Dítě Čtyř

Kapitola 159 (prakticky další část 158čky)

Po necelých třech hodinách, které se snažím přijít na to, jestli nám Alexej alespoň nenaznačil o jaké kouzlo se jedná, probudím Howarda, který má hlídku po mě, a unavený přemýšlením si lehnu na svou kupku, kde okamžitě usnu, bohužel však nepříliš klidným spánkem. Lépe řečeno, o neccelou hodinu později s opět probudím, naprosto zpocený a opatrně se snažím vzpamatovat z noční můry, která se jako vždy týkala onoho závěrečného souboje a k tomu ještě další, mnohem hroší věci... Rikkova těla, pomalu padajícího na zem, s kopím zejícím v těle.

---

„ Vstávat Wille! Ty jsi snad jediný kapitán co vstává jako poslední..." zatřese se mnou Sven a proudí mě tak z ani ne půl hodiny trvajícího, poprvé za tuto noc klidného spánku.

„ Jasně, jasně.." začnu se pomalu zvedat na nohy, zatímco ostatní sbírají všechny zbylé ořechy a pár kousků masa které jsme si nechali a nakládají je do vaku ze snrčí kůže, pověšeného na Ioriho zádech. Pomalu se dobelhám k nedaleké říčce a sednu si kousek od břehu.

„ Zase jsi nespal, co?" sedne si vedle mně Sven a pohlédne mi do očí.

„ Jsem vpořádku. Jen mi prostě nešlo usnout..."

„ Jestli chceš tak tu můžeme ještě jeden den.."

„ Nemůžeme. Jestli nás Meldejenci hledají, dřív nebo později se na tenhle palouk dostanou a já doufám že už tu dávno nebudeme. Musíme se dostat k otci..."

„ Dobře. Za pár minut budeme připravení, tak se ještě najez," položí mi na klín několik hnědých jader ořechů, které zřejmě vyloupal předtím než jsem se probudil.

„ Děkuju," usměju se a zakousnu se do jemného, chutného plodu.

Poté co zaplním prázdný žaludek chutnými ořechy si spokojeně opláchnu obličej ledovou vodou která protéká potokem a napiju se. Když ale poválím vodu v ústech, mám se co přemáhat abych se nepozvracel.

„ Ne všechno může být dobré.." zamumlám si pro sebe a spolknu doušek vody, který chutná jako napůl shnilé jablko. Pomalu se začnu otáčet k cestě zpět na palouk když si uvědomím, že se mi u pasu houpe polní láhev, která patřila předchozímu majiteli této zbroje. S úsměvem ji naplním vodou a zatímco se lesní pěšinkou vracím zpět k ostatním si uvědomím, že budu pro jednou rád za pachuť kůže kterou voda v lahvi brzy získá.

„ Tak dobře pánové, všechno připraveno?"

„ Ano!" usměje se Valor a přes záda si natáhne provizorní vak plný jídla, které nám zbylo.

„ Tak tedy vyrážíme," rozkážu a jako první zajdu pod husté větve okolního lesa.

„ Wille, jsem rád že už jsi vpořádku ale.." zasměje se Iori a Sven ho svým ironickým zakašláním přeruší.

„ ...my jdeme na druhou stranu."

„ Aha.. promiňtě," prohrábnu si zaraženě vlasy a vyjdu, tentokrát správným, směrem.

Jsem to minule špatně utnul no.. :D

Btw, jestli si v knížkách všimnete jakýchkoliv "vypůjčených" prvků, jmen, názvů a podobně, tak ano, opravdu jsem je sám četl v jiné knize a použil ve své a ano, uznávám že to není moc hezké :D

Jestli chcete zhruba vědět z čeho jsem povětšinou čerpal, tak jde o tyhle knížky :) (vřele doporučuji)

John Flanagan - Hraničářův učeň, Bratrstvo
Veronica Roth - Divergence, Rezistence, Aliance, Čtyřka
Anthony Ryan - Stín Krkavce:Píseň Krve, Pán Věže i Královna Ohně

A možná i nějaké další, jen nemám moc dobrou pamět na jména :D