Dítě Čtyř

Kapitola 40!!!

„ Neříkala jsi, že zemřel?"

„ Nezemřel. Zmizel. Nikdy mi o něm nic pořádného neřekli. Když o tom tak kapitán mluvil, začalo mi všechno zapadat dohromady. Moje matka je ošetřovatelka. Otec zmizel chvíli po mém narození. Všichni mi říkali že otec byl hrdina..."

„ Ošetřovatelek existuje v Redcliffu určitě hodně. Jestli byl tvůj otec hrdina, mohl zemřít v boji a nikdo o tom nemusí vědět..."

„ To je možné.. Stejně mám ale pocit že jde o člověka o kterém kapitán mluvil. Prostě mi to do sebe tak nějak zapadá."

„ Nemysli na to Niro. Až se vrátíme, slibuji ti, že se pokusím o tvém otci zjistit co budu moct. Myslím si, že v archivu o něm něco bude. Ty se ale budeš muset vrátit na univerzitu.

Uvědomím si že Will má pravdu. Podívám se na smějícího se mistra Rubidia sedícího kousek od kapitána a uvědomím si že dokud nedostuduji, nemůžu se zabírat něčím takovým jako je můj otec. Když si mistr všimne mého pohledu, nápadně nadzvedne jedno obočí. Ucítím jak přenáší energii na místo vedle mě a následně se teleportuje. Will se lekne až nadskočí a když si všimne mého klidného, pobaveného výrazu, dopáleně do mě strčí.

„ Tohle mi nedělej Rubidie! Ty jsi o tom věděla, že?"

Mistr Rubidius se zasměje a vysvětlí Willovi že zřejmě umím vycítit tok magie. Mávnutím ruky poté utne Willovy pomalu se tvořící otázky ohledně magie a otočí se ke mně.

„ Pamatuji si o čem jste se tam v hospodě bavili ale uvědom si že tady máš přítele," zasměje se a sedne si k nám. Chvíli mi trvá než mi dojde o čem mluví a tentokrát jsem to já, kdo do někoho dopáleně šťouchá.

„ Nemůžu za to že jste nás odposlouchával! A snad se na vás můžu podívat ne?"

„ No, podívat se na mě můžeš. Ty jsi na mě ale jak se říká „visela pohledem"," usměje se a já uraženě zkřížím ruce na prsou.

„ O čem se to tu bavíte?" zeptá se nechápavě Will a já se rozhodnu seznámit ho se situací.

„ No, tady mistr nás jednou v hospodě slyšel s kamarádkou mluvit o tom, že se nám celkem líbí. Teď když jsem se na něj podívala, tak si myslí já nevím co..."

Will je chvíli ticho a poté se mě trochu zaraženým hlasem zeptá.

„ Ty máš radši svého mistra než mně?" uvědomím si že jsem právě řekla naprostou pitomost a naštvaně a zároveň trochu omluvně na Willa pohlédnu. Všimnu si ale v jeho obličeji rudé barvy a otočím se na mistra.

„ Vy dva jste opravdu stejní," vyhrknu a chci se zvednou a odejít. Will mě ale chytí za ruku a přitáhne si mě.

„ Promiň, když jsem viděl ten jeho pohled, musel jsem si z tebe vystřelit," směje se a políbí mě. Rubidius se zasměje také a začnou společně s Willem vzpomínat na to, jak jako malí doháněli tímhle vtipkováním mnoho lidí k nepříčetnosti. Chvíli je poslouchám a poté se vyšvihnu do lanoví. Will a Rubidius se opět přemístí na záď za kapitánem, který opět začal vyprávět své příběhy. Už s trochu klidnější myslí se věnuji utahování a povolování plachetních lan, a po chvilce přemýšlení si konečně srovnám myšlenky. Jestli chci cokoliv v budoucnu dělat, musím nejdřív dostudovat univerzitu. Přeci jen, čeká mě studium magie vody. Zatím se zdá že mě na vodu bude mít zatím neznámý mistr. Trochu mě mrzí že se nebudu učit spolu s Julií ale uvědomím si, že to bude jen pár hodin týdně. Naše elementy budeme brát tento půlrok a ještě celý další rok. Já, jelikož ovládám všechny, se budu muset učit více elementů najednou nebo na univerzitě budu muset zůstat déle. Nejspíš ale budu studovat dva najednou, nechci totiž místo tří let na škole být pět let. Ve třetím roce se prý budeme učit mnoho pokročilých věcí a pro opravdu dobré bude možná i nauka o magii času. To je ale opravdu dálná budoucnost.

JOOO 40. kapitolaa!

Jsem strašně rád :3 Doufám že se vám příběh zatím líbí, protože zatím to pravdu vypadá že by se jednou mohl objevit někde v knihovničce :3

Budu pravu rád za votes :)

Ahoj!!