Dítě Čtyř

Kapitola 72 - Zase jednou v paláci

Asi jsem se zamiloval do písničky.

„ Jestli bude mít Aeira ještě krásnější šaty než ty, myslím že jí je šlohnu." Zasměje se Lydia.

„ Asi tak nějak. Je vidět že Will tě má opravdu rád, když ti takové šaty dal. Ale i ty naše jsou oproti jiným šatům úžasné." Odpoví Julia a ukáže na dveře do herny.

„ Zdá se že chlapci si také vybrali něco hezkého." Prohodí Lydia když ze dveří vyjde nejdříve Siff, poté patrick a nakonec Will. Všichni v krásných, černých oblecích. Siff jako jediný nemá motýlka nebo kravatu a Patrick pod sakem nemá vestičku. Přsto všichni vypadají úžasně a všimnu si že jejich obleky jsou stejně dělané, jen různé délky a šířky.

„ Krásné obleky chlapci!" křiknu a všichni tři se usmějí.

„ Zjistili jsme že jsme si je nechali všichni dělat u stejného krejčího." Zasměje se Will zatímco jdou všichni tři k nám.

„ Neříkal jsi že dříve než před tou svatbou tě v obleku neuvidím?"

„ Změna plánu." Zasměje se Will a políbí mně.

„ Dobře! Julio, Niro můžete?" tleskne šťastně Lydia poté co ji Patrick políbí.

„ Copak?" zeptáme se ve stejnou chvíli s Julií.

„ No, myslíte že byste nás mohli teleportovat do hlavního města?"

„ Promiň Niro, ale já vezmu radši jen Siffa. Neumím přenášet moc lidí najednou."

„ Nevadí, já přenesu sebe, Willa i vás." Kývnu k Lydii a Patrickovi.

Lydia i Patrick mi poděkují a já je upozorním že po teleportaci jim bude opravdu špatně. Chvíli si ještě povídáme, a Julia se Siffem se poté teleportují. Chytnu se tedy jednou rukou Willa a druho Lydie, která drží Patricka. Začnu přenášet energii před hlavní bránu kam se teleportovala i Julia. Když se teleportujeme, Willova jediná reakce je jako obvykle široký úsměv. Rychle podepřu Lydii která z náhleho návalu nevolnsoti skoro upadne a všimnu si že Patrick si je párkrát poklepal na břicho a už je vpořádku.

„ Ty máš ale tuhý kořínek." Zasměju se a předám mu Lydii.

„ Několikrát jsem snědl sekanou mojí matky. Můj žaludek jen tak něco nerozhodí." Konstatuje Patrick naprosto upříměn a to mě donutí se opět zasmát. Vzpomenu si totiž na den, kdy jsem si s Patrickem hráli venku a Patrick přinesl strašně zajímavý kámen který vypadal jako by to byl meteorit. Když jsem mu svou domněnku sdělila, opravil mně.

„ To není meteorit. To je maminčina sekaná."

Ten den jsme tou sekanou rozlomili křemen na půl. Pořád přemýšlím čím si Patrick tu sekanou doma sakra krájí...

„ Zdravím Niro, princi! Jdete přesně na čas. Za pět minut bude mít král proslov, už se po vás sháněl. Možná jste mohl někomu říct že jdete pryč s Nirou." Poškádlí Rikk sotjící opět na hlídce Willa.

„ Ahoj Rikku. Ano, ale s touhle dívkou je těžké cokoliv předvídat.."

„ To je pravda." Zasměje se Patrick a za sebou najednou slyším Juliinin hlas.

„ Tentokrát jsem netrefila já." Směje se. „ Siff mě rozptýlil tou pusou.."

Všichni se zasmějeme a po rozloučení s Rikkem vejdeme na nádvoří paláce. Narozdíl od mé poslední návštěvy všude pobíhají sloužící, zahradníci kosí trávu a několik jich upravuje asi tři metry vysoký dřevěný oblouk, který je porostlý popínavými růžemi.

„ Bál se koná uvnitř. Venku bude svatba, otec tak rozhodl proto, že dnes večer má podle jednoho z jeho rádců pršet."

„ A jak to ten člověk ví?"

„ Protože je to mág. Ve skutečnosti se s otcem dohodli že mág přivolá všechny dešťové mraky v okolí aby zítřejší svatba nemohla být narušena."

„ To je chytré." Podotknu a Willovi zacuká koutek.

„ Hádej koho to napadlo.."

„ Krále?" zeptám se zároveň s Julií a obě se na Willa zazubíme.

„ Je vidět že jste opravdu kamarádky..." zasměje se Will a Lydia se k němu přidá.

„ Takováhle synchronizace se ti často nebude líbit Wille."

„ Já vím." Zasměje se Will a znenadání si mě k sobě přitáhne a dlouze a majetnicky mě políbí.

„ Já vím Wille, je jen tvoje." Zasměje se Julia která pochopí význam onoho polibku.

I'm an angel with a shotgun, shotgun, shotgun, shotgun

Bože to je úžasná písnička :3 Poslední dobou miluju Nightcore :D