Dítě Čtyř

Kapitola 164 - Princ byl nalezen

Nira

Když oěpt otevřu oči a přímo nade mnou stojí Julia a onen chlapec, s necápavými výrazy ve tváři, usměju se.

„ Takže ty jsi Zachary a... jak jsi se dostal do Niřina těla?"

„ Už jsem to zase já," usměju se na Juliu, jejíž nechápavý výraz se stane ještě nechápavějším a chytnu ji i chlapce za ruku.

„ Možná ti bude špatně," vyhrknu směrem k chlapci, který se ještě nidky neteleportoval.

„... a najednou vedle mě byla Julia.. Já to nechápu..." slyším Zacharyho udýchaný, vyděšený hlas a všimnu si že Will i ostatní se nad ním sklání.

„ Vypadá to že jsi ho docela vyděsila.." pohlédne na mě Will a v jeho tváři se objeví šťastný, úlevný výraz. „ Ani nevíš jak jsem se o tebe bál..." vyhrkne když ke mně přistoupí a políbí mě naprosto nezapomenutelným způsobem.

„ Ty máš co říkat! Mě nezajal nějakej tupoun kterej se ještě k tomu spolčil s dalšíma dvěma naprostejma tupounama!" plácnu ho otevřenou dlaní do prsou a cítím, jak se mi do očí hrnou slzy.

„ Promiň, příště se zajmout nenechám..." obejme mě a pohladí mě ve vlasech.

„ Všichni jsme rádi že se zase vidíme.." odkašle si Sven, který, stejně jako všichni ostatní, našemu rozhovoru naslouchal.

„ Niro, příště mě prosím nějak upozorni než.. to.. uděláš," kývne ke mně pomalu se zvedající Zach a oklepe se, jako by ze sebe chtěl účinky mého kouzla sklepat.

„ Promiň, ale díky tomu jsem vás našla.." usměju se na něj a pomůžu mu vstát.

„ Tak v tom případě se prohřešek promíjí," postaví se na nohy a poplácá mě po zádech.

„ Ale.. co tu děláte vy dva?"

„ Jsme tu s Nirou," odpoví chlapec a Julia na Willovu otázku, skoro zároveň.

„ Julia se ztratila taky?" otočí se Will ke mně nechápavě.

„ Ach, to vůbec. Já jsem potkala jednoho.. muže, který mě zavedl do podivné chatky uprostřed lesa. Tam jsem se setkala s mužem který je zřejmě můj otec a s jeho pomocí jsem se vrátila za králem, který už doby Kaerin zpátky a vrácí se zpět sem, kde jsem našli Meldejenskou armádu..."

„ Ty jsi potkala svého otce?" vyhrkne Will a zděšeně si mě prohlédne.

„ Wille, můj otec není Alexej. Ale zjistila jsem že Alexej se vráti do království a zřejmě se dal dohromady s Magnusem a Meldejenci."

„ Takže jsme vlastně spěchali úplně zbytečně.." zasměje se Valor a Will na mě udiveně pohlédne.

„ Jak jsi to zjistila?"

„ Já a Julia jsme na královu žádost šli prověřit tu pláž na které se nachází nepřátelský tábor, abychom si byli jistí že tu nepřátelé opravdu jsou. Když jsme se k němu přiblížili cítila jsem všude v okolí tu bariéru kterou vytvořil i v Seině a z toho jsem si to byla schopná odvodit.."

„ Celá ty," usměje se a opět mě políbí.

„ Myslím že zbytek ti řeknu přímo před králem, protože bychom měli už teď být dávno zpátky na palouku," odtáhnu se po dlouhém polibku s rudými tvářemi a pohédnu na Julii, která nás pozoruje s úsměvem ve tváři.

„ Tak dobře, všichni pojďte ke mně a já nás dostanu zpátky ke králi..."

„ Nejsi unavená?" zeptá se Will trochu ustaraně, čímž všechny okolo, kromě chlapce který nikoho kromě mě, Julie a Willa nezná, tím rozesměje.

„ Myslím že po tom co zničila sama skoro celou Meldejenskou flotilu v zátoce zná tahle holka svoje hranice," drkne do mě ten mohutný, který se jmenuje Iori, pobaveně ramenem.

„ A jestli do ní bude nějakej hromotluk drkat tak ho tu nechá..." pohédnu na něj s naoko popuzeným výrazem, čímž ostatní opět rozesměju.

„ Tak se připravte!" začnu přenášet energii doporostřed palouku na kterém stojí chaloupka patřící mému otci a když jí nastřádám dost na to abych náš přenesla všechny, jednoduše nás teleportuji.

Poté co se objevíme uprostřed palouku většina Willových mužů, nezvyklých se teleportovat, upadne na zem a začne se držet za břicho. Will, Julia a dokonce i chlapec jsou naprosto vpořádku, což mě v chlapcově případě docela udiví.

„ Zdravím váš všechny!" zamává na nás s úsměvem mistr Rubidius, který sedí u stolu před otcovou chatou, společně s jakousi ženou která k nám sedí otočená zády. Pohlédnu do jednoho z rohů palouku, ve kterém si král a jeho rádci postavili své stany a všimnu si že plachta největšího stanu a pomalu odhrnuje.

„ Měl by ses jít nahlásit otci," chytím Willa za ruku a zatímco Julia pomáhá ostatním se zvednout na nohy Will odtáhnu směrem ke stanu, ze kterého vykoukne králova tvář na níž je už od pohledu poznat jeho starosti. Když si ale všimne mě a Willa jdoucího po mém boku, zdá se jakoby se všechny jeho starosti rozplynuly, neboť ze stanu vyleze celý a pochmurný výraz v jeho tváři nahradí výraz naprostého štěstí.

„ Wille!" rozběhne se směrem k synovi a jeho pečlivě upravené, dlouhé vlasy za ním začnou nezbedně poletovat.

„ Otče," vykročí k němu Will s podobně šťastným výraze ve tváři a když k němu král doběhne a obejme ho, všimnu si že králův normálně odměřený přístup nyní ustoupil čistým citům, kterými nyní svého syna vítá. Když ho od sebe po dlouhém obětí konečně pustí, otočí se ke mně a lehce se ukloní.

„ Niro, už ani nevím jak bych ti poděkoval. Tohle je podruhé co jsi zachránila mého jediného syna a já..."

„ Pane králi, není třeba mi nějak děkovat. Je mou povinností, jakožto občanky království, chránit královskou rodinu a navíc jsem zachránila hlavně svého milovaného přítele, takže jsem to udělala i pro sebe..."

„ I přesto se postarám aby se ti dostálo pocty kterou si zasloužíš, až tato hrozná válka skončí. Teď se ale nebudeme zabývat takovými stresujícími záležitostmi a raději půjdeme oslavit záchranu mého syna, co vy na to?" otočí se k několika mužů, kteří mezitím vyšli ze stanu a s úsměvem sledují jak král svého syna vítá.

„ Jsem moc rád že jsem zpátky otče, ale mám pro tebe mnoho důležitých zpráv které spolu musíme probrat, takže bych raději oslavy odložil..."

„ Dobře tedy. Pánové, zařiďte prosím aby bylo o muže mého syna postaráno. Wille, Niro, připojte se prosím ke mně u dnešního oběda," odkašle si král už opět odměřeným, králosvkým způsobem, ale i přesto se v jeho očích zračí stejná radost jako předtím.

Tak jo, tohle je všechno co jsem dokázal napsat předtím, než mě ta zhoubná nemoc která v řadách mužů vraždí už dlouhá tisíciletí napadla a bohužel zdařile infikovala :(

Už se ale začínám cítít lépe a jak tak koukám kolik suprových nových čtenářů tu přibylo (soudě podle více než 400 upozornění na mém mobilním telefonním zařízení, jinak zvaném mobil) tak by mě mohla zítra přepadnout nějaká ta psavá.. upsaná... psací (?) nálada! :D