Dítě Čtyř

Kapitola 62 - Kaerthaan, meč, který ničí lodě

„ První se podívej co jsi vytvořila." Zasměje se arcimistr a kývne na zdi za mnou. Když se otočím, oslní mě silná záře vycházející z místa velkého asi jeden metr čtvereční.

„ Tohle je asi špat.."

„ Zdá se, Rubidie, že ta domněnka byla správná. Nejen že v sobě má Lux, ale dokonce si ho sama přimýchává do energie. Niro prosím, změň tu zeď v normální kov."

„ No, zkusím to. Předtím ale vyšlo tohle." Odpovím rozpačitě a soustředím se na to, aby se světelný čtverec přede mnou změnil na stejnou barvu jako okolní zeď.

„ Cítíš to? Tu..."

„ Lehkost a čistotu. Už chápu o čem mluvíte. U bojových kouzel to není tak znát."

„ Myslím že vím který typ magie by Lux uvolnil nejvíc. Asi Nerovi řeknu ať Niře nějaké léčící kouzlo ukáže."

„ Dobře." Slyším mistra a tak se otočím. Nahodím na oko nasupený výraz a zakřičím

„ Haló! Já jsem tu taky! Můžete mi prosím říct proč jsem tu zeď změnila v obří lampu a taky, jak to že jsem té zdi vytvořila tolik a necítím se unavená?"

„ No, souvisí to s Lux, o které jsme se bavili. To že jsi vytvořila více kovu než mi byla právě domněnka kterou jsme chtěli potvrdit. Na to, aby normální mág vytvořil to co ty za pět minut by nejen potřeboval energii od tří dalších mágů, ale několik hodin. Nemluvě o tom že někdo kdo neovládá zemi a oheň tento tvrzený kov nevytvoří. Já s Rubidiem jsme na tom kousku který byl hotový pracovali hodinu. Jak to že jsi tu síť skládala tak rychle?"

„ Nevím. Po chvilce soustředění sjem si uvědomila že skrz zavřené oči svoji energii prakticky vidím proudit. A když vidíte co děláte, je to mnohem lehčí."

„ A také jde o věc která se stala zatím jen jednou. Vím že jste se o prvním Dítěti Dvou ještě neučili, ale můžu ti prozradit že Sonias, mág který tuto magickou zeď vymyslel, také ve svých knihách mluvil o tom jak ji tvoří. Stačí zavříti oči a energii vidět. Potom síť si představiti a doplnit kříže tak jak patří. Sonias byl za pět minut schopen vytvořit zeď která by vystačila za celou tuhle stěnu." Ukáže arcimistr na nejdelší stěnu v místnosti, dlouhou dobrých deset metrů a vysokou, stejně jako ostatní, tři metry. „ Bohužel, jednoho dne když chtěl v normální bitvě zeď použít, zabil ho jiný mág. Sonias ale před svou smrtí stihl své tajemné nadání schovat do meče který ležel poblíž. Z meče se stala legenda, ale podle našich nejnovějšich poznatků opravdu existuje."

„ A co ten meč má umět?"

„ Říká se mu „Kaerthaan" nebo také „štětec". Sice to zní pošetile, ale když bojovník s mečem pohybuje, tvoří meč ve vzduchu údajně žluté čáry které jsou tvořeny právě kříži zemní a ohnivé energie. Takže si představ meč, který při šermování tvoří nezničitelnou hradbu kterou může držitel meče pohybovat."

„ A k čemu přesně to je?" zeptám se pořád nechápavě. Nidky jsem šermu příliš nerozuměla, ale trochu mi šel.

„ K čemu? Vytvoříš so nezničitelnou hradbu, která je ostrá jako břitva. Nepřítel ji nepřesekne ale.. ona přesekne jeho. Posledním nositelem tohoto meče byl údajně jakýsi kapitán Meldejenské lodě. Nevíme zda je to pravda, ale meč se prý společně s ním a jeho lodí potopil kousek od Meldejenských ostrovů. Do té doby než najeli na ostré útesy které se tam pod vodou skrývají byla jejich loď nepřemožitelná. Kapitán podle svědectví mužů kteří přežili jeho námořní útoky jednoduš máchl mečem a na loď vyslal oblouk z podivné hmoty která lodí projela jako nůž máslem."

„ To nemůže být pravda.."

„ Zajímavé je že na tomto svědectví se shodlo skoro dvacet lidí kteří se navzájhem neznali. Tedy, většinou. Ale neboj se Niro, meč je ztracený už skoro sto padesát let. Nemyslím si že by ho někdo najednou našel."

„ Kdyby padl do rukou komukoliv kdo by chtěl dobýt království.."

„ Tak by ho náš řád porazil."

„ My máme nějaký řád?"

„ Ano, máme. Jde o řád který vznikl před několika lety, v době kdy Alexej utekl z království. Nejsilnější mágové naší, i cizích zemí vytvořili dohodu. Jejich cílem není bránit jednotlivé země ale celý kontinent před hrozbami podobné Alexejovi. Ten sice vyvraždil „jenom" jednu vesnici, ale v historii se už několikrát objevil mág který málem zničil celé město."

„ Opravdu? Jak.."

„ Jednou to zjistíš. Teď už běž radši do pokoje, čeká tam na tebe Julia."

„ Jak vy víte kdo se sem teleportuje?" zeptám se když si zkontroluju jestli v mém pokoji opravdu je Juliina energie.

„ Kolem univerzity je bar..." začne Rubidius ale mistr ho zvednutím ruky přeruší.

„ Radši si užívej těch pár dní volna které máš. Na věci které se teď ptáš ti můžu odpovědět na naší příští hodině. Teď už radši běž, já mám teď s Rubidiem nějakou práci."

„ Zase něco s radou starších?" zeptám se a trošku mě zarazí když se Rubidius otočí s širokým úsměvem ve tváři a odpoví.

„ Ne, jdeme společně s Willem a princeznou vybírat naše šaty nas svatbu. Rubidius jde Aeiře za svědka. Původně chtěl krále nechat jít, král se ale rozhodl že Will je pro Aeiru dúležitější a že jediné co chce je aby mohl dceru odvést k oltáři."

„ To je od něj milé."

„ Mám navíc takový pocit že Will a Aeira budou vybírat šaty i tobě, takže si žádné nesháněj." Zašeptá ještě rychel Rubidius a poté doběhne pomalu odcházejícího arcimistra. Usměju se a v duchu si zapíšu že musím Willa trochu poškádlit. To je hnusná barva, Jsou moc snobské začnou už mě pomalu napadat komentáře k šatům. Sice oblečení nerozumím, ale už jsem slyšela jak o šatech mluví Julia. To mi jako školení v otravném mluvení stačí.

Dnešní kapitoal je na světě! :) Mám něco předpřipravené, takže možná budou dvě nebo tři, uvidíme :D

Zatím se mi z toho jednoduchého života (a tudíž jednoduššího psaní) nechce Niru vytrhávat.. Myslím že po té svatbě by to bylo ok ne? :)