Dítě Čtyř

Kapitola 141 - Srážka s lovci

        Král, stejně jako mistr Rubidius, na mně nevěřícně prohlédne a několik vojáků projíždějících kolem, kteří slyšeli naši konverzaci, se zastaví a začnou vzrušeně debatovat.

„ Jsi si jistá?"

„ Myslím si že je to tak. Před chvílí jsme s Juliou stoupali na jednu horu, abychom si mohli prohlédnout pobřeží z výšky. Julia náhle.. začala říakt pitomosti a potom upadla na zem.."

„ Ale to nic neznamená," přeruší mně mistr, ale já ho mávnutím ruky zastavím.

„ Když vstala, nepamatovala si co říkala ani to že upadla. Potom jsem si uvědomila, že jsem při jejích monologu cítila jak v ní vře zemní magie, ale neuvědomila jsem si že ta magie má nádech té hnusné, prokleté krve.."

„ Takže si myslíš že ji ovládal?"

„ Přesně tak."

„ Co budeme dělat, Rubidie?" nakloní se k mistrovi král a svraští obočí.

„ Niro, kontaktuj velmistra, musí se okamžitě vrátit. Ty se vrať za Juliou a pokračujte v úkolu. Celou cestu ji pozoruj, pokud opět ucítíš tu.. hnusnou energii, dej nám vědět."

„ Ale.. neměli bychom ji vzít sem? Zjistit jestli.."

„ Ne, nemůžeme riskovat že ji tu Alexej ovládne," zavrtí hlavou mistr.

„ Moudré rozhodnutí," pochválí ho král.

Pořád trochu rozruená z toho co se právě stalo aktivuji svůj Rib a vyhledám v lese energii kterou vysíá ten jeho. Když energie propojím, arcimistr se trochu nervózně ozve.

Děje se něco Niro?

Arcimistře, musíte se vrátit ke králi. Máme veliký problém..

O co jde? cítím jak se arcimistrova energie začíná vedle mně hromadit.

Vysvětlí vám to mistr Rubidius. Já musím zpátky za Juliou, bojím se že jestli ji zase ovládne, mohlo by se stát něco zlého.

Kdo koho ovládne?

Alexej.

Poté co odpovím se rychle teleportuji tam, kde jsem předtím nechala Julii, abych se nemusela arcimistorvi zodpovídat.

„ Niro!" slyším okamžitě Juliin vyděšený, tichý hlas.

„ Co se děje?" otočím se ke křoví kousek za mnou, ze kterého Juliin hlas vyšel. Z keře najednou vyjede její ruka, která mě zatáhne k ní do křoví.

„ C..." pokusím se něco říct, ale Julia mi zacpe pusu rukou. Všimnu si že se dívá někam jinam než na mně a když její pohled následuji, po zádech mi přeběhne mráz.

Nad námi totiž na kopci stojí dva meldejenci, vyzbrojení luky a šavlemi, rozhlížející se po okolí.

„ Ticho.." zašeptá Julia když se oba Meldejenci pustí z kopce, směrem k nám.

„ Chytíme je," odpovím co nejpotišeji. Julia na mně pouze vykul oči, ale když kývnu, jako že to myslím vážně, smířlivě vzdychne. Opatrně tedy oba muže pozorujeme, zatímco se prochází po lese kolem nás. Když se jeden přiblíží na vzdálenost asi tří metrů, kývnu na Julii která mě pustí. Následně chytí za jednu větší větev, vedlejšího stromu a silně s ní zatřese, což způsobí že muž stojící nedaleko se za pohybem otočí. Jeho druh se mezitím nahýbá nad jakousi zvířecí stopou a zadumaně ji pozoruje. Opatrně se tedy zvednu do sedu a když muž vyjde směrem ke stromu kterým Julia třásla, rozběhnu se na něj tak, abych ho mohla srazit do křoví za ním. Než muž stihne jakkoliv zareagovat, jsem u něj a bez jakéhokoliv zpomalení ho chytá za krk a společně s ním skáču do křoví. Váha mého těla a rychlost běhu způsobí, že sebou mužova hlava rychle trhne, což způsobí rychlé natažení míchy. Díky tomu se na chvíli přeruší nervový signál mezi tělem a mužovým mozkem, což způsobí že je muž paralyzován a když se signál navrátí, omdlí.

Otočím se tedy k druhému Medejenci, který ještě před chvílí stál nedaleko. Jedinéčeho si však všimnu jsou dvě boty čouhající ze křoví které bylo za ním. Díky Jul usměju se sama pro sebe a opatrně přejdu k okraji křoví. Chvíli jen tak stojím a čekám, jestli se náhodou neozvou další zvuky které by značili přítomnost nepřátel, ale kdž nic neslyším, opatrně se zvednu a rozhrnu větve křoví.

„ Jsi vpoho?" zavolám ke křoví kde by měla být Jul a když se ozve zachrastění, opatrně k němu přejdu.

„ Ano, jsem," zavolá najednou Jul a vyleze na pěšínku po které jsme šli. Okamžitě si všimnu krve kterou je potřísněná a zděsím se.

Joo! Julia někoho zabila!

Nebo jen zranila?

Kdo ví?