Dítě Čtyř

Kapitola 23 - V zajetí

Probudí mne podivná směsice nárazů a bolesti hlavy a celého těla. Pokusím se rozhlédnout, ale zjistím, že jsem celá naprosto pevně svázaná. Tahle situace se mi zdá trochu úsměvná a uvědomím si, že Will je pověšený kousek nade mnou. Teprve potom si vzpomenu na včerejší události. Smrt toho vojáka.. boj v táboře.. a pak už jen ránu, která mne uspala. Když se mi podaří rozhlédnout o něco víc , zjistím, že Will je přehozený přes zadek koně, který má zároveň k sedlu přivázané jedno ze dvou lan, které drží věc, ve které jsem uzavřená. Věc ve, do které mě nepřátelé zavřeli, bych přirovnala k rakvi nahrubo stlučené ze suchých větví a s otvorem na hlavu. Když se pokusím pohnout, nepodaří se mi to. Rakev je natolik namáčknutá na mé tělo, že nejsem schopna sebemenšího pohybu. Podívám se na Willa a kvůli jeho zavřeným očím předpokládám, a doufám, že spí. Když se podívám přímo před sebe, uvědomím si že hledím přímo do kapitánových chladných očí, ve kterých se zračí lehké pobavení.

„ Paninka se vzbudila? Musím uznat že jsem nečekal pro prince až takovou ochranu jako je čarodějnice, ale dobře mířená rána omráčí každého že? Kdyby to ten blbec Ghazi trefil napoprvé pořádně, nemusel by teď létat všude po poušti v podobě popela. Alespoň jste nám ušetřila pohřbívání."

„ Takže vy jste Toruk? Čekala bych že se budete od Seiňanů odlišovat, ale nezdá se mi."

„ Jediné, co Seiňana dělá seiňanem, je kufíje," odpoví mi a já si teprve v tu chvíli uvědomím, že on a všichni ostatní vojáci zaměnili své modré kufíje za tmavě fialové.

„ Tohle je naše pravá kufíje. A abyste věděla, mám naprosto jiný přízvuk než Seiňan, ale toho si vy nikdy nebudete schopná všimnout."

„ Jediné co o vás vím je, že jste šmejd který vraždí své lidi."

„ Ten muž ke mě nepatřil. Byl členem sultánovi stráže která vás měla vyzvednout. Povedlo se mi zabít pravého kapitána a se svými muži jsem obelstil všechny hlídky které nás stavěli. Navíc když několika vojákům ze Sultánovi skupiny slíbíte výměnou za mlčenlivost životy jejich rodin, rádi se k vám připojí," řekne pyšně, a hrdě se usměje.

„ A co s námi hodláte udělat?"

„ To záleží na našem šamanovi, který mě za vámi poslal. Ve skutečnosti nám řekl že princ je důležitý, ale člen jeho doprovodu bude ještě důležitější. Zdá se, že myslel tebe, čarodějko," nakloní se a s pobaveným šklebem mi vlepí facku. Zasměje se a odjede někam do zadní části skupiny.

„ Já ho zabiju," zamumlá najednou Will a unaveně zvedne hlavu, „ Ty jsi to věděla že?"

„ Včera, těsně před tím než jsem usnula, se mnou velmistr navázal telepatické spojení. Upozornil mě na to, že je tenhle chlap ve skutečnosti Toruk a měla jsem za úkol tě teleportovat do přístavu. Promiň, zklamala jsem."

„ Nezklamala jsi. Když jsi mě chytila za ruku, pochopil jsem o co ti jde. Ale zaútočili na tebe, a v tu chvíli si nemohla dělat nic jiného, než se bránit."

„ Nejhorší je, že z téhle rakve nejsem schopná nic udělat. Musela bych ji nejdřív alespoň trochu poničit než bych se teleportovala."

„ Ty se z ní nemůžeš teleportovat?"

„ Ano, protože je na mě takhle natlačená. Musela bych ji teleportovat s sebou. Zkusím ji nejdřív trochu poničit vodou, ale to chvíli potrvá," začnu z celé plochy těla vypouštět vodní energii a cítím jak je všechna voda postupně vstřebána dřevem.

„ Dobře, hlavně nás odsud nějak dostaň. Nemám z tohohle všeho dobrý pocit."

Chystám se odpovědět, když mi najednou začne pískat v uších. Vyhledám arcimágovu energii která proudí kousek ode mě, a spojím s ní svou.

Niro? Děkuji že jsi nás spojila, nemohl jsem tě najít. Dostali jste se do přístavu?

Ne. Právě teď jsme oba svázaní a někam nás vezou.

Můžeš se teleportovat bez pout?

Ne, mám na sobě takovou dřevěnou věc. Vypadá to jako rakev, a zdá se, že to umí pohlcovat energii, kterou vypustím.

Hm.. To bude asi Seinský sarkofág. Slyšel jsem o něm, ale myslel jsem že je legenda. Nesnaž se z něj nijak dostat, funguje tak, že pohlcuje veškerou energii kterou vypustíš a sílí díkyní.

Co mám tedy dělat?

Počkej až tě ze sarkofágu vyndají a potom se odtamtud s princem dostaňte. Poslal jsem za vámi loď  s několika mágy na palubě, do týdne by měla být v Seině, pokud se mágové moc neunaví.

Až dorazíme tam kam míříme, zkusím aktivovat nouzový signál Ribu ano?

Ano. A Niro, dejte na sebe pozor. Nevíme kam, ale ... cítím jak se spojení pomalu rozpadá a z posledních sil se snažím nějak odpovědět.

Ale?

..izel.

Když otevřu oči, všimnu si že se kapitán opět vrátil a usmívá se na mě.

„ Líbí se vám vynález našeho šamana?"

„ Nefunguje úplně jak má, ale ano, líbí."

„ Děláte jako byste věděla jak funguje. Já vím jen to, že skrývá velikou moc, která nedovolí žádnému mágovi či čarodějnici jako jste vy používat vaši divnou, nelidskou sílu."

„ To je celkem trefné. Mimochodem, můžu se zeptat..."

„ Ne nemůžeš. Jsi zajatec, normálně bych se s tebou ani nebavil, ale líbí se mi ta tvoje tvářička a baví mě sledovat, jak nechápeš kdo je tady zajatec a kdo věznitel."

„ Mám takový pocit že se ty role brzo otočí," usměji se a kapitán mi opět vrazí facku.

„ Tímto sis vysloužila večer bez jídla holčičko," zasměje se a začne se bavit s mužem který veze Willa. Baví se podivným jazykem který neznám, a tak se po chvíli odezírání přestanu snažit zjistit, o čem se baví. Otočím hlavu k zpět k Willovi, který se pohupuje nade mnou. Ten pravidelně oddechuje a já si uvědomím, že dělá nejlepší možnou věc.

Odpočívá.

Přeci jen, těžko se utíká když jste vyčerpaní.

Tak, jelikož jsem včera nic nevydal musím to dnes vynahradit :D Tady máte teda trochu delší kapitolu a další už jsou pomalu na cestě! Budu moc rád za votes a jsem fakt rád že čtete :D

Všiml jsem si že jsem už ve 23. kapitole, ale ví někdo kolik A4ek a slov tenhle příběh má? Zkuste si tipnout a uvidíme jak dobrý máte odhad! :)

A jelikož dnes večer hodlám hodně psát, můžu říct; Nashle u další kapitoly! :)