Dítě Čtyř

Kapitola 13 - Vodopád překvapení

Když dojdeme do domu a sníme večeři skládající se z výborného salátu a dobře kořeněného, křehkého kuřecího masa, odejdeme do svých pokojů. Poté co se vykoupu a převléknu do pohodlného oblečení, slyším lehké zaklepání na dveře. Když otevřu, Will mě chytne za hlavu a vášnivě políbí.

„ Jen pusa na dobrou noc," prohodí, usměje se a odejde. Široce se usměji a zavřu dveře. Uvědomím si, jak moc jsem unavená, a hned jak si lehnu na postel, usnu.

Ráno mě probudí krásná vůně čerstvého pečiva a kávy linoucí se ode dveří. Otevřu oči a uvidím polonahého Willa plížícího se k mé posteli s tácem se snídaní.

„ Tebe nikdo mile nepřekvapí že?" řekne Will smutně když si všimne, že jsem se vzhůru.

„ Ty jsi tak hodný," povím mu rozespale a políbím ho.

„ Chtěl jsem ti vzít koláčky, ale když jsem viděl tu starou paní co přinášela čerstvé housky pochopil jsem že to bude lepší volba," zasměji se nad narážkou na naší konverzaci kterou jsme vedli o „houskách z minulého století". Will mezitím položí tác se snídaní na noční stolek, načež s žuchnutím skočí na postel vedle mě a spokojeně zabručí.

„ Chápu dobře že dnes snídáme spolu že?"

„ Nevzal jsem si nic pro..." nestihnu doposlechnout co chce říct protože se teleportuji do kuchyně a seberu připravené kafe a tác plný housek. Poté se teleportuji zpět na postel a usměji se. Will udiveně zamžourá a prohrábne si rozcuchané vlasy. Uvědomím si, že moje vlasy asi nevypadají o moc lépe.

„ Tady máš a už nemáš důvod odcházet," řeknu mu a políbím jej na tvář. Will se zasměje a společně posnídáme.

„ Předpokládám že se teď chceš vykoupat, takže tě asi opustím," pronese Will když dojí a poté co mě ještě naposledy políbí, odejde. Protáhnu se a odejdu do koupelny, kde se umyji v příjemně vlažné vodě, kterou mi Will zřejmě přichystal, a obléknu se do svého novicovského oblečení. Použiji trochu magie abych ho očistila od písku a nečistot a potom vyrazím za Willem. U dveří si ještě vzpomenu na kufíji, kterou jsem před spaním odložila na noční stolek. Uváži si ji, a chystám se odejít, načež málem narazím do otevřených dveří, ve kterých stojí Will.

„ Jsi připravená na výlet?" zeptá se a usměje se.

„ Kampak půjdeme?"

„ Na místo kterému se říká Vodopád Překvapení. Nevím jak ten název vznikl ale je rozhodně příhodný, protože krása toho místa tě opravdu mile překvapí."

Asi za pět minut mě již Will vyvádí z města do lesa který je úplně jiný než v království.

„ Tenhle les je něco mezi naším lesem a pralesem. Jsou tu jiné stromy než u nás, ale není tady tak strašné vlhko jako v pralese," poví mi Will cestou a chvíli na to uslyším tiché šumění vody.

„ To je krása," vyhrknu když dorazíme na sluncem osvětlenou mýtinku, na jejímž okraji je malé jezírko na jehož okraji šumí malý, kamenitý vodopád.

„ Já vím. Slyšel jsem o něm od otce. Když mi o něm vyprávěl, věděl jsem že se sem jednou musím podívat. Když se tu tak rozhlížím, poznávám že otec nepřeháněl," říká zatímco si sundává tričko.

„ Zajímavé je, že řeka, která vodopád vytváří, má mírně slanou vodu. Podle legendy je voda slaná proto, že je tvořená slzami spanilé panny, která oplakává smrt svého snoubence," dodá poté co skočí do vody a vynoří se. Naznačí mi abych šla za ním a já se po chvilce váhání svléknu  a ve spodním prádle jej následuji. Chvíli společně dovádíme a se smíchem na jeden druhého šploucháme příjemně studenou vodu, načež se oba posadíme na kámen pod vodopádem a společně si užíváme krásu tohoto místa. Poté se začneme potápět a snažíme se dostat až na dno jezírka, ale ani jednomu z nás to nedaří. Po několika pokusech se dopáleně vynořím a rozezleně plácnu do hladiny.

„ Tak je to jezírko moc hluboké no! Nesnaž se tam dostat," zasměje se Will, když se také vynoří.

„ Víš co? Vytvořím nám u pusy vzduchové bubliny a ty nám dovolí se potopit jak hluboko budeme chtít. Navíc nám aspoň nebude tolik zvonit v uších."

Poté co bubliny vyčaruji se oba potopíme a snažíme se dostat co nejhlouběji. Plaveme skoro pět minut než se dostaneme do hloubky, do které už neprostupuje ani sluneční světlo.  Vytvořím bublinu vzduchu ve které nechám trochu energie ohně, která nám svítí na cestu. Will se se zdá být neklidný a naznačuje, že taková hloubka není normální. Vyrazí dolů do hloubky jako první a já se vydám za ním. Plaveme dalších pět minut, než se dostaneme k místu kde se dosavadní jeskyně rozšiřuje tak, že nevidíme žádnou jinou cestu, než vzhůru. Nastřádám energii ohně a vyšlu ji ve vzduchové bublině pod nás. Ve chvíli kdy ji vypustím oba s Willem překvapeně vydechneme.

Pod námi se najednou rozsvítí ulice obřího starodávného města.

740 slov. Myslím že to je ideální Wattpad kapitola ne? :)