Dítě Čtyř

Kapitola 30 - Rodina (2/2)

„ Můj otec mě vždy miloval jako každý rodič miluje mladšího potomka. Vždycky mi pomáhal s čím mohl a snažil se mi ulehčit život. To samé aplikoval i na bratra, ale v menší míře. Můj bratr byl ale také moudrý a dokázal to pochopit. Miloval otce stejně jako já a možná ještě více. Když se narodila sestra, otec lehce změnil svůj přístup. Bratr, kterého vždy učil jak být králem, se začal učit i od jeho rádců a já jsem se začal učit základům boje. Když jsem se otce jednou po výcviku zeptal proč ze mě má být bojovník, usmál se a ukázal na sestru. Aeira bude potřebovat ochránce. Tvůj bratr se stane králem a ty budeš stát po jeho boku. Stále však budeš chránit svou malou sestru. Otec to nemyslel jako rozkaz. Spíš to bylo jako by... Věštil to, co se opravdu má stát. Když jsem další den trénoval, myslel jsem na svou sestru a zněkolikanásobil svoje úsilí. Když to otec viděl, spokojeně se usmál a přenechal mě na povel mistru Solisovi. Od něho jsem se naučil vše, co teď umím. Stále si ale myslím že toho umím málo."

„ Nikdy nemůžeš umět vě. Vždycky ale můžeš umět dostatek." Odpovím mu a Will mě políbí.

„ Přesně to mi msitr řekl než jsme odjeli. Ještě k tomu dodal Postarej se o tu dívku. Jestli se bude cokoliv dít, musíš vždy chránit ty které miluješ."

„ Zdá se že je mistr opravdu moudrý muž."

„ Ano, mistr Solis se díky tomu také stal mistrem. Bojový mistr není jen člověk který je silný, ale také chytrý. Například náš velmistr se proslavil nejen jako válečník ale také jako talentovaný vojevůdce. Patří díky tomu i do otcovi nejbližší rady."

Chvíli se ještš bavíme o naší rodině a vzpomínáme na chvíle strávené doma. Will mi vypráví o lumpárnách které se svým bratrem a sestrou natropili a já mu na to odpovídám těmi, které jsme provedli já a Patrick. Pokaždé když jeden z nás domluví, oba se rozesmějeme a párkrát dokonce slyším jak se muž který zřejmě hlídá vchod se smíchem přídává. Zrovna když mi Will vypráví o tom jak bruslili na čerstvě navoskované podlaze a srazili při tom několik soch, otočí se v zámku klíč. Dovnitř vejde Alexej s umělým úsměvem na tváři a promluví.

„ Zdá se že tu máte veselo! Docela rád bych si teď poslechl nějaký veselý příběh. Tak se nenechte rušit."

„ Bohužel, příběhy nám už došli." Odpoví rozhořčeně Will a sedne poposune se ke mně.

„ Ach, jaká škoda. Doufal jsem že mi aspoň trochu zkusíte pochlebovat tak, jako to dělali všichni před vámi. Inu, nevadí. Zítra vám už do smíchu nebude a pokud ano, rychle vás přejde. Rád bych ale ještě zjistil pár věcí..." přistoupí ke mě a než stihne cokoliv udělat, zastoupí mu cestu Will.

„ Jestli potřebujete něco zjišťovat, zeptejte se." Řekne vlídně a já si všimnu jak se mu svaly na rukou napínají.

„ Jsi odvážný princi. Byl bys stejný král jako tvůj otec, kdyby ses do království vrátil." Odšoupne Willa do strany a sehne se ke mně. Chytne mě za hlavu a já cítím ještě silnější temnotu než předtím. Prostupuje mi celým tělem a pomalu se mi dostává i k srdci. V tu chvíli však opět cítím ono světlo a Alexej bolestivě sykne.

„ Zajímalo by mě jak to děláš. Ale nevadí, ať je to cokoliv, zítra to zmizí." Otočí se a odejde ze dveří. Will ke mně přiběhne a vezme mou hlavu do dlaní.

„ Udělal to zase že?" řekne a než stihnu odpovědět, cítím, jak na mě dopadá strašlivá únava.

Zdá se mi jak procházím skrz prázdné město ve kterém nás vězní. Procházím všemi ulicemi, i těmi kterými nás nevedli, a když dojdu zpět k na náměstí ze kterého jsme vyšla, slyším tenounký hlásek. K... Nerozumím mu. Otáčím se kolem dokola a snažím se ho opět zachytit. Kde? Uslyším najednou trochu zřetelněji. Chvíli přemýšlím, a potom vyjdu ulicí kterou jsem již procházela. Párkrát zabočím a liduprázdnými ulicemi dojdu až ke kobce ve které jsme. Chci něco říct, ale můj hlas jako by zanikl ve větru. Dojdu tedy až ke dveřím a položím na ně dlaň. Když ji po chvíli přitáhnu zpět k tělu, zůstane na dveřích krvavá stopa ve tvaru mé ruky.

Probudím se naprosto zpocená se zrychleným dechem. Cítím jak se mi komíhají vlasy v pomalu sílícím větru a když pohlédnu na dveře, všimnu si svitu měsíce procházejícího pod nimi. Will leží opřený o mou „rakev" a klidně spí. Pokusím se ho políbít do vlasů, ale nedokážu se dostatečně pohnout. Když zavřu oči, vzpomenu si na onen podivný sen. Chvíli o něm přemýšlím, když uslyším zpoza dveří tichý hlas.

Nebojte, s 3 filler kapitolama jsem si jakž takž dělal srandu. Další už bude lepší, slibuju!

Pokud jste na mě dosud nezanevřeli, budu moc rád za votes! :D

A do další kapitoly, Ahoj!