Dítě Čtyř

Kapitola 14 - Město Mayiů

Chvíli s Willem užasle hledíme na výjev pod námi. Spletité ulice a uličky ohraničují zachovalé obrysy domů a sbíhají se ke krásnému paláci uprostřed. Na některých místech jsou však jakési velké krystalovité předměty, které trčí ze země naprosto odlišně, než souměrně stavěné ulice. Will začne pomalu klesat směrem k začátku jedné z ulic a užasle si prohlíží krásné malby na některých z mála stěn, které zůstaly zachovalé. Celá ulice je tvořena různě barevnými kostkami, které dohromady tvoří velikou mozaiku. Motivy na obrazech připomínají lidi, scházející směrem ke středu města. Následujeme mozaiku dokud nedoplaveme až pod onen palác. Když doplaveme blíž, poznám že je postaven z tvrdšího kamene než domy, a proto zřejmě vydržel cokoliv, co toto město pohřbilo. Prohlédnu si celkový vzhled budovy a poupravím svou předešlou domněnku. Nejedná se o palác, nýbrž o chrám. Nevypadá jako routnda kterou jsme viděli, spíše jako divadlo poseté náboženskými motivy. Vyrazím směrem k otvoru ve kterém najdu vysazeně dveře vyrobené z dříve nejspíš honosně vypadající mědi. Ta je teď pokrytá vrstvou zelené měděnky a v několika místech se již rozpadla. Will ukáže kamsi dopředu do tmy a kývbe směrem k maléme světlu, které nás stále doprovází. Vytvořím další, větší světlo, a vyšlu ho dopředu tak, aby osvítilo místnost ve, které se nacházíme. Místnost se náhle rozzáří žlutým světlem, díky čemuž si ji mohu pořádně prohlédnout v celé její kráse . Celá budova tvoří jeden velký sál, ve kterém stojí velký počet sloupů které dříve drželi nyní již zborcenou střechu. Když se rozhlédnu po jakémkoliv vybavení, neuvidím nic kromě pozůstatků dřeva všude kolem.

Will vyrazí někam dopředu a tak ho následuji. Když obeplujeme sloup, poznám co ho zaujalo. Přímo uprostřed budovy je malá kruhová prohloubenina, v jejímž středu leží malý kamenný kvádr. Zajímavá věc je ale na onom čtverci. Leží na něm totiž naprosto zachovalé tělo mladé dívky, která se podobá mé matce. Will užasle a zároveň trochu smutně otevře pusu a prohlíží si ženino oblečení. Když se dotkne rukama látky, prastarý oděv se okamžitě rozpadne. Will mi pokyne ať jdu za ním a ukáže na dívčina prsa, mezi kterými je tenká, sotva znatelná rýha. Pod ní je však naprosto tmavá tkáň která silně kontrastuje s její bílou kůží. Přejedu prsty po oné rýze, když mě náhle osvítí silné světlo. Cítím jakýsi závan úžasné síly a čistoty, který však skončí tak rychle, jako začal. Když se podívám na dívčino tělo, vidím jak se ona černá tkáň rozrůstá více a více, dokud nezahltí celé tělo. Will se na mě podívá ještě užasleji a snaží se něco říct. Bohužel ho jak díky bublině tak díky vodě neslyším, a on to po chvíli vzdá. Ukáže prstem nahoru a já zavrtím hlavou. Chytím ho za ruku a teleportuji nás oba rovnou do domu, kde jsme ubytovaní. Při teleportaci cítím štěstí rozlévající se do celého mého těla.

„ Co se to stalo?" řekne Will hned jak se objevíme v pokoji.

„ Nevím. Prostě... Něco. Ale nebylo to nic špatného. Ta magie v sobě nesla čistotu a krásu jakou jsem v životě neviděla, nebo spíš... necítila."

„ Takže si myslíš že náhodné, zachovalé tělo ve starém měste není divné? Navíc když po dotyku vypustí světlo a pak zčerná a rozpadne se?"

„ Nevím co to je. Ale teď to nebudeme řešit. Odpovědi bude snad mít mistr Rubidius nebo velmistr."

„ Nemůžeš se za nimi teleportovat a říct jim o tom? Znervózňuje mě to."

„ To opravdu nejde. Jsme tak daleko od domova že skoro nikdo by se nedokázal teleportovat. Tolik energie, co bych musela nastřádat, neudržím ani chvíli."

„ Aha. Promiň. Myslím že náš piknik dopadl trochu neočekávaně." Zasměje se a políbí mě. V jeho očích ale stále vidím starost a nelibost. Chápu ho. Ale co s tím nadělám? Snažím se ho rozptýlit tím, že ho škádlím a líbám různě po krku a hlavě. On pochopí o co se snažím a povolí. Chytne mě kolem pasu a odnese mě do koupelny.

„ Nechceš si dát koupel?" zeptá se a políbí mě.

„ Zase sama?" odpovím mu a nedočkavě se mu podívám do očí.

„ To jsem ale neřekl." Řekne vášnivě a přejede mi prsty po těle. Usměju se a vykouzlím vodu do vany. Dám jí takovou teplotu, jakou mám ráda a otočím se zpět k Willovi. Ten mě obejme a pomůže mi se svléknout. Pomůžu mu také a poté se oba položíme do vany. Je trochu divné že se známe tak "krátce" a už si dáváme společnou koupel, ale nemůžu říct že by mi to vadilo. Will si všimne mého rozpačitého úsměvu a přisune se ke mě tak, že ležíme bok po boku.

Jak já jsem špatnej na psaní podobnejch scén... Prostě se bojím abych nezašel moc daleko a jelikož jsem četl 50 odstínů šedi tak mám docela dost posunutý hranice normálních věcí a erotiky :D

Jestli chcete aby se něco událo tak stačí říct, příběh ovlivňuje jak autor, tak čtenář. To je dneska poslední kapitola, ale já jdu psát dál! Čím víc předpřipraveno, tím líp!