Dítě Čtyř

Kapitola 142 - Výslech

„ Neboj! Není moje.." zastaví mně Julia těsně předtím, než začnu hysterčit.

„ Jul! Sakraa, tohle mi nedělej," opřu se o kolena a několikrát se zhluboak nadechnu, abych se zbavila náhlého děsu, „ Zabila jsi ho?"

„ Ne!" vytřestí oči tentokrát Julia a mávne rukama na obranu, „ Akorát jsem ho musel párkrát praštit, aby omdlel.."

„ Párkrát? Vypadá to spíš jako bys mu vymlátila duši z těla.."

„ To sice ne, ale jak jsem ho praštila, praskla mu na obličeji tepénka a okamžitě jsem zjistila jak moc silně mu srdce bije..." pohlédne na svůj špinavý úbor medičky. Společně tedy oba muže dotáhneme na malý palou uprostřed lesa, kde je lanem které mám v brašně přivážeme ke stromu.

„ Tak co ti král řekl?" zeptá se Julia když dokončí složitý uzel, kterým muže ke stromu spoutala.

„ Máme pokračovat. Zavolala jsem arcimistra a řekal jim co se zhruba stalo. Myslím že teď plánují jak budeme pokračovat, jestli je Alexej v království.."

„ Napadlo tě třeba, že se mohl spojit s těmi Meldejenci? Kdyby byly spojení ještě s těma co váš přepadli..."

„ Tak by to byl fakt problém.."

„ Hele a.. Co jsem teda říkala když mně.. no.. posedla ta jeho magie?"

„ Naprostý blbosti..." zasměju se, „ Jako vždycky."

„ Víš co!" zasměje se Julia a bouchne mně do ramene. Chvíli se takhle kočkujeme, dokud si nevšimneme že jeden z mužů, kterého jsem předtím srazila já, se probouzí.

„ Dobré ráno šípková růženko!" usměje se Julia a Meldejenec se vyděšeně rozhlédne.

„ Takhle to dopadá když se jen tak procházíte naším lesem.." zkřížím ruce na prsou a zadívám se zajatci do očí. Ten v reakci na to začne křičet něco jazykem, kterému nerozumím.

„ Drž hubu!" naštve se po chvíli toho, co Meldejenec mektá nějaké svoje blbosti, a vrátí ho do realit pravým hákem.

„ Ten byl hezkej.." zasměju se, spokojená že je muž ticho.

„ Mluv jazykem království!" pohrozí mu Julia vztyčeným prstem a Meldejenec naprázdno polkne. Projeví se Juliina přirozená autorita, protože po chvilce přemýšlení se Meldejenec se silným přízvukem otočí ke mně.

„ Kdo.. ste? Co chcete?"

„ Já jsem Nira, tohle je Julia. Obě patříme ke královsvké armádě, takže pro tebe jsem nejspíš nepřátelé. Chceme se tě zeptat na pár věcí.."

„ Nic vám.. neřeknu!" vyhrkne po když si vzpomene na výraz který chtěl použít.

„ Já ti dám.." začne se Julia naštvaně napřahovat, ale já ji zarazím.

„ Nech mě to zkusit," dřepnu si před muže a co nejpřívětivejším hlasem promluvím, „ Moc ráda bych se tě na něco zeptala. Budeš tak hodný, a odpovíš mi?"

Meldejenec si mně nervózně pohlédne a začne podivně hýbat čelistí. Po chvilce se nadechne, jako by chtěl začít mluvit, tak se na něj přívětivě usměju. Jenže v tu chvíli co se usměju muž vyflusne sliny, které chvíli střádal, a ty se rozplácnou o můj obličej. Julia vedle mně se chystá dát muži pěstí, ale já ji zarazím. Pomalu si z obličeje setřu pirátovi sliny, zatímco on se usměje a odhalí tím své černé zuby, které v jeho dásnech visí už jen silou vůle.

„ Teď to půjde po zlém," usměje se poté, co se mi podaří obličej dostatečně otřít.

Položím ruce na pirátova stehna a začnu sbírat magii z okolí. Jelikož už jsme skoro mimo les, ve kterém magii normálně čerpat nemohu, cítím že magie v okolí proudí lépe než na palouku kde má můj otec chatu. Nastřádám si v sobě všechny čtyři energie a následně nechám v mužových nohách trochu energie vody. Všimnu si Juliina zákeřného úsměvu, kterým piráta pozoruje, a Meldejencova odhodlaného pohledu kterým si nás prohlíží.

„ Máš poslední šanci, pak to bude opravdu špatné. Má otázka zní, s kým je vaše armáda spojená?"

„ To takovou děvku..." začne pirát pomalu drmolit, ale než stihne domluvit, nechám energii v jeho nohách změnit ve vodu. Muž začne křičet bolestí, protože zbytky svalů, které jsem změnila ve vodu, se okamžitě smrští a začnou muži působit křeč.

„ S kým jste spojení?" zeptám se znovu a seberu ze země malý, ostrý kámen.

„ Co se to..." zasípe pirát a dál se svíjí v křečích. Chytím tedy jeho ruku, kterou se drží za jednu z vodních kapes v jeho noze, a odthánu mu ji tak, aby si bolavé místo nebránil. Následně mu kámen, který jsem sebrala, zarazím přesně do místa kde má muž v noze vodu. Tto způsobí že pirát začne ječet bolestí a z jeho nohy začne stříkat zkrvavená voda.

„ Kdybych nevěděla co jsou tihle lidi zač, řekla bych ti že je to nelidské. Teď budu ale ráda když budeš pokračovat," podotkne Julia, která s vážnou tváří trpějícího piráta. Vytrhnu tedy z pirátovy nohy kámen, nyní už mučící nástroj, a pomalu ho přiblížím k další vodní kapse.

„ Počkat!" vyhrkne pirát s tváří zkřivenou bolestí, „ Řeknu vám to.."

„ S kým jste spojení?" zeptám se tedy a pirát, držíc se za probodnutou nohu, začne co nejsrozumitelněji mluvit.

„ Spojili jsme se s dvěma muži. Admirál se spojil s nějakým chlapem tady z království..." párkrát se nadechne aby ulehčil bolesti a pokračuje, „.. který se spojil s nějakým Magusem... Ten zajal část vaší armády, kterou ten druhý na něco potřebuje. Víc nevím, přísahám!" zamává rukama na obranu a já si s hrůzou uvědomím co to znamená.

„ Niro?" otočí se na mně Julia s rochu ustaraným pohledem.

„ Alexej, Magnus a Meldejenský admirál jsou spojenci a mají něco v plánu s Willem a ostatními..." pronesu potichu a všimnu si pirátova nenápadného úsměvu, ve kterém vidím veškerou zášť kterou vůči mně chová.

„ Niro nech.." vyhrkne Julia když si všimne mého pohledu, ale už je pozdě.

Přiskočím k pirátově hlavě a praštím ho kamenem tak silně, že prorazím lebku a kámen zajede přímo do mozku.