Dítě Čtyř

Kapitola 17 - Supi

Cestou potkáme skupinu zvědů která má za úkol prolédnout okolí tábora od případných nepřátel či nebezpečí, a jinak na nic zajímavého nenarazíme. Když dojdemek okraji lesa, kde už nejsou ani kleče ale jen nízké, suché houštiny, rozhodneme se vyšlapat kopec před námi. Will si prohlíží okolní krajinu a já, poté co ho chytnu za ruku, se uvolním a bezstarostně začnu pozorovat obzor.

„ Všude jen čisté nebe, ani mráček. Ani hora. Jen duny a písek. A támhle jsou nějací ptáci koukej. Kousek za kopcem." Řeknu Willovi a prohlížím si hejno ptáků kroužící na obloze. Něco se mi na nich zdá podivné, ale nevím co.

„ Pojď se tam podívat, třeba tam je nějaká oáza." Řekne Will a usměje se. Když konečně na kopec vyšplháme, naskytne se nám naprosto strašlivý pohled. Přímo pod námi leží v písku velká spousta rozsekaných těl, všude v písku je vsáklá krev a na některých místech jsou dokonce hlavy na kopí zapíchlaá v zemi. Slyším za sebou polekaný hlas a poté si všimnu tří zvědů na kopci.

„ Sakra! To musí být ta zmizelá obchodní karavana!"

„ Řekněte to Al-Rahsidovi! Vy dva, běžte se podívat jak čerstvé bojiště je a prohlédněte okolí. Hledejte jakékoliv stopy které by mohli určit směr kterým útočníci odjeli!" křičí jeden ze zvědů, zřejmě výše postavený než ostatní.

O hodinu později¨

„ Pane, tohle je jasná práce Toruků. Musíme jet za nimi a dopadnout je."

„ Nemůžeme riskovat že se princátku a jeho slečně něco stane." řekne kapitán a upře na Willa stojícího vedle mě pohrdavý pohled. „ Kolik jich asi tak je?"

„ Kolem dvaceti. Pane, musíme je dopadnout. Sám víte že ta karavana nebyla jen obchodní...." nedořekne zvěd, protože mu kapitán dá ruku na pusu.

„ Slečno, princátko, nechte ná prosím na chvíli o samotě."

„ Zajisté." Odpovím a vyvedu pomalu rudnoucího Willa ze stanu.

„ Ten chlap proti mě něco má. Nevím proč, ale rád bych to zjistil."

„ Hlavně se nenech vyprovokovat. Jestli se o něco snaží, tak právě o to. Uvědom si že jsou to naši ochránci a nesmíme se s nimi hádat."
„ On se o to ale snaží!"

„ Nesmíš mu to dovolit." Odpovím a než stihnu říct ještě něco, vyjde ze stanu kapitán.

„ Změna plánu princátko! V zájmu bezpečí několika desítek lidí vyrazíme pronásledovat skupinu Toruků."

„ Dobře. Chtěl bych vás požádat abyste mi něříkal princátko. Říkejte mi princi nebo Williame."

„ Tak mě chtěj požádat princátko." Ušklíbne se a zajde zpět do stanu. Will ohromeně hledí na plachtu stanu, a já si všimnu jeho ruky pomalu sjíždějící k pochvě meče. Chytnu ho za ní, přitočím ho k sobě a dlouze políbím. To ho naprosto vrátí do reality a omluvně se usměje. Poté, bezeslova a ruku v ruce odejdeme k našim koním. Po chvíli si všimneme jak kapitán rozkřikuje rozkazy k opětovnému sbalení stanů a baví se s několika muži. Ti se následně rozejdou a začnou všem vojákům oznamovat změnu plánu. Většina mužů se tváří souhlasně, jsou však někteří kteří si kapitána měří opovržlivým pohledem. Teprve teď si uvědomím že naše skupina čítá skoro šedesát mužů (a jednu ženu). Will se vyhoupne do sedla a trochu smutně se podívá na krvavé stopy pod kopcem.

„ Jestliže je budeme sledovat, doufám že je dopadneme. Docela rád bych jim ukázal že nejen oni jsou schopní v přesile někoho napadnout."

„ Ten zvěd říkal že je navíc napadli zezadu, brzo ráno. Nevím jak tobě, ale mě by se po noci v sedle opravdu nechtělo jakkoliv bojovat."

„ Niro, bylo by lešpí kdybys své.. schopnosti opravdu příliš neukazovala.."

„ Já vím. Neboj Wille, umím se o sebe postarat. Je ale pravda že bych si ráda obstarala nějaký luk."

„ Jak dlouho já čekal až to řekneš." Usměje se Will a sáhne do sedlové brašny. Vyndá něco zabalené v kusu plátna, dlouhém asi čtvrt metru. „ Vzpomněl jsem si že jsi byla na soutěži ve střelbě tou nejlepší střelkyní. Tohle je speciálně vyrobený cestovní luk. Nechal jsemho udělat ještě před tím lovem, kde jsem ti ho chtěl dát, ale náš kovář bohužel onemocněl a tak se s výrobou opozdil." Povídá zatímco já z plátna vyndávám dvě ramena dlouhého luku, která do sebe naprosto zapadají. Když je k sobě přiblížím, sami se najednou zcvaknou dohromady a nejdou oddělit."

Tak, kapitola pro dnešní den! :) Doufám že se bude líbit, a napište mi prosím jestli mám situace popisovat víc nebo tak jako teď. Nechci totiž zabrat celou stránku jen popisováním nějaké scény.

Btw, tohle useknutí je jen proto že nechci aby kapitola měla přes 700 slov. Zbytek se dočtete v další kapitole :D

Dneska sem dám možná i víc kapitol, včera jsem totiž psal opravdu dlouho a mám toho hodně předpracováno :)