Dítě Čtyř

Kapitola 33 - Boj s Alexejem

Rychle ještě pomůžu jednomu muži který bojuje sám proti dvěma a poté se trochu vzdálím. Pokusím se vyčarovat trochu vody a povede se mi to. Zasunu tedy meč do pochvy a ustoupím na okraj bojiště. Alexej stojí pořád na balkóně velkého domu, ale má rozpřažené ruce a já cítím, jak všechna magie z bariéry míří k němu. Rychle se teleportuji ke svému luku, zvednu ho a po rychlém zamíření vystřelím. Cítím jak se zbytek magie vrací do Alexejových prstů a poté vidím jak se mu můj šíp zabodává do jeho prsou. Alexej sebou trhne, chytí se za hrudník a já vidím jak vytrhává šíp a pomalu magií zaceluje ránu. Rychle vystřelím znovu ale on zastaví můj šíp za letu a usměje se na mě. Najednou směrem ke mě vrhne velký kámen, který kvůli své rudé barvě vypadá jako obří kus masa. I přes všechen hluk boje kolem slyším jeho hlas.

„ Síla krve porazí každého Niro!"

Rychle před sebou vytvořím stěnu z ohně, která kámen částečně roztaví a zpomalí jej natolik, že před zbytkem jednoduše uhnu. Alexej s porozuměním kývne a já si uvědomím, že jen zkoušel, čeho všeho jsem se svým živlem schopná. Jeho nevědomost mě donutí se lehce usmát což se mi málem stane osudné, protože se teleportuje vedle mě a hodí po mě kamenné kopí. Uskočím a vyšlu proti němu silný proud vody. On odpoví proudem větru. Když se obě naše energie srazí, začne se všude kolem uvolňovat pára. Všimnu si že moje voda má jinou barvu než jindy. Jako kdyby byla mnohem světlejší. Ucítím že Alexejovu energii potlačuji a všimnu si jeho chápavého pohledu.

„ Dítě dvou... Jsem to ale blázen, použít vítr proti vodě. Chytej!" zakřičí a opět po mě vrhne kamenný oštěp.

To je však moje příležitost a tak se jen sehnu a donutím všechnu páru, kterou jsme během boje vytvořili Alexeje obestoupit. Pára má skoro sto stupňů a já slyším Alexejův bolestný řev. Jakmile se oblak rozplyne, rozzuřený Alexej na mě vrhne kousek kamene. Já však cítím energii větru uvnitř a rychle vytvořím vodní skluzavku, pomocí které jej otočím zpět na Alexeje. To ho trochu vyvede z míry a já mám čas mu pod nohama nastřádat energii vody. Když kámen rozbije a otočí se ke mně, usměji se na něj. On odpoví zvednutím obočí a poté bolestnou grimasou, která je způsobená mým kouzlem. Všechna energie vody pod jeho nohama se totiž změní v ledové bodáky které mu probodnou nohy, ruce i tělo. Když se chystám kouzlo dokončit a odpálit energii ohně která je v krystalech schovaná, Alexej najednou zmizí. Cítím energii jako by se teleportoval, ale kvůli energii vody všude kolem nejsem schopná zjistit kam.

Nemám ale čas nad tím přemýšlet, protože boj je stále v plném proudu. Sultánovi vojáci už sice snížili početní převahu kterou Torukové měli, ale jejich ztráty jsou také velmi vysoké. Nejdříve mě trochu vystraší když nevidím Willa ani Mousu, ale uvědomím si že musím souboj rychle ukončit. Položím tedy ruce na zem a pod každým Torukem nastřádám energii země. Potom ji nechám vytvořit kamenné vězení kolem každého z nich a kámen rychle změním na železo. Všichni sultánovi muži vyjeveně ale zároveň děkovně odstoupí a prohlíží si bitevní pole. Já cítím únavu, která je s velkým používáním magie spojená a začnu se rozhlížet po Willovi. Najdu ho vedle těla které také poznávám a smutně Willa obejmu.

„ Bojoval dobře. Bohužel jsem byl moc pomalý a ty svině na něj šli v přesile." Křičí naštvaně Will. zatímco se mu po tvářích kulí slzy. „ Promiň Mouso. Měl jsem ti pomoct tak, jako ty nám." Řekne smutně a zatlačí Mousovi oči.

Smutně si prohlédnu Mousovo tělo a všimnu si četných ran které zanechali nepřátelské meče na celém jeho těle. Rozhlédnu se kolem a vidím jak sultánovi muži sbírají zraněné a několik z nich kontroluje Toruky. Zvednu se a pomůžu Willovi vstát. Když se Will postaví, vyteče mu zpod rukávu krev. Všimnu si šípu který má zabodnutý v rameni. Položím ruku vedle něj a opatrně začnu šíp energií země uvolňovat. Když vypadne, nechám ránu trochu stáhnout a smutně se na Willa usměju.

„ Víc už neudělám, promiň."

„ Udělala si víc než dost. Teď si musíš odpočinout, vypadáš příšerně." Odpoví mi a pohladí mě po tváři. Cítím jak se mi podlamují kolena, načež mě Will chytí do náruče. Když mě takto odnáší přes náměstí, prohodí pár slov s mužem, který nás před bojem doprovodil k Mousově skupině.

„ Já se postarám o Niru, máte to tu na povel."

„ Dobře princi. Mockrát vám a hlavně vaší přítelkyni děkujeme za pomoc. Bez vás bychom boj prohráli," odpoví mu muž a pokloní se. Will se také lehce ukloní a já unaveně kývnu hlavou.

„ Kde ji tady můžu nechat spát?"

„ Běžte do šamanova domu, to je ten s balkónem."

Will mu poděkuje a muž jen kývne hlavou. Potom se otočí a pokračuje v rozdávání rozkazů. Když mě Will donese ke dveřím, všimnu si skupiny žen s velkými koši směřující ke zraněným vojákům. Will mě donese do vrchního patra a posadí mě do krásného sametového křesla. Je mi trochu líto že ho zakrvácím, ale myslím si že na tom už nezáleží. Will někam odejde a poté mě opět vezme do náručí a odnese do koupelny. Tam již je ve vaně připravená voda která je však bohužel studená. Z posledních sil ji ohřeji a usměji se na Willa. Ten mi pomůže se vysvléknout a položí mě do vany. Poté se také svlékne a s unaveným výdechem se ponoří do teplé vody naproti mně.

„ Myslím, že jsme dnes udělali velký krok k uzavření míru." Zasměje se Will a já, natolik vysílená že se nemohu ani zasmát, usnu.

Tak  co? Líbí? Nebojte se, příští souboj bude mnoohem lepší. Přeci jen už bude umět mnohem víc kouzel a kvůli tomu bude mít něco nového i Alexej! Jenže to je ještě daleká budoucnost.

Budu opravdu rád za votes a děkuju že čtete! 

Zatím, Sbogom!