Dítě Čtyř

Kapitola 7

„ Takže to dopadlo dobře? Nechoval se jako takové pako nebo co?"

„ Musím uznat, že v soukromí je Will úžasný člověk." odpovím Julii.

„ Už jsem na tebe čekala. Pojď nahoru, a povyprávěj mi o tom lovu. Ulovili jste vůbec něco?"
Zasměju se. Nic jsme vlastně nepřivezli. Ale to nevadí, protože tohle odpoledne jsem si užila dostatečně. Povyprávím Julii nad čajem co jsme dělali a Julie začne nadšeně plánovat naši další schůzku.

„ Uznávám že se těším až se s ním znovu setkám, ale nevím kdy to bude možné."

„ Dobře. Co plánuješ dělat teď?"

„ Co já vím? Docela ráda bych se šla jen tak procházet po městě." odpovím Julii a usměji se. Očekávám že Julia nápad odsouhlasí, ale ona naopak zavrtí hlavou.

„ Vím co uděláme. Mohli bychom si procházet trhy. Chození bez cíle je hezké, ale já potřebuji nějaké hezké šaty na zítřejší bál. Málem jsem ti o tom zapomněla říct. Možná tam dokonce bude princ! Mohla by sis s ním zatančit... Jak asi tancují princové..?" dodá zamyšleně a usměje se. „ To je jedno. Tak šup! Vyrážíme!"

Společně tedy vyjdeme do ulic města,  které jsou dnes zalidněné více než v ostatní dny. Je vidět že začali dny trhů, kvůli kterým se všichni stáhnou do města, kde kupují a prodávají všemožné zásoby a produkty. Julie, jak už nějakou dobu vím, trhy miluje už od mala. Já mám trhy sice také ráda, ale nelíbí se mi být uprostřed davu. Nejspíš to způsobila vzpomínka na to, jak jsem se jednou pustila matčiny ruky a prohlížela si jakousi hračku která se mi líbila. Matka si to neuvědomila a ztratila se mi v davu. Kdybych tehdy nebyla schopná poprosit vysokého muže, který stál vedle mě aby mě vyzdvihl do výše, nejspíš bych se z davu už nedostala.

„ Niro? Všechno v pořádku?" vytrhne mě z mého nostalgického přemítání Julie a usměje se.
„ Ano. Jen jsem si vzpomněla jak jsem se jednou jako malá ztratila v davu, když jsem byla na podobném trhu s matkou."

„ Opravdu? Musela ses bát. Jak ses dostala domů?"

„ No, byla jsem sice malá, ale odhodlala jsem se poprosit jednoho muže aby si mne vysadil na ramena a pomohl mi ji najít."

„ To jsi měla štěstí, ne každý by něco takového udělal. Mám ráda ochotné lidi. Jednou když se mi udělalo cestou ze školy domů špatně, sedla jsem si k okraji cesty a nebyla schopná se postavit, si mě všiml jeden z mužů kteří pracují jako uklízeči v ulicích, vzal mě do náruče a odnesl mě domů Později jsem se dozvěděla že ten muž měl nějaké problémy s penězi, a můj otec se mu za to, že mě přinesl, rozhodl pomoci. Z muže se nakonec stal šťastný majitel krámku v naší ulici a jsou teď s mým otcem dobrými přáteli."

„ Vždycky když vyprávíš o své rodině, zní to jak bys pocházela z bohaté rodiny, ale chováním bych tě na nějaké bohaté dítě netipovala." řeknu když dojdeme na tržnici kde je trh v plném proudu.
„ Jsem sice z celkem bohaté rodiny, ale nemám potřebu se tím chlubit a nemá pro mě cenu být kvůli tomu nějak pyšná. Jediné co mám navíc díky této rodině je omezený přístup k rodičům kteří neustále řeší různé záležitosti ohledně práce, a k tomu mám ještě hodně peněz. Nemysli si že je to výhoda. Peníze přitahují zloděje a nepravé přátele. Těm jsem se chtěla na univerzitě vyhnout, a nedala jsem tedy své bohatství najevo."

„ Máš pravdu. Já jsem spokojená se svou nynější situací. Tedy až na problémy o kterých už víš." prohodím potichu, protože nechci aby mě někdo slyšel.

 Julia přikývne na znamení toho že mi rozumí, a najednou se zastaví a užasle pozoruje krásné šaty před námi. Přímo naproti nám stojí čtyři kusy úžasných šatů. První jsou modré, s všitými kousky skla jako kapky vody, druhé jsou fialové, s krásným výjevem hada obtáčejícího oblast pasu. Třetí si Julia rychle vezme a chce si je vyzkoušet. Jsou to šaty z tmavě rudé látky, tvořené leopardím vzorem v kombinaci světlých kousků látky které nejsou k šatům nijak připojené, ale jsou volně pohyblivé. Čtvrté šaty si vezmu na vyzkoušení já. Jsou spojením nefritové barvy a krásného vzoru křižujícího jejich boky a šikovně zakrývajícího stehy. Julia si šaty vyzkouší, a předvede se mi v nich a já musím uznat že v nich vypadá výborně. Julia si tedy šaty koupí, a prohlédne si mě v mých.

"Jsou krásné. Celkem jednoduché, ale nevím co bych k této barvě přidala." řekne a nakonec mě přesvědčí abych si je vzala.

Teleportuji šaty do hospody a s Julií vyjdeme zase do města.Takhle probíhá celý
náš den, přičemž Julia mě i sobě koupí boty které ladí k našim šatům, koupíme si i trochu dobrého vína a nakonec se zastavíme ještě v jednom z vetešnictví kam Julii zatáhnu.Vzpomenu jsi co jsem ve vetešnictví našla minule a rozhodnu se tam zajít.

"Půjdeme sem Juli." oznámím Julii a i přes její nesouhlas ji zatáhnu dovnitř.

  Nenajdu nic tak cenného jako se mi povedlo najít minule, ale jako zakončení dnešního dne se mi to opravdu líbí. Koupím si hezký malý obrázek, který si chystám přidat do pokoje na  univerzitě, a Julia která původně odmítala do vetešnictví vstoupit nakonec odmítá odejít.

Tak, dnes trošinku kratší. Nejspíš sem dám večer ještě jednu, podle toho jak hodně lidí si tuhle přečte. Vím že je tahle kapitola tak nějak o ničem, ale v dalších částech naberou věci rychlý spád. Proto jsem udělal jednu takovou hezkou aby si mohla Nira oddechnout.Omlouvám se že jsme to včera utnul tak, že to vypadalo že se něco stalo, ale připadalo mi to jako zajímavá část na konec :) Užijte si dnešní den, a já se poroučím!

   Ještě mě napadlo sem dát tuhle písničku k celé téhle kapitole ale nevím jestli by se to hodilo :D