Dítě Čtyř

Kapitola 56 - Pirátský útok

„ Jeho otec ho nepoznal?" zeptá se Julia a já si všimnu že arcimistr si nás všechny spokojeně prohlíží.

„ Ne, nepoznal. Nepoznal ho ani dalších deset let, po které Argonias králi věrně sloužil. Díky své síle, která byla na prvního člověka ovládající zemi opravdu ohromná, se proslavil skoro po celém kontinentu. Právě v osmém roce kdy Argonias u královského dvora sloužil, a kdy už sepsal pět knih o zemní magii, jejím využití a dvě knihy které se týkali jen a pouze kouzel která vymyslel, se dostalo království do války. Jelikož se zpráva o Argoniasovi a jeho schopnostech rozšířila, zvětšila se i skupina lidí která ho chtěla dostat na svou stranu. A to jakýmkoliv způsobem. Aniž by to Argonas věděl, dal vzniknout velké mocnosti která funguje dodnes, Meldejenské ostrovy."

„ Ostrovy pirátů." Zašeptá Reyl a Ruidius souhlasně kývne.

„ Přesně tak. Jeden z výše postavených námořních kapitánů se znenadání rozhodl že mu Argonias musí sloužit, ať chce nebo ne. Neměl však dost početnou armádu aby království napadl a zajal jej, dohodl se tedy s ostatními kapitány na tom, že se spojí jako jeden velký národ a společnými silami království dobudou. Jelikož šlo už v té době o piráty, započali válku jednoduše. Prostě sestavili co njvětší možnou flotilu a vypluli směrem ke království. Bohužel, díkyjejich navigačním schopnostem dorazila za pár týdnů flotila na dohled od břehů království, jen padesát mil od hlavního města. V neštěstí se ale zrodio štěstí, jelikož dvanáctiletý klučina žijící na onom pobřeží si flotily všiml a vyrazil za doprovodu svého otce do hlavního města podat zprávu. Za tři dny bylo na pobřeží už sešikovánokrálovské vojsko a pozorovalo pomalu se lodě flotily pomalu plující ke břehu."

„ To jim trvalo tak dlouho ke břehu doplout?"

„ Ne, ale těžším lodím které vezli zbraně a zásoby trvala esta o něco déle a přeci jen, beze zbraní válku nevyhraješ. Je to sice sutné, ale je to tak, Bucku." Smutně se usměje mistr a pokračuje. „ Ještě než lodě dorazili ke břehu, rozhodl se Argonias snížit nepřátelské počty. Vytvořil přímo nad fotilou zuřivou bouři, která nešetřila blesky a deštěm. Mnoho lodí kvůli í přišlo o stěžně, pár mužů z posádky a několik lodí dokonce zcela shořelo nebo najelo na útesy které Argonias vyvolal. Velká část flotily ale bouří proplula a piráti se přiblížili ke břehu. V tu chvíli měli převahu oni, protože díky svým lučištníkům kteří byli oproti královským vojákům ve vyvýšené pozici povraždili mnoho našich mužů. Argonias, ač byl už z kouzel která použil dost unavený, přivolal silné západní větry a tak donutil lodě vyjet na písek na pláži a zaseknout se. Následoval lítý boj, ze kterého se musela královská armáda kvůli velkým ztrátám stáhnout. Nejdříve sice boj vyhrávali, protože Argonias vytvořil nad bojištěm velkou kamennou kopuli která chránila před šípy jak královské muže, tak piráty. Bohužel kvůli všem těmto kouzlům v bitvš omdlel a nemohl dále pomáhat. Tak začala Velká Válka. O ní jste už určitě slyšeli."

Všichni pokýveme hlavou a já si vzpomenu na to, že ve Velké Válce se královské armádě začalo říkat První Armáda. Zároveň si uvědomím že v této válce bojovala Aeira Veliká, dívka o které jsme se s Aeirou bavili při našem setkání na chodbě.

„ Díky této prohře ztratila kráovská armáda, neboli První Armáda, mnoho strategicky důležitých pozic. Kdyby však tuto bitvu vyhráli, nemohlo by vzniknout tolik krásných legend jako v této válce vzniklo. Urtčitě znáte legendu o Aeiře Veliké, nebo o Ohnivém chlapci. Tyto dvě legendy vznikly na jednom bitevním poli, ve stejný den a ze stejné příčiny. Šlo o jednu z mnoha bitev které poté co se piráti vylodili První Armáda a piráti bojovali a šlo také o tu poslední, která rozhodla o výsledku války, ve prospěch království. Teď ale k té bitvě, prtože se zdě událi tři, pro nás hlavní, věci. Prvním bylo Argoniovo poranění, které mu způsobilo jeho vlastní kouzlo, ničivá mrazivá bouře která údajně zabila pětinu mužů pirátské armády, která zde byla shromážděna v plném počtu. Poté co byl Argonian zraněn a na chvíli odnesen na ošetřovnu ho král jmenoval velitelem armády. Chtěl mu tak ukázat že si cení všeho co pro něj Argonias kdy udělal a chtěl mu dát slávu kterou by mu vyhraná války přinesla. To se ale nelíbilo dosavadnímu veliteli armády..."

„ Argoniovu otci." vyhrkne najednou Julia.

„ Přesně tak. Zatímco bitva probíhala až do večera, ležel Argonius ve svém stanu a zotavoval se ze zranění a vyčerpání které v bitvě prodělal. Bohužel, neměl před stanem jakoukoliv stráž a když do stanu jeho otec vešel, ani ho nepovažoval za hrozbu. Jeho otec, pořád netušíc že muž kterého tolik nenáviděl je jeho syn, kterého už oplakal, za ním přišel aby se ho zbavil."

Tak když to moc utíká, musí toho být víc! 

Dneska mám nějakou psací náladu, navíc mě ve sprše napad krásný plot který asi využiju! :3 Znáte to, když je sprcha nejlepší inspirací? :D

K tomu plotu co mě napadl by se hodila Let her go.. Takže doufám že ho napíšu tak dobře jak doufám :3