Dítě Čtyř

Kapitola 12 - Výlet

Když převyprávím Willovi, co mi doktor řekl, zamyšleně se usměje.

„ Jestli ti tedy nic není, mohli bychom zítra vyrazit na menší výlet, že?"

„ Samozřejmě. Dnes bych si ale ráda prošla přístav a město. Přidáš se?"

„ S radostí!" odpoví Will a podá mi jakýsi modrý šátek. „ Tohle je Kufíje. Uvaž si ji kolem krku. Modrá barva nás označuje jako diplomaty z cizí země  a navíc si ji můžeš kdykoliv přetáhnout přes nos tak, aby ti všudypřítomný písek nelétal do nosu a úst.

„ Děkuji. Tys už tu někdy byl?"

„ Nebyl. Jeden z mých přátel tu však žije a je ochoten nás tu provést," řekne a otevře dveře za kterými již čeká jeden z vojáků kteří nás vítali v přístavu a který se mi představí jako náš průvodce. Všimnu si, že má kolem krku uvázanou stejnou kufíji, jakou máme já a Will.

„ Zdravím princi. Můžeme vyrazit?"

„ Ano Rikku. Mohl by jsi nám ukázat zdejší zajímavá místa a památky jak jsme se domluvili?"

Rikk se usměje a pokyne nám abychom šli za ním. Projdeme přístavem a několika uličkami, když vyjdeme na větší a podstatně rušnější ulici. Prohlédneme si zboží v mnoha krámcích podél cesty a pokračujeme v prohlídce města.

„ Tohle je zdejší „rotunda". Je to vlastně místo kde se lidé scházejí, aby se mohli pomodlit k jejich bohu. Tato se proslavila její vnitřní výzdobou na které pracovalo mnoho lidí z mnoha různých zemí. Jsou zde motivy z dalekého východu ale i z Meldejenských ostrovů. Každý z těchto motivů se podřizuje stejnému příběhu.. Příběhu toho, jak bůh tvořil vše co existuje a snažil se udržet všeobecnou lásku mezi lidmi a zvířaty. Nakonec však polevil a láska mezi lidmi se rozlámala. Následovalo mnoho válek a různých sporů, kterých bůh hořce litoval. Proto se rozhodl že dá zaniknout nejmocnější říši která existovala, dosud známé jako „Mayie", což znamená něco jako „Nejbližší". Tento národ byl podobně jako Meldejané roztroušen na mnoha oceánských ostrovech, avšak bůh rozpoutal bouři která ostrovy pohltila. Poté si však uvědomil že by byla škoda nechat ostrovy zaniknout a dal vzniknout nové pevnině, na které nyní leží Seina Dub-Al. Proto se obyvatelé této země k bohu tolik modlí a děkují mu že stvořil jejich zem. Mnoho lidí sem také jezdí vyhledávat pozůstatky po Mayích, protože si myslí, že zde někde musí být."

„ Vy v to také věříte?"

„ Ano i ne. Věřím v boha, ale nevěřím že bychom byli schopní najít něco, co bůh sám zavrhnl."

„ Mohli bychom se podívat dovnitř?" zeptá se Will který si zaujatě rotundu prohlíží.

„ Dnes ne. Není den modlení. Jestli se chcete podívat dovnitř, musíte přijít pozítří ale pokud vím, měli byste tu zůstat ještě týden, takže den modlení stihnete."

Chvíli se takto procházíme městem a prohlížíme si památky. Za tu dobu pochopím že Rikk je opravdu vzdělaný a ví toho o zemi, ve které žije, opravdu hodně. Dokonce nám toho hodně poví i o samotném sultánovi Abdihovi který se podle vyprávění zda být stejně férový, jako král Richard.

„Bohužel si však poslední dobou neužije ani trochu klidu protože je neustále zaneprázdněn bojem s Toruky, pouštním kmenem, který již dlouho sbírá síly aby mohl zaútočit na jednu ze západních částí země. Zatím podnikají jen menší útoky a vypalují vesnice, ale podle informací které máme od zajatců mají dost vojáku na to, aby obsadili celé město. Sultán vám proto nemůže dát k dispozici příliš mnoho svých vojáků, ale musí vám dát dost na to, abyste toto území přešli. K sultánovi nyní nevede jiná cesta jelikož se sám usídlil v největším městě západu. Naštěstí jsou Torukové příliš zanedbaní bojováním s námi a neměli byste tedy být v jakémkoliv ohrožení."

„ Mockrát děkujeme že jsi nám řekl o nebezpečí, které nás možná čeká. Rozhodně o něm raději vím, než aby mi bylo zamlčeno. Děkuji ti taky že jsi nás tady provedl. Do našeho domu už dojdeme sami," rozloučí se Will s Rikkem a zajdeme do uličky vedoucí k přístavu zatímco Rikk pokračuje směrem ke svému domu.

„ To je zajímavé. Sultán se asi rozhodl uzavřít mír aby mohl vyřešit rozpory v zemi a nemusel tak bojovat na dvou frontách. Jsem rád že nám to Rikk řekl."

„ Zdá se být opravdu chytrý. Navíc ví co je dobré a co špatné. Docela se mi líbí," řeknu a vysloužím si tím Willův dotčený pohled.

„ Líbí se ti víc než já?"

„ Tak to nemyslím," řeknu a zasměji se.

Tak, moc se omlouvám že DLOOOUHO nebyla kapitola, ale tak nějak mě nic nenapadalo. Dneska jsem se rozhodl to vynahradit menší hromádkou kapitol, a pokusím se začít psát aktivně. 

Btw části dělím trošku divně proto, že na jednu kapitolu ve Wordu mi připadají dvě kapitoly na Wattpad, ale pokusím se to dělit nějak normálně.

Tak tedy adios! :)