Dítě Čtyř

Kapitola 125 - Bjorn

Rychle se otočím, ještě v otočce tasím meč a zvednu meč k vetřelcově nechráněnému krku. Ostražitě si muže přede mnou, který mezitím zvedne ruce, prohlédnu. Jde o muže středního vzrůstu s černými vlasy, mladickým strništěm a vypracovaným rukama.

„ Jsem přítel, holka," vyhrkne muž a vystrašeně polkne.

„ Co tu chcete?"

„ No, dej to žihadlo dolů a řeknu ti to," pohlédne na špičku meče, pořád položenou na jeho ohryzku. Sklopím tedy meč k zemi ale pořád zůstávám ve střehu.

„ Ty s tím ale umíš zacházet holka. Takže, mé jméno je Bjorn, jsem bývalým královským lesníkem. Teď jsem pouze náhodný muž žijící v tomhle tajemném lese. A ty jsi?"

„ Jsem Nira. Mágská novicka," mužovo obočí vyletí nahoru rychleji než šíp letící z luku, „ a přítelkyně prince Williama," dopovím a mužova brada spadne tak, že ji pomalu sbírám ze země.

„ Ehm.. Já.. Těší mně madam. Moc se omlouvám já nevěděl.."

„ To je v pohodě," usměju se a muž se ztrapněně podrbe na hlavě.

„ A já myslel že „bývalý královský lesník" vás oslní.."

„ Budeme si tykat, ano?"

„ No, dobře. A co tu vůbec přítelkyně našeho prince tak sama dělá?"

„ Jestliže tady v lese žijete, určitě vítee že tudy projíždí armáda.."
„ Armáda?" zapíská vyjeveně muž, „ To orpavdu netuším. To že tu žiju neznamená, že hlídám kdo jezdí po zdejších cestách. Tedy, většinou to hlídám, ale před několiak týdny sem přijela nějaká velká skupina lidí, která obsadila pozice podél celé cesty. Naposledy když jsem je viděl po mně začali pálit luky, tak jsem jich pár postřílel a utekl."

„ Víte co jsou zač?"

„ Ne, nevím. Ale hodně mi připomínají organizaci o které jsem slyšel, říkají si Černá Ruka."

„ Co o nich víte?"

„ No, nechcete si o tom promluvit u trochy čaje?" usměje se a vyndá z kapsy u kalhot pytlík plný různých sušených lístků.

„ Ráda bych, ale není tu dřevo.."

„ Jste mág ne?"

„ Ale v tomhle lese magie.."

„ Magie tu funguje. Jen jde o to, jaká magie. Na, vezměte si tohle," podá mi kousek kamene, na kterém je vyrytá jakási runa.

„ Co je to?"

„ Zkuste čarovat."

Trochu nechápavě zkusím vedle nás vytvořit hromádku dřeva, která se k mému údivu opravdu objeví.

„ Co to.. Kde jste to sebral?"

„ Můj.. učitel, je mág. Umí vyrobit spoustu věcí a tyhle runy vyrábí už dlouho. Nevím jak to funguje, ale prý to nějak nutí magii lesa transformovat na naší normální magii. Pokaždé když přes runu kouzlíte, kousek zmizí, podívejte," položí prst na část kamene, kde byla před chvílí ještě vyrytá runa.

„ Tykej mi, prosím."

„ Jo, promiň. No, dáme se do toho," usměje se a začne sestavovat malou hraničku dřeva. Já mezitím vezmu konvici kterou mám společně s ostatními věcmi v Blazově sedlové brašně a nechám ji naplnit proudem vody tekoucí po stěně u vchodu do jeskyně.

„ A kdo je vůbec váš učitel?" zeptám se, abych o muži něco zjistila.

„ Můj učitel? Neznám jeho jméno, ale vím že je poměrně mladý. Ovládá magii země, kterou používá na to, aby pomáhal zvířatům. Bydlí kousek odtud, jestli chcete, můžeme se za ním zítra jít podívat."

„ Ráda bych, ale musím se co nejrychleji dostat k armádě."

„ Myslím si že, jelikož jste tady, tak vás přepadli, že?"

„ Přesně tak."

„ V tom případě máte minimálně tři dny čas, neboť každý velitel nechá své muže po boji odpočívat."

„ A jak víte že jsme vyhráli?"

„ Princ William je schopný vojevůdce. Můj učitel mi vyprávěl o tom, jak ho jako malého viděl a už v té době věděl, že z něj bude výborný král. Myslím si že ti lidé co poslední dobou chodí po tomhle lese nemají proti takovému muži šanci."

„ To doufám," usměju se a naliju muži do malého plechového hrnečku čaj.

„ A co přesně se tedy stalo?"

„ No, poprvé jsme se s nimi nepřímo setkali už pár dní nazpět. Narazili jsme na zábranu která blokovala cestu.."

„ Ano, vím o čem mluvíš. To je důvod proč si myslím že tohle je ta skupina co vznikla po zániku Černých Jezdců. Tyhle kaskádovité zábrany používali také."

„ To mi Will také řekl. Proto jsme dalších dva nebo tři dny jeli opravdu opatrně, ale potom jsme polevili. Právě v tu chvíli se nepřátelé rozhodli zaútočit. Proto jsem dnes ráno bojovala s jejich vůdcem, Magnusem, a následně musela utéct do lesa."

„ S mečem to opravdu umíš. Ten muž tě porazil?"

„ Ne on, i když byl zatraceně dobrý. Musela jsem utéct před obrem kterého si na mě povolal."

„ Obrem? Jak se jmenoval?"

„ Myslím že Hodvar, nebo nějak tak."

„ Pane bože. Já, promiň.. Musím jít za učitelem. Moc rád jsem si s tebou.."

„ Proč?" zeptám se a chytím ho za ruku, aby nemohl odejít.

„ Hodvar je obr který často za učitelem chodí a učí se našemu jazyku. Je to mírumilovný tvor. Poslední týden ho ale postrádáme, stejně jako další obyvatele lesa, kteří k nám normálně chodí. Mám pocit že v tom má prsty ten muž, Magnus, jak jsi říkala."

„ V tom případě jdu s tebou. Chci vědět co má ten nepřítel v rukávu, protože s ním dříve či později budeme bojovat."

„ No, dobře. Hlavně si tu nenechte koníka," kývne směrem k pomalu vstávajícímu Blazovi, který po mně vrhá uraženým pohledem.

„ Já bych na tebe nezapomněla!" obejmu ho kolem krku a následně vrátím do sedlových brašen deku, konev a hrnek ze kterého vyleju zbytek čaje.

Hmm! Taky se vám ten nový spojenec začíná zamlouvat?

Trochu mi někoho připomíná...