Dítě Čtyř

Kapitola 175

„ Počkej takže.." vyhrkne nevěřícně Will když mu společně s Aeirou vyjevím její nově nabyté tajemství. „ Ty jsi.. ty.. Gratuluji!"

„ Cože?"

„ Já budu strýček! To je úžasná zpráva! Počkej až se to dozví otec! Bude štěstím bez sebe..." začne se Will smát a já i Aeira si ho změříme nechápavými pohledy.

„ Otec se to nesmí za žádnou cenu dozvědět! Určitě by na mě byl naštvaný a přikázal by mi to dítě.."

„ To si vážně myslíš?" přestane se najednou Will smát a pohlédne na Aeiru s nakloněnou hlavou tak, jak to vždy dělám já. „ Pár hodin po vaší svatbě jsem se s otcem bavil a když jsem viděl radost, kterou mu vaše svtba přinesla, pochopil jsem že ti Aidena opravdu přeje..."

„ To sice ano, ale..."

„ A když jsem ho poté vyprovázel k jeho pracovně, svěřil se mi s tím, že jeho jediný sen který mu zbývá splnit je ten, že jednou uvidí svá vnoučata hrát si v chodbách našeho hradu," pohlédne Aeiře do očí s naprosto upřímným úsměvem a šťastným výrazem ve tváři.

„ To otec opravdu řekl?"

„ Řekl přesně Synu, všeho co jsem v životě chtěl už jsem dosáhl. Teď už je jen jedna věc kterou bych chtěl ve svém životě zažít, abych mohl spokojeně zemřít. Chtěl bych vidět děti mých dětí, hrající si v chodbách hradu který bude brzy patřit mému milovanému synovi," podaří se mu skoro přesně napodobit králův přednašečský hlas a když se otočím zpět k Aeiře, všimnu si slz v jejích očích.

„ Děje se něco?" zeptám se a pohledem poprosím Willa o pomoc. Ten si s úsměvem založí ruce na prsou a kývne na svou sestru.

„ Otec se právě chystá k obědu ve svém stanu."

Aeira k němu vzhlédne a v jejích očích se objeví děkovný pohled. Otře si slzy ve tvářích a vyjde, nebo píše vyběhne ze dveří, směrem k východu z chalupy.

„ Zajímalo by mě jestli to byly slzy štěstí nebo smutku..." zavrtím nechápavě hlavou a Will mi podá hezké, blankytně modré šaty.

„ Otec nás také zve na oběd," usměje se na mě a začne se oblékat do vkusného obleku, který je naprosto rozdílný od norální kožené zbroje, kterou jsme oba nosili doteď.

Když se oba oblékneme a dojdeme k východu z otcovi chalupy, Will mi s úsměvem otevře jako pravý gentleman dveře a já mu úsměv oplatím. Poté co Will zavře dveře, chytím ho za ruku a společně vyrazíme ke královskému stanu, postavenému na druhé straně palouku.

„ To co ses předtím ptala.. Bylo to obojí."

---

„ Otče? Rádi bychom vám s Aidenem něco pověděli," odloží Aeira vidličku poté co dojí pečné kuře a Aiden vedle ní se na ni povzbudivě usměje. Jelikož s Willem sedíme vedle nich, slyšela jsem jak Aeira Aidenovi pověděla o svém stavu a viděla jsem jeho šťastnou, užaslou reakci.

„ Samozřejmě," usměje se na ni král a rádci, kteří sedí naproti nám otočí pohledy k Aeiře, která se postaví a nervózně si upraví šaty.

„ Otče, vím že jsi mému a Aidenovu svazku s radostí požehnal a celou tu dobu kterou jsem s ním strávila jsi se snažil mě podporovat. Proto bych ti ráda, jako jednomu z prvních, oznámila velice šťastnou novinu," usměje se na krále a já se usměju nad její malinkou lží. Otočím pohled ke králi, kterému se ve tváři začne hromadit napjaté očekávání, a koutky úst mi zacukají v úsměvu. „ Otče, bude z tebe dědeček."

Zatímco všichni královští rádci nevěřícně otevřou ústa, královi se v očích objeví poznání, které je následně naprosto vytlačeno vlnou nesmírné radosti, která krále donutí se zvednout ze židle a přejít k Aidenovi a Aeiře, kteří na něj nejistě hledí.

„ Bože... jak já doufal že tohle řekneš!" obejme láskyplně Aeiru a já si všimnu jejího úlevného zasmátí. Když ji král po chvilce objímání pustí, otočí se k Aidenovi, který nervózně polkne.

„ Nevím jak bych ti poděkoval, Aidene!" usměje se na něj ze široka, a chytí ho v silném, chlapském objetí.

„ Pánové! Zdá se že máme opět co slavit! Přineste nejlepší víno které s sebou máme!" kývne na několik sluhů stojících podél stěny stanu. Sluhové opět vyrazí k východu, ale než stihnou vyjít, král je ještě zastaví.

„ A hlavně nezapomeňte cestou každému říct, že královská rodina bude brzy mít o člena víc!"

Ty jo, nějak moc příležitostí k oslavám, co? 

Hm.. Jak to vyřešíme...

*já* Asi se v bitvě možná něco zvrtne, ať je i něco smutnýho, ne?

*nadšený čtenář* Joooo!

*já* Tak dobře :)