Dítě Čtyř

Kapitola 67 - Kulečník

 Dobře, ale nebude to nic velkého. Jsem z dneška docela unavená."

Chvíli přemýšlím čím bych mohla ostatní ohromit a pak si uvědomím že bych mohla udělat neškodné představení díky tomu co jsem dělala dnes. Začnu tedy tvořit kříže ze zemní, vodní a ohnivé energie a pomalu je naskládám do asi dvaceticentimetrového čtverce. Ostatní mě neustále pozorují a docela mě pobaví že nevidí to co vidím přes zavřené oči já, malý, žluto-modro-hnědý čtverec. Nechám všechnu energii naráz změnit v kov tak, jako předtím a hodím s ní proti zdi přede mnou, na které vytvořím tenký hliněný štít aby se moje hvězdice nezasekla do zdi. Když otevřu oči, uvědomím si že všechny tři energie které se začali měnit v kov se rozsvítili svými původními barvami a nechávají za pomalu letícím a zároveň se zhmotňujícím předmětem krásné, magické světlo. Tuhle krásu ještě podtrhne náraz hvězdice do zdi protože při kontaktu s hlínou se kov zničí a vypustí všude kolem čistou energii všech tří barev.

„ To je úžasné. Jak jsi to udělala?" zeptá se Julia a protne rukou vzduch.

„ Dneska jsme s arcimistrem něco zkoušeli, tohle byla jen trochu jiná verze toho kouzla. Nevěděla jsem že.."

„ Opravdu hezké Niro! Není to super když si umíte přičarovat cokoliv chcete?" zeptá se mě a Julie Patrick. Všimnu si že Lydie si sedla až k němu a přitulila se k němu. Je to hezké že jsme tu tři páry, bylo by smutné kdyby tu někdo neměl přítele nebo přítelkyni a ostatní ano.

„ Moc toho ještě neumím, ale Nira ti vytvoří snad cokoliv co si dokážeš představit." Usměje se Julia a sedne si zpět k Siffovi. Rozhodnu se taky si sednout zpět k Willovi a když dosednu, přitáhne si mě Will k sobě.

„ A co všechno se dá vytvořit? Třeba teplá voda, víno a jídlo?"

„ Ano, všechny tyhle věci. Třeba takhle." Usměju se a bez jakéhokoliv máchání rukama nebo soustředění změním dvě skoro vyhaslé svíčky na stole na talíř s jídlem které jsem večeřela a sklenici vína.

„ To je úžasné! Ale jak to děláš když si víš.."

„ Nemáchala rukama a neříkala zaklínadlo? To děláme jen ze začátku nebo u složitých kouzel. Musíme se totiž plně soustředit a když máš slovo které ti nedává smysl, ale řekli ti že po jeho vyslovení napříkald něco zmrazíš, soustředíš se na to abys mrazila a povede se ti to."

„ Aha! No, dost už ale o magii. Je mi jasné že v době volna nechcete probírat své předměty."

„ Přesně, je to jako byste řešili matiku." Prohodí Julia a všichni se zasmějeme. Líbí se mi uvolněná atmosféra která mezi námi panuje. Nakonec se rozhodneme vzdát hru Pravda nebo Úkol a začneme hrát týmový kulečník. Jeden pár vždycky jen fandí a další dva soutěží o to, kdo jako první shodí všechny své kuželky do košíků v rozích a veprostřed stolu a potom shodí černou kouli. První hrají Lydia a Patrick proti Siffovi a Julii. Hra trvá opravdu dlouho a než je u konce, zmizí všechny lahve které jsme s Patrickem přinesli. Ve chvíli kdy mi Patrick podává tágo si uvědomím že většina vína skončila právě v mém žaludku. Když si ale prohlédnu ostatní, zjistím že nejsem jediná která si chuť vína užila až příliš.

Když připravíme na stole koule tak jak mají být, začne Patrick ketrý proti nám hraje hru. Chvíli mu trvá než trefí kouli, a to nás opravdu pobaví. Po něm se ale dostanu na řadu já, přičemž si uvědomím že jsem kulečník nikdy nehrála. Pošeptám to Willovi do ucha a Will se rozhodne mě hru naučit. Ukáže mi jak držet tágo a následně ťuknout jeho špičkou do koule tak, aby jela tam kam chci. Nakoenc se mi dokonce podaří shodit jednu z koulí do košíku v levém horním rohu, a to je pro mě dostatečný úspěch. Zatímco nyní hraje Lydia, naliju mně i Willovi sklenici vína a pomalu upíjím.

Will se zrovna chystá strefit bílou koulí černou, poslední kouli, která nás dělí od výhry. Lydia se vedle nás nestresuje nad tím že prohrává a radši si pohrává s Patrickovýma kudrnatýma vlasama. Přesně ve chvíli kdy Will bílou kouli vyšle přímo na tu černou, otevřou se nade mnou hodiny a vyjede z nich malý ptáček, který zakdáká a zajede zpět. Trochu zaraženě si hodiny prohlížím a snažím se otevřít dveře ze kterých ptáček vylezl. Will kouli netrefil, a tak se Lydie musí neochotně zvednout a jít zkusit své štěstí. Zbávý jí ještě jedna koule aby mohla sestřelit černou. Já si mezitím hraju s hodinami a až po chvilce si všimnu Patrickova přidušeného smíchu.

„ Co je?" zeptám se

„ To jsou kukačky. Normálně kukají každou hodinu, tyhle ale kukají když je poledne nebo půlnoc. Zrovna teď je tedy půlnoc. Usměje se a já si všimnu že Lydia omylem sestřelila do košíčku černou kouli.

Bože já už se těším na tu svatbu :D Ještě nevím jak bude probíhat ale.. Četl někdo hraničářova učně?