Dítě Čtyř

Kapitola 104 - Generál Will

„ Budeme se prostě jenom bránit, protože při útoků ztratíme příliš mnoho mužů. Jestli se budeme bránit dost dlouho, budou zesláblí a hlavně vyhládlí, protože jejich zásobovací lodě se k nim nedostanou," vysvětlí mi otec svůj plán.

„ Hodláš se zapojit do bitvy?"

„ Co bych byl za krále kdybych tak neučinil?" usměje se trpce otec a pohlédne na naše muže, připravené v zákopech a čekající na útok, který určitě brzy přijde.

„ Nemají lučištníky, nemají kavalerii a mají jen lehkou pěchotu. Kdybychom neměli Niru, nejspíš by jich bylo mnohem víc.."

„ Tvá přítelkyně nám opět ukázala jak moc silná jest. Ani já bych si tak úžasnou dívku nenašel.. Neříkej to své matce," pousměje se.

„ Kéž by se teď probudila a mohla nám pomoct.."

„ To bys nechal ženu odvést všechnu práci?" zvedne otec obočí a já si uvědomím že mluví pravdu.

Tuhle bitvu musím vyhrát, už jen proto abych niře ukázal že i já jsem silný.

„ Wille, vím že chceš zůstat jen se svými muži, ale už vás je jen osm. Tímto tě jmenuji zastupujícím generálem, tvým úkolem je za každou cenu ubránit střední obranou linii. Východní i západní křídlo své generály mají, stejně tak záložní jednotky."

„ Rozkaz, Vaše Výsosti," zasalutuju a poté co se na mně otec omluvně usměje, ho povzbudivě poplácám na rameni, „ Bože tati.. Vzpomeň si na bratra. Vyhrajme tuhle bitvu, ne... Tuhle válku, pro něj. Ať se na nás tam seshora může dívat s hrdostí."

„ Máš pravdu synu," rozhoří se v otcových očích plamen vůle a okamžitě mě popostrčí ven ze stanu a kývne směrem k nepřátelům, „ Teď zaujmi svoji pozici, nebo nebudeš brzo mít komu velet."

Trvá mi pár minut než dojdu k části zákopu, kde už jsou připravení všichni jednotlivý velitelé, seržanti a podobně. Celou cestu přemýšlím o svých vlastních slovech a uvědomím si že musím svému staršímu bratrovi, který mě určitě odněkud sleduje a hodnotí mous sílu, že jsem silný a sschopný vůdce.

„ Zdravím, generále," zasalutuje mi okamžitě Aiden, který vede těžkou pěchotu.

„ Zdravím pánové. Jak na tom jsme?"

„ Středová část zákopu je zatím v dobrém stavu, rozhodně lepším než západní křídlo. Máme tu tisíc mužů patřící k těžké pěchotě a celkově tři tisíce lehké pěchoty, přičemž dvojnásobek mužů máme i v záloze."

„ Dobře, pošlete jeden tisíc mužů ze zálohy na pomoc západnímu křídlu, to je teď naše nejslabší místo. Pošlete posal do hlavního tábora a nechte všechny muže nastoupit tak, aby byli připraveni nahradit každého vojáka který padne nebo bude zraněn. Nesmíme Meldejencům dovolit vtrhnout do zákopů. Halvně upozorněte své muže že jde o elitně cvičené vojáky, jejichž meče jsou potřeny neznámým jedem který jen při škrábnutí odrovná dospělého muže," rozkážu a ze zákopu chvíli na to běží několik vojáků směrem k hlavnímu táboru, schovanému v lese.

„ Co máme dělat když ani nevíme o jaký jed jde?"

„ Vyšlete někoho k medikům, řekněte mistru Neorvi nebo doktorce Julii že potřebuji aby na každých pět set mužů byli dva medici."

„ Dobře. Máte nějaké rozkazy jak mají být muži nastoupení?"

„ Ano, nechte všechny těžce ozbrojené vepředu a lehkou pěchotu za nimi. Jestliže budou Meldejenci útočit tak jak očekáváme, měli bychom se každému útoku být schopní ubránit. Díky Niře na nás navíc nemůžou pálit těmi svými zbraněmi, protože skrz páru stoupající z moře nevidí."

„ A co až se sem dostanou posily?"

„ Posily se jim sem nedostanou. Celá zátoka je teď přehrazená velice tvrdou stěnou. Dobře pánové, máte rozchod. Očekávejte že do několika minut se nepřátelé sešikují a zaútočí."

„ Opravdu? Ta Nira musí být opravdu silná.. Bude pro vás dobrou ženou princi," poplácá mně jeden z kapitánů na rameni a odejde.

Zatřesu hlavou, abych rozptýlil myšlenky upínající se k osobě právě teď ležící ve velitelském stanu, chráněnou mým vlastním otcem.

„ Wille soustřeď se! Sice jsi zvyklej velet jen nám, ale teď máš pod palcem čtvrtinu armády!"

„ Já vím, kolik už jich v lese máme?"

„ Už skoro čtyřicet tisíc. Taky nechápu proč jsi nenechal nastoupit celou armádu rovnou."

„ Protože jsme nečekali že se sem dostane až tolik mužů a že jich tolik ztratíme při útoku."

„ Wille! Nepřátelé jsou v pohybu!" upozorní mě Rikk a ukáže na všechny tři nepřátelské oddíly, vyrážející na naše pozice.

„ Sakra, jdou přímo na střed! Tohle bude problém!" zakřičí Rikk.

„ Jsou jich tak dva, tři tisíce co? Iori, rychle vyšli dva posly k záložní jednotce, zdá se že je tady budeme potřebovat.

„ Proč neútočej na západ kterej je nejzničenější? Vždyť my tady máme nejlepší obranu ze všech!"

„ Vím o co jim jde. Chtějí vyprovokovat naše křídla aby jim zaútočili do boků, podívej! Mají tam nějaké ozbrojenější muže!" ukáže Kremnis na jednotky chránící boky každého šiku a opravdu, zdá se že ti muži na sobě mají plátové brnění jaké používá naše těžká kavalerie.

„ Docela je obdivuju že vůbec zvednou nohu. Já jsem se v tom skoro nepohnul," prohodí Faendal a Sven ho okamžitě plácne na břiše.

„ Taky aby ne! Vždyť ses do toho ani nemohl vejít."

„ Nechte toho chlapi! Jde na nás několik tisíc chlapů a vy se tu rvete!" okřiknu je těsně předtím než dá Faendal Svenovi pěstí.

„ Dobře, promiň Fae," omluví se Sven a Faendal mu pomůže zvednout se na nohy.

„ Promiň za tu ránu.."

Zatímco se Faendal a Sven jeden druhému omlouvají, všimnu si že napjatá atmosféra na naší linii se s postupem nepřátel zvyšuje. Ve chvíli kdy se nepřátelé dostanou na dostřel spustí hraničáři na věžích palbu, která okamžitě stojí několik desítek mužů život. Většina vojáků se začne bránit štíty, ale ši který je nejvíce vzadu prostě postupuje dál bez jakékoliv obrany. Když prostpupí pomyslnou hranicí dostřelu, okamžitě se z každé z věží ozve zadrnčení tětiv. Jenže ve chvíli kdy se šípy dostanou do místa pár metrů nad nepřáteli se ve vzduchu prostě zastaví a následně se naprosto neškodně rozletí do stran a zabodnou do země.

„ Co to sakra?" podivím se a pohlédnu na skupinu vojáků, postupující stále dál, nezbající šípů které se nad ní zastavují.

„ Zdá se že jde o nějakou amgickou bariéru! Jak to že mají Meldejenci mágy?"

Nějak mi ten Wattpad dneska blbne..  :D

Ten problém je, že ...

Zatím nevím jakej bude problém :D