Dítě Čtyř

Kapitola 192

„ Myslím že bychom mohli třeba poslat několik mužů.." začne Will navrhovat nějaký plán, jezdíc prstem po mapě oné mýtiny kterou nám dodal můj otec, když se k nám najednou přiblíží dva lidé na koni. Když si všimnu že první z nich je Julia, spokojeně jí zamávám.

„ Omlouvám se že vás přerušuji, ale..." všimnu si muže který sedí za ní a přejedu pohledem jeho tělo, příčemž se zastvím na jeho obvázaném boku. „.. ta zpráva je opravdu důležitá," dokončí Oliver její větu a král s pozvednutým obočím pokyne, aby pokračoval.

„ Jel jsem tak ryche jak to jen šlo, málem jsem uštval svého koně.." začne mumlat Oliver a když si všimne našich nechápavých výrazu, zhluboka se nadechne a začne znovu.

„ Já a moji muži jsme při průzkumu lesa nrazili na jednu skupinku vojáků se kterou jsme se pustili do boje, ale byli jsme přemoženi. Vojáci bojovali nohem lépe než všichni Meldejenci než jsme do té doby viděli a jejich meče byli mnohem kvalitnější. Navíc byli schopní využít momentu překvapení, který vůči nám získali, když před nás přestoupili ve zbrojích královských vojáků.."

„ Byli převlečení za naše?" vyhkrne Will, ale Oliver roztřeseně zavrtí hlavou.

„ Nebyli. Oni to byli naši. Tedy.. ta těla kdysi patřila našim, ale ..."

„ O čem to mluvíš?"

„ Ti muži nedýchali. Jejich hrdla vyla rozřízlá od ucha k uchu, v očích neměli žádné světlo.. jako by.. neměli duši..."

„ Chceš tím říct..."

„ Jednoho z nich jsem dokonce poznal.." všimnu si pomalu se rozrůstajícího šílenství v seržantových očích a opatrně přijedu tak blízko, abych mu mohla položit ruku na rameno.

„ Jako by.. jako by..." chystá e muž něco říct, ale když si všimne že se k němu přibližuji, jeho tvář se zkřivý ve vyděšeném výrazu, se kterým pohlédne někam za mě. „ Jako by jejich duše byla mrtvá, ale jejich těla ne..."

„ Severusi! Okamžitě najdi arcimistra a Rubidia! Niro, potřebuji aby si zjistila jetli je tady v okolí nějaká Alexejova energie, popřípadě kde..."

„ Dobře.." zamumlám, nechápajíce co se děje a začnu prohledávat pomocí trochy své energie okolí.

„ Ty víš o co jde, otče?" zeptá se Will a přejede pohledem mezi králem a Oliverem, který by z Juliina koně už dávno spadl, kdybyho nepřidržovala.

„ Jednou jsme se s Vilaem zabývali určitými.. starými dokumenty, které pojednávali o kmenech starodávných Maiyů. Vilasovi se do rukou nějkým způsobem dostal jeden z mála listů, který dopodrobna popisoval méně známý, Noční Kmen. Podle toho listu byli jeho obyvatelé krvežíznivý, bojechtivý válečníci, kteří nikdy neumírali. Dále popisoval několik jejich slavných bitev s Kmenem Léta, Kmenem Slunce a Kmenem Krve, se kterým nakonec svědli svou první a zároveň poslední prohranou bitvu. Podle toho, jak je dokument napsaný a podle poznámek okolo textu se zdá, že jeho autor patřil právě ke Kmeni Krve a v závěrečné bitvě zemřel."

„ A to všechno jse vyčetli z jediného dokumentu?"

„ Ano, hlavně proto že od půlky svazku na něm pracoval někdo jiný, který akorát podrobně popsal porážku Nočního Kmene a na konci knížky tou jejich hatmatilkou, kterou umí překládat snad jen Vilas, napsal Omlouvám se, bratře Oniine, že jsem pošpinil tvou knihu svými spisy. Proto ti tedy dopřeji klid a povím ti to, na co si se vždy snažil přijít... Způsob, jakým naši nepřátelé z Kmene Krve je, jak si očekával, velice složitá a temná magie. Seznámil jsem se s ní před několika lety a projevvuje se přesně tak, jak jsme v bitvě viděli. Těla bez duše, s jediným cílem – zabít. Této magii jsme tedy já i náš otec začali říkat nekromancie a pro čest tvé památky jsme se zapřísáhli ji prozkoumat."

„ Panebože... Janusi, proč jim to.." ozve se najednou za mnou arcimistrův hlas a já bych přísahala, že celý konvoj najednou ztichl.

„ Olivere," kývne král na seržanta, který sebou v Juliině sedle houpe jako malé dítě a nepřítomně hledí na arcimistra. „ Pověz mu prosím to, co jsi řekl nám.."

„ Tam v lese... já a moji muži jsme... narazili jsme na několik našich vojáků.. ale oni byli mrtví. Neměli duši, ale jejich těla si nás našla aby nás zabila. Chtěli se nám pomstít za to popichování... Všechny jsem je znal.. To jak běželi s rozříznutým hrdlem a bojovali, zatímco v jejich tělech neproudila krev..."

Arcimistr se, s náznakem vyděšení a zuřivosti otočí ke mně a lehce se pousměje.

„ Niro, povolal jsem tvého otce. Ty a on spojíte své síly, abyste svět zbavili Alexeje."

Tak, už jsem doodpočíval a můžu se zase pustit do psaní :D Akorát že mám tenhle týden prázdniny a jsem sám doma, takže je to anime přeci jen silnější než psaní, no.. :D