Dítě Čtyř

Kapitola 57 - Konec

Bože tohle je tak krásný clickbait :3 :D Jen konec mistrova vyprávění, btw :D

„ Proč by ho oplakával když ho vyhodil z domu?"

„ Nejspíš mu toho nakonec bylo líto. Ať byl Argonius jakýkoliv, byl to jeho syn. Bohužel to ale toho dne nevěděl, a když se nad Argonia sehnul, viděl jen skoro třicetiletého muže který mu bránil v dosáhnutí vrcholu jeho vojenské kariéry. Jeho otci bylo přes šedesát, ale války se přesto účastnil. Když se ten večer nad Argonia naklonil, myslel si Argonius že ho otec už poznal a usmál se na něj. Konečně jste si to uvědomil, otče. Zasmál se, ale v tu chvíli mu úsměv ztuhl na rtech. Poslední výraz který byl plný štěstí které Argonias cítil nad tím, že ho bude otec mít rád, zůstal v jeho tváři navždy. Dýka kterou mu otec vrazil do krku byla jedinou věcí která tento výraz hyzdila." Domluví Rubidius a v očích se mu odráží smutek který mu toto vyprávění přineslo.

Když pohlédnu na chlapce a na Julii, uvědomím si že máme všichni čtyři skelné oči. Mistorovo vyprávění, pronášené cvičeným tónem a krásným hlasem, nám všem vehnalo do tváří smutek. Pohlédnu na arcimistra, kterému se po tváři dokonce koulí malinká slzička, a všimnu si jho hrdého držení těla a jiskry v očích.

„ Úžasné, Rubidie. Nikdo by takhle důležité vyprávění nezvládl lépe než ty. Neboj, nevadí že jsi protáhl o hodinu přetáhl, Buck, Reyl, Julia i Nira byli z hodinu uvolněni aby se mohli připravit na nadcházející událost o které všichni vědí." Mrkne na nás a chlapci oslavně zajásají. Přesto je v jejich jásání pořád slyšet dopad mistrova smutného vyprávění a postrádá tedy obvyklou radost.

„ Niro, jestli chcš, vrchní cvičebna je otevřená. Mám za to že Rubidius tam dnes bude, můžete klidně cvičit spolu." Řekne mi když mistr Rubidius kývne na souhlas.

„ Ano, rád bych zkusil co všechno umíš. Možná bych tě i něco naučil. Nebo ty mně?"

„ Spíš ona tebe." Zasměje se arcimistr a vyjde společně s námi všemi z učebny.

„ Tak tedy, uvidíme se na oslavě. Teď máte tři dny volna, potom se konečně vrátíte do plného školního nasazení." Zasměje se arcimistr a odejde směrem k lavičce na které sedí jeho žena a v náručí chová jeho krásnou, hnědovlasou dceru.

„ Copak budeš o těch volých dnech dělat?" zeptá se mě najednou Julia s jeím obvyklým úsměvem ve tváři.

„ No, asi budu cvi.."

„ Ano, taky jsem chtěla jet za rodiči! Co ty na to že bychom se dneska, až docvičíš, teleportovali domů a chvilku byli s rodinami, a zítra bych tě třeba seznámila s našima?" užasle zakřičí Julia a udělá na mě psí oči.

Uvědomím si že jsem za matkou ještě nebyla a zastydím se nad tím, jak moc špatná dcera jsem. Navíc se mi celkem zamlouvá to, že bych poznala Juliiny rodiče a tak kývnu hlavou.

„ Dobře, ale zítra odpoledne tě já taky seznámím s mou matkou."

„ Domluveno! Tak až docvičíš, přijď ke mně. Neboj, FeeBee ti vyvenčím." Zasměje se a rozeběhne se někam směrem přes nádvoří. Když si všimnu za kým běží, usměju se. Siffův pohled se setká s tím mým a zamává na mě. Potom už se musí plně soustředit na Julii která mu skáče do náruče. Vede mně se najednou objeví mistr Rubidius a usměje se.

„ Tak já teda jdu. Přidáš se?"

„ Jasně!" zasměju se a následuju ho do věže mistrů.

Promiňte že jsem to minule utnul a tady je jen jeden odstavec na dokončení příběhu, ale napětí musí být! :D 

Moc děkuju za podporu kterou mi tady ukazujete a ani nevíte jak úžasný pocit cítím když si čtu ty komentáře :3 Taková věc autora zahřeje u srdce :)