Dítě Čtyř

Kapitola 131 - Konverzace s Alexejem

Will

„ Pane bože.." vyhrkne Kremnis.

„ Děkuji, tak mi už říkalo několik lidí. Někteří nestihli ani to.." zašklebí se Alexej a kývne směrem ke mně, „ Vy jste vlastně jedni z mála, kdo my utekli."

„ Mám takový pocit že to byylo naopak," napodobím jeho škleb, který na jeho tváři okamžitě vystřídá hněv.

„ A jak jsem asi měl vědět, že ta holka něco umí? Vždyť je to jen novic! Ale neboj, příště si se mnou zahrávat nebude. Mám něco, co ještě nikdo neviděl..."

„ Určitě to nebude mozek.." vyprskne smíchy Valor a Alexej ho spraží pohledem. Zdá se že chvíli přemýšlí jestli ho má zabít nebo ne ale nakonec se otočí ke mně.

„ Asi mu vyříznu jazyk než ho použiju..." usměje se sám pro sebe a poté promluví ke mně, „ Myslím že vaše kamarádka si neměla zahrávat s někým, kdo ovládá o element víc a navíc má na své straně magii mocnější než cokoliv jiného.."

„ To bych chtěl vidět.." nakloní hlavu Iori a vyplázne jazyk.

„ Jste to ale odvážní muži. To je jenom dobře. Hmm," přiblíží se k Howardovi a prohlédne si jizvy pokrývající jeho tělo, „ Velice zajímavé jizvy. Copak ti je asi způsobilo?"

„ Chcete to vědět? Mučil mě chlápek s křivou držkou co šilhal a vypadal jako prase. Docela mi ho připomínáte..." Alexej mu vrazí facku, ale Howard se přsto usměje.

„ Vypadá to jako by tě mučil, to je pravda. Ale neboj, něco takového ti já neudělám. To co já umím je mnohem horší.. Teď mně ale omluvte. Musím se setkat s admirálem a Nejvyšším," zamává a odhrne stanovou plachtu. Stihnu pohlédnout ven a z toho co spatřím mi po zádech přejede mráz.

„ O kom to ten blb mluví?" otočí se na mně Sven a já smutně sklopím hlavu.

„ Co se děje Wille? Seš bílej jak stěna.." slyším Kremnisův ustaraný hlas. Pomalu se nadechnu a vydechnu.

„ Máme opravdový problém. Tam venku kotví víc jak stovka Meldejenských lodí."

„ Cože?!"

„ Tys je viděl?"

„ Když odrhnul plachtu. Zdá se že tenhle stan je někde na kraji lesa, protože jsem viděl kus pláže a všechno co jsem viděl byla jen hromada jejich lodí.."

„ Tohle je hodně, hodně špatný... Jesti jsou ti, co nás napadli, Alexej a Meldejenci spojení.." vyhrkne Kremnis a vystrašeně polkne.

„ Tak doufám že nás Nira ani otec nebudou chtít zachránit.." sklopím smutně hlavu.

„ Co to kecáš? Nira by je hravě porazila..." zasměje se pohrdavě Valor.

„ Nebuď blázen. Ona tu nemůže kouzlit, to snad víš ne?" odpovím.

„ Viděls ji jak bojuje? Vždyť je lepší než kdejakej šermíř a jestli tady nemlže kouzlit Nira, Alexej taky ne, že?" usměje se Howard.

„ To je pravda, jenže podle toho co o něm vím, určitě bude schopný to nějak obejít.."

„ Tak v tom případě to zvládne i Nira. Sakra Wille, od kdy se tak snadno vzdáváš?" trhne pouty Iori a všichni přitakají.

„ Promiňte, ale neviděli jste to, co já. Doteď si pamatuju to, jak jsme procházeli společně s otcem matkou tu vesnici co zničil.. Byl jsem maličký, ale už v té době jsem chápal jak strašná věc se tam odehrála..."

„ Vidíš. Teď nastal čas, kdy se mu za to pomstíme," řeknou skoro všichni najednou a kdž vzhlédnu a pohlédnu na jejich odhodlané tváře, spokojeně se usměju.

„ A jak to provedeme?"

„ Budeme muset nějak sundat tyhle pouta," kývne Iori ke svým rukám, připoutaným ke kůlu.

„ Už pracuju na svých," zasměje se Kremnis a všimnu si že v ruce drží kousek kovu, kterým páčí zámek který na poutech je.

„ Teď jsem si něco uvědomil. Tenhle kov se dá vytvořit jen použitím ohně a země, aspoň to Nira říkala."

„ A co s tím?"

„ Buď Alexej získal nějakou možnost jak ovládat oheň, nebo opravdu našli tu věc o které Nira a Vilas mluvili.."

„ Jakou?"

„ Meč Kaerthaan," odpovím a Howard zvedne vystrašeně hlavu.

„ TEN meč Kaerthaan?"

„ Ano, ten který umí přetnout i loď."

„ Tak to jsme, pánové, ve velkým průšvihu," polkne vyděšeně.

Bububu! :D

Kdo ví co o něm Howard ví? :3