.

„ Víš Nir-..."

„ Aeiro moc se ti za to omlouvám, ale už jsem byla opilá a nevěděla jsem co dělám..." vysypu ze sebe hned jak se ke mně Aeira opět otočí a na její tváři na chvíli zahraje zmatený výraz. Když však pochopí o čem mluvím, v koutcích jí zacuká úsměv.

„ Jestli mluvíš o tom, že jsi mě opila, i přesto že jsem dcera našeho krále a princezna tohoto království, tak jsem ti za to chtěla spíše poděkovat..." usměje se na mě povzbudivě a teď je řada na mě, abych nasadila necápavý výraz. „ Víš, když žiješ celý život u dvora, nedostane se ti moc příležitostí k tomu aby ses...jak se to říká... naprosto zlila?" usměje se a při vyřknutí posledních dvou slov nápadně zakašle, abych jim rozuměla jenom já.

„ Takže ty.. jsi ráda že jsem udělala to, co jsem udělala?" vyhrknu a cítím, jak mi spadne kámen ze srdce. „ Ale, proč jsi teda přišla?"

„ No, jde o takovou jednu věc... já..." všimnu si jejích rudých tváří, toho jak neustále uhýbá pohledem a zpocené ruce si nervózně otírá o kožené kalhoty, a v hlavě mi začne hlodat červ pochybnosti.

„ Stalo se něco.. špatného?"

„ To přávě nevím... Já.. jak bych to..." opět uhne pohledem a když si všimnu jeho unaveného, ale uvolněného držení těla, okamžitě si uvědomím co se stalo.

„ Ty a Aiden...?" zeptám se opatrně a když si všimnu jejího letmého kývnutí, cítím v krku větší sucho než jsem cítila v Seinské poušti.

„ A měla jsi už.. ten nápoj?" zeptám se po chvilce mlčení a Aeřino kývnutí mě lehce uklidní, přesto jsem však nervózní, částečně také proto, že si uvědomuji Aeiřinu nervozitu.

„ Ale nepomohlo to..." zamumlá potichu a zkousne si spodní ret, jako by mi řekla něco co neměla. Okamžitě si uvědomím co to znamená a vyjeveně na ni pohlédnu.

„ Ale.. jak se to mohlo stát?"

„ No víš.. Byla jsem porpvé v životě opilá a neskutečně jsem si to užívala. A když jsme se s Aidenem vrátili do stanu, tak jsem si říkala, že když už jsem se porpvé opila, mohla bych i.."

„ Měla jsem na mysli.. Jak je možné že ten nápoj nefungoval?" přeruším ji rychle, protože nemám právě v tuhle chvíli potřebu poslouchat detaily o věcech jako jsou první.. zkušenosti královské princezny.

„ Aha..." usměje se na mě omluvně a nervózně i zastrčí za ucho zlobivý pramínek vlasů. „ Když jsem se napila, potom co mi pro něj služka došla, udělalo se mi hrozně špatně a okamžitě jsem všechen ten nápoj vyvrhla. Zkusila jsem to ještě párkrát, ale nepovedlo se mi do sebe dostat ani kapku..."

„ Takže na něj možná máš alergii.. A co na to Aiden?"

„ Aiden o tom neví. Hned ráno ho ale volali protože se jeden z jeho mužů zranil..."

„ Ale.. proč přesně jdeš za mnou? Myslím že Julia nebo jiný medik by ti s tím rozhdoně mohl pomoci.."

„ Přišla jsem tě spíše požádt o radu jako přítelkyni..." přisune se na posteli blíže ke mně, aby mi mohla pohlédnout přímo do očí. „ Myslíš, že bych si to dítě měla.. nechat?"

Ohoho!

Tak jsem ještě musel před odjezdem armády zajistit nějakou malou, hezkou věc (doslova :DD) která by ten krátkový časový úsek ozvláštnila :D

A docela trefně mi při psaní téhle kapitoly hrálo Bad Boy (Nightcore) :D (odkaz nahoře)