Dítě Čtyř

Kapitola 95 - A je to tu...

Následujícího rána, nebo spíše poledne, se probudím sama ve Willově posteli, naprosto odpočatá a připravená na dnešní den. Zvednu se z postele, obléknu se a vyjdu před stan. Všimnu si že těch osm věží které je od stanu vidět už je hotových. Spokojeně vyjdu směrem k pláži, po které chodí spousta vojáků v lehké zbroji, pracující na stavbě. Trvá mi skoro třičtvrtěhodiny než najdu Willa, který mě jen letmo políbí a musí okamžitě běžet k jedné ze skupiněk vojáků která pracuje na jedné ze tří posledních věží. I přesto že jsou věže tak tychle psotavené jsou kvalitní a když si je prohlédnu zblízka, poznám že jsou dělané tak jak jsme se dohodnuli. Dvě nohy které jesou v písku směrem k pláži jsou kratší a nohy směřující k lesu jsou delší.

„ Niro! Dneska mám sice práci, ale rozhodla jsem se že se za tebou půjdu podívat!", ozve se za mnou Julia a vtu chvíli cítím jak mi na záda dopadá strašlivá tíha. Ohromeně spadnu do písku a naštvaně zamumlám.

„ Julio! Nepovaluj mně!"

„ Cože?" zeptá se najednou Julia stojící přede mnou. Těsně předtím než si uvědomím kdo mě povalil se mi o tváře otřou dva mokré jazyky, hrubé jako šmirglpapír.

„ Rico, Fee Bee!" zasměju se a obejmu oba psy stojící vedle mně.

„ To je hrůza jak rostou, co?" zasměje se Julia a podívá se směrem k moři.

„ Budeš dneska zase dělat tu past?"

„ Asi budu muset.", odfrknu naštvaně. To bdue zas nuda. „ Vlastně ještě dodělám..."

„ Pozdě. Mistr Rubidius tady byl a když viděl co jsi za jeden den stihla, nechtěl se nechat zahanbiot a tu poslední stěnu té divné budky dovytvořil. Musím uznat že je krásné jak je ta stěna cítit energií.."

„ Jsem ráda že už ji cítíš.", odpovím.

„ Koho?" zeptá se nechápavě Jul.

„ Energii."

„ Ano, mistr Nero se mně snažil odmítnout učit s tím, že neumím vycítit energii. Seděla jsem proto skoro osm hodin v přístavu a soustředila se na energii kterou jsem tam našla."

„ Je ta energie silná?"

„ To sice nepoznám, ale je jí tam hodně. Navíc mi dodávala takový krásný pocit bezpečí.. Mistr Nero mi vysvětloval že jde o tu Argoniasovu bariéru, jen jsem to pak zapomněla."

„ Cělá ty.", píchnu ji do žeber a způsobím tím že si mě Julia trochu nasupeně změří.

„ Hele víš co.."
„ Uvidíme se u oběda.", zasměju se a vyrazím směrem k mysu Velké Války.

Následující půlhodinu pracuji na dalším úzkém pruhu energie země a ohně, který napojím na už hotový pruh. Zrovna když práci dokončím, rozezní se v táboře dva polní zvony které oznamují že je polední pauza. Dojdu si tedy pro oběd, čerstvou zvěřinu s bramborem a společně s Willem který se ke mně cestou připojí se vrátím zpět na mys.

„ Dneska je skvělý den. Dokončili jsme všechny věže opravdu rychle a kvalitně, západní zákop je hotový a osmdesát procent zákopu je vystuženo. Královští lovci navíc nalovili opravdu hodně zvěřiny, takže většina zde pracujících vojáků má čerstvé maso. Navíc už přišla hlavní armáda a už začala stavět tábor."

„ Ještě jsem je ani neviděla.", odpovím smutně.

„ To je jasné, jsou tamhle v lese, v té části jak pláž trochu vybýhá."

„ Tak proto.."

„ Jak jsi se vůbec vyspala?", rozhodne se Will změnit téma.

„ Naprosto úžasně. Co ty?"

„ Já jsem se vyspal také dobře, jen mě probudil jeden z architektů. A co přesně si mám představit pod pojmem naprosto úžas...", zahledí se někam do dálky a na čele se mu vyrýsuje tenká rýha.

„ Tak dobře, že kdyby tu už flotila byla, poradila bych si s ní i sama.", zasměju se a Will se na mně s naprosto vážnou tváří otočí.

„ Zdá se že to budeš moct dokázat.", vyhrkne a začne se rychle zvedat. Nechápavě otočím hlavu směrem kam se předtím díval a okamžitě mě přejde dobrá nálada.

Na obzoru si totiž všimnu nekolika stovek bílých čtverců, až příliš nápadně přípomínajících plachty.

Už to bylo trochu moc prodlužování, co? :)

Trochu jsem to urychlil, tak snad neva :DD