Dítě Čtyř

Kapitola 92 - Předválečné práce

„ Takže ty máš pokrýt více jak tři kilometry čtvereční energií ohně a země? Vždyť to je blbost! Tolik energie nemůže nikdo, ani Dítě Čtyř, za dva dny vstřebat, na to ji ještě rozmístit!", huláká Julia na celý tábor, až způsobí že několik pracujících vojáků zvedne hlavu.

„ Nekřič prosím.", zavrčím naštvaně a pokrčím rameny. „ Už jsi mistra Nera slyšela.. Umím nasbírat všechny čtyři živly a skoro mně to neunaví.. Udělám to tak že do vody budu pouštět oheň a zemi, a vodu s větrem nechám v sobě, popřípadě ji prostě vypustím do vzduchu a nechám ji tam. Prakticky bude všechnu tu energii jenom přesouvat na jedno místo."

„ Aha, to je vlastně pravda. Občas nechápu jak tě to může jen tak napadnout.."

„ Tak to jsme obě. Támhleten výběžek vypadá ideálně..". ukážu na mys který jsme s Willem před chvílí přejeli.

„ Bože, tvoje znalost zeměpisu se s tvojím nadáním na magii docela pře. To je mys Velké Války, na němž je i stejnojmenný útes."

„ Ten útes se jměnuje mys Velké Války?" zeptám se s hranou nechápavostí.

„ Jsi tu jen chvíli a už mě štveš.", dupne naštvaně Julia a zaloří ruce na prsou. Po chvilce trucování se ale rozhodne že ticha bylo dost a oěpt promluví.

„ Niro, myslíš že tu flotilu porazíme? Myslím, ať už tady, nebo kdekoliv jinde.."

„ Myslím si že ano. Pořád se mi zdá divné že by útočili na stejné místo jak před lety, ale ještě podivnější je že by nás na to upozornili. Vědí že jejich pěšáci nemají proti naší kavalerii a střelcům šanci, přesto hodlají bojovat.. Zdá se mi že mají něco, o čem nevíme, něco, o čem ani vědět nesmíme."

„ Když o tom tak mluvíš, je to pravda.", promne si Julia zamyšleně bradu, ale to už dorazíme k útesu neboli mysu Velké Války.

„ Tak jo, já budu teď ticho. Budu si tady procvičovat nějaká jednoduchá kouzla a budu hlídat aby tě někdo nevyrušil."

„ To budeš hodná. Hlavně prosímtě necvič až moc, podle toho jak vypadáš bych tě odsud musela odnést.", neodpustím si poslední rýpnutí, po kterém si vyhlédnu jeden větší kámen, na kterém si následně sednu do tureckého sedu a začnu se soustředit na energii kolem.

Po chvilce přesouvání a hromadění energie podél pláže zjistím, že práce není ani tak vyčerpávající jako nudná. Je sice hezké že přes zavřené oči vidím jaký tvar enegie má, ale po delší době mě práce opravdu nebaví. Trvá mi skoro hodinu než metr široký pruh tvořený křížově složenými energiemi ohně a země dostanu od jednoho konce pláže ke druhému. Když tento pruh dokončím, donutím energii zafixovat svoji pozici a docílím tak toho, že se přes moře asi patnáct metrů od pláže táhne pole energie. Otočím se na Julii, která zřejmě pocvičuje spánkové kouzlo nebo kouzlo nejhlasitějšího chrápání..

Protáhnu se a když si všimnu Willa stojícího u jedné z rozestavěných věží, pohlížejícího mým směrem, teleportuji se přímo před něj.

„ Bože tohle mi nedělej!" chytne se Will za hrudník a spíše než ustoupí, uskočí metr vzad.

„ Promiň lásko.", přiskočím k němu a políbím ho. „ Myslela jsem že bych se na tebe přišla podívat. Už mám hotový takový menší pruh energie, a je to celkem v pohodě. Nebudu ti to vysvětlovat, ale udělala jsem to tak že mě to ani nevyčerpává. Navíc tamhle nahoře mám takové zásoby energie vody a větru že bych mohla..", uvědomím si že jsem si na onom mysu vlastně připravila další silnou zbraň.

„ Copak?"

„ Že bych mohla povolat opravdu silnou bouři..."

„ To je skvělé! Promiň že tě ale zase budu odvolávat od rozdělané práce, ale mohla bys tedy vytvořit to velitelské stanoviště?"

„ Cokoliv jen ne tu nudu.", zasměju se a poté trochu nechápavě zvednu obočí „ Ale proč mám stavět velitelské stanoviště?"

„ Ne ho stavět, ale.. No, postavit ho z toho nezničitelného kovu.." podrbe se zamyšleně na hlavě a já, kvůli svojí dnešní provokativní náladě, si nodpustím popíchnutí.

„ A kde mám nepostavit postavit to stanoviště?"

„ Ty máš teda dneska náladu..", odfrkne Will ale přívětivě se usměje. „ Támhle jak je ta osmá rozdělaná věž, tak kousek nad ním najdeš takový pahorek na kterém jsou dva stany. Tak ten větší který vypadá jako hnusná divná kostka, to je velitelské stanoviště. Mám teď volno, takže, jestli ti to nevadí, půjdu s tebou."

„ Proč by mi to mělo vadit?" odpovím radostně, protože už nechci Willa příliš provokovat. Sice si tím nejsem jistá, ale myslím že by mi to chtěl brzy vrátit.

Bože to je ale nezodpovědný autor co? Málem by svým hodným čtenářům nedal novou kapitolu!

Ne nezapomněl jsem, ale jeli jsme s rodiči do Hradce, kde jsme se docela zdrželi :D