Když Nira podstoupila Obřad Rozřazení, nikdo nevěděl co se v ní skrývá. Nebyl to jen výsledek zkoušek, co jí táhlo na univerzitu mágů, kde se měla učit tajům starodávné magie, ale byla to i její krev. Stejně tak ji její krev poutala i k samotné král...
„ Připravte se. Zítra, pět minut před polednem, vám přinesu dva klíče. Jeden ode dveří.." hlas se nachvíli odmlčí, a po chvíli zase promluví. „.. a druhý klíč který bude pasovat do rakve. Dírka by měla být na zádech. Pamatujte, pět minut před polednem. Jestli chcete přežít, budete muset spěchat. Až odemknete, zapískejte na strážcovu píšťalku"
Než stihnu cokoliv říct, slyším svižné kroky odcházející ode dveří. Will najednou otevře oči a usměje se.
„ Takže ses probudila." Když si všimne mého úsměvu, nechápavě zvedne jedno obočí. „ Něco jsem propásl?"
„ Zítra, pět minut před polednem, si prý vyrazíme na prohlídku města." Odpovím mu a Will se chápavě usměje.
Ráno mě po klidném spánku probudí hovor strážných za dveřmi.
„ Tak prý je dnes vedou. Jsem docela rád že tady nebudeme muset hlídat."
„ To já taky. I když nechápu proč chce zabít i tu holku. Mohli jsme z ní udělat otrokyni.."
„ Tys byl vlastně pryč co? Ta holka je čarodějnice! Šaman ji dokonce nechal zavřít do nějaké rakve aby nám nemohla nic udělat."
„ Opravdu? Myslel jsem že všichni čarodějové a čarodějky už umřely. Teda, krom šamana."
„ Zdá se že v jiných královstvích ne. Ale po dnešku jich aspoň bude o jednu míň." Zasměje se jeden z mužů a druhý s trochu smutným tónem promluví.
„ Je škoda že popraví i našho kapitána. Byl to dobrej chlap, akorát si porstě poupravoval příkazy."
„ Mě osobně nevadilo že tu čarodějnici mlátil. Šamanovi se to asi nelíbilo."
„ Ale jestli šaman řekl že si zalouží zemřít, je to pravda."
Muži se sice baví dál, ale já se rozhodnu je radši příliš nevnímat. Radši pozoruji Willa který leží natažený na vedlejší posteli a neklidně se ošívá. Chvíli ho pozoruji a poté se hlučně rozesměju když z postele spadne.
„ Au. To je teda vtipný no." Zasměje se a zvedne se na nohy.¨
„ Ticho tam bude!" zakřičí jeden ze stážných a Will vyplázne směrem ke dveřím jazyk.
„ Docela rád bych věděl kolik asi tak je." Řekne dost hlasitě na to, aby ho strážní slyšeli.
„ Za pět minut deset, a nemusíš kvůli tomu dělat takovej randál." Odpoví mu strážný a opět zapřede rozhovor s druhým strážným.
„ Takže je ještě čas." Zamumlá potichu Will, sedne si ke mě a smutně se usměje. „ Docela mě mrzí že si spolu nikdy nezatančíme."
„ Myslím si že by ses radši nechal popravit než bys se mnou tančil. Naposledy když jsem to zkoušela, zlomila jsem Patrickovi dva prsty na noze."
Will se zasměje a strážný na něj opět zakřičí. Will prohodí něco jako „Pojď mi to říct do očí." A usměje se na mě. Když se ke mě nakolní a políbí mě, pošeptám mu to, co mi pověděl ten muž včera v noci. Will si sedne na zem, najde velký kus dřevěného uhlí a začne malovat. Občas vzhlédne a zamyšleně si ěm prohlédne a když poté opět začne malovat, pochopím že mě maluje. Bohužel je uhlík moc velký a obrázek všechny čáry jsou tlusté, ale po chvíli se mi začne podobat.
„ Asi bych měla trochu zhubnout." Řeknu mu a Will se na mě nechápavě podívá. „ Takhle tlusté tváře bych asi mít neměla." Kývnu směrem k obrázku a Will po mě vrhne dopálený pohled.
„ Já nemůžu za to že tady nemám ci tenčího než tohle." Odpoví a zasměje se.
Asi hodinu poté slyším jednoho ze strážných za dveřmi mluvit.
„ Tak se měj. Je půl dvanácté, já jdu pomoct Saifovi s přípravami. Ten jeho oblek je sice úchvatný, ale potřebuje pomoc několika lidí bay si ho oblékl."
„ Já také ze chvíli přijdu, neboj." Zasměje se druhý strážný a já úplně cítím jeho natěšený pohled. Šouravý krok který se pomalu vzdaluje mě ujistí že nás hlídá už jen jeden člověk. Will zřejmě také debatu zaslechl a spilenecky se na mě usměje. Strážný za dveřmi zívne a začne si broukat jakousi mě neznámou písničku. Will si sedne na zem kousek od mého obrázku a na zem napíše 25. Poté vzhlédne a usměje se. Chvíli na to na zem napíše 24 a já pochopím co dělá. Začnu s ním v hlavě počítat a pokaždé když se dostanu kšedesáti, napíše na zem číslo. Když napíše dvojku, zvedne se, protáhne a odejde ke dveřím. Skrz dveře je bohužel vidět jen málo, protože jsou vyplněné, ale škvírou nad nimi prosvítá sluneční světlo. Will se opře o dveřní rám a zavře oči. Ve chvíli kdy je otevře, slyším za dveřmi lehké křupnutí. Následuje zacinkání klíču které spadnou Willovi přímo do dlaně, a slyším zpoza dveří hlas.
„ Za pět minut. Dřív ne." Zašptá a poté rychle odejde. Will ke mě přijde a nadzvedne mou rakev. Slyším jak zachrastí složitý mechanismu zámku a potom cítím jak sevření povolí. Zvednu se, protáhnu se a usměju. Podívám se na Willovi rty a poznám co si v duchu říká.
5...4...3...2...1...
Tak, a příště to začne.
Budu moc rád za votes!
U další kapitoly vás přivítá pořádná akce, takže...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
