Dítě Čtyř

Kapitola 27 - Starý znamý

„ Alexej..."

„ Vy znáte mé staré jméno? To mě těší. Radši mi prosím ale říkejte Ahlexi. Tak mi říkají zdejší. Vy jste Nira, vás znám. Vás, princi Williame, znám stejně jako Niru jen z doslechu, ale musím uznat že jste opravdu takový jakého vás lidé popisují. Jste po otci."

„ Co tu děláte?"

„ Žiju tu. Potom co jsem objevil sílu krve jsem musel utéct z království. Zdejší lidé mě ale s radostí přijali mezi sebe a když mé schopnosti objevili, označili mě za vůdce. Jsem opravdu rád že jsem našel lidi kteří nesnášejí vůdce své země, sultána Abdiha, dříve než lidi kteří sultánovi slouží. Je opravdová zábava je nahnat do souboje a pak jen získávat sílu z každého padlého muže."

„ Takže jste vlastně ještě horší než ten proti kterému bojují?"

„ Když to tak vezmeš, ano. Sultán Abdih je výborný vládce, ale když nějaký žhář z jeho řad podpálil město největším radikálům v království, rozhodli se radikálové zakročit. Vzali na sebe titul Toruků podle muže který před mnoha lety žil, a zapřísáhla se zničit Abdihův rod. To všechno bylo tak jednoduché ale přitom tak dlouhé a složité."

„ Vy jste byl oním žhářem že?" řekne dopáleně Will a zasměje se.

„ Jste opravdu všímavý. Ale teď k věci. Niro, kde jsou ty runy?" řekne s milým úsměvem na tváři. Ten, v kombinaci s dlouhou jizvou kterou na obličeji má, způsobí že vypadá spíše jako by se mě chystal zabít než že by se usmíval.

„ Nemám je."

„ Opravdu? Já mám informace o něčem jiném."

„ Ale je to tak. Zdá se že jsem je někde zapomněla." Usměju se a Alexej se zamračí.

„ Když to nepůjde jinak.." chytne mě za hlavu a já cítím jak mi do mozku proniká temnota. Najednou však sama od sebe ustopí a Alexej sebou trhne a bolestně zaskučí.

„ Co to!?... Jak jsi ji zastavila?" začne křičet.

„ Co zastavila?" slyším zmateně volat Willa.

„ JAK JSI TO UDĚLALA?" křičí Alexej a já energii krve kolem něj skoro vidím.

„ Netuším." Odpovím naprosto klidně, což na něj zapůsobí jako když přilijete kořalku do ohně. Poté se najednou uklidní. Z ničeho nic prostě zavře oči a všechna ta energie zmizí. Když oči otevře, má je opět naprosto klidné ale vidím v nich osten nenávisti.

„ Tohle není naposled. Zjistím jaká síla se v tobě ukráývá Niro. A poté ji získám." Otočí se, prodje dveřmi a zabouchne je.

„ O čem to sakra ten blázen mluvil?" zeptá se Will naprosto zmateně.

„ Zdá se že jeho magie selhává." Zasměju se ale poté naprosto vysílená usnu.

Probudím se až ráno, když mě Will políbí a popřeje mi dobré ráno. Já ale dál hraju že spím a Will si sedne vedle mojí hlavy. Chvíli si zpívá a potom ke mě začne smutně promlouvat.

„ Vyrazil jsem sem abych pomohl království uzavřít mír, chtěl jsem aby otec věděl že jednou budu dobrý vládce. Navíc jsem tě chtěl s sebou abychom se mohli sblížit. Opravdu jsem se zamiloval." Políbí mně do vlasů a šeptá „ A teď jsem nás dostal do situace kdy nám hrozí poprava. Jsem to ale blbec. Promiň mi to."

„ Mě to nevadí Wille. Nic tě v lásce neutvrdí tak, jako špatná životní chvíle." Odpovím mu a na jeho tváři zatančí lehký úsměv.

„ Ale zdá se že máme spojence který nás odsud dostane." Pošeptá mi do ucha a já slyším jak se otevírají dveře. V nich stojí Alexej a v ruce drží tác s čertsvou kávou a pečivem.

„ Tady máte snídani. Rozhodl jsem se být na vás hodný, protože jsem zjistil co vám dělal ten muž který vás měl v pořádku přívézt. Zítra ho čeká poprava."

„ Stejně jako nás?" zeptá se Will.

„ Proč bych vás chtěl zabít? Víte, jste jediní lidé ke kterým můžu mluvit bez toho abych se bál že se moje řeči otočí proti mně. Niro, omlouvám se za ten včerejšek, občas se mi stane že se příliš naštvu."

„ Jste vrah. Nemám pořebu vám odpouštět." Odpovím a usměju se.

Tak, tady to useknu. Nechci ty kapitoly dělat moc dlouhý abych mohl vydávat občas víc denně.

Tak co, čekali jste že za dveřma bude zrovna Alexej/Ahlex? Já teda jo, kdo ví proč :D

Nu, budu moc rád za votes a asi musím říct..

Auf Wiedersehen! :)