Dítě Čtyř

Kapitola 171

„ Aha.. dobře. Zrovna jsem pracoval na tom, abych pro vás mediky," kývne na Julii která se na něj zadívá a všimnu si že také zadržuje smích, když si prohlédne ten.. předmět. „ Obstaral runy, které vám umožní kouzit ve zdejším lese. Sice si nejsem tak úplně jistý jesti to bude stačit, ale připravil jsem jich kolem padesáti, což mě naprosto vyčerpalo."

S těmito slovy shrne tři runy, které měl dosud položené na stole, do velkého pytle který leží pod stolem a s očividnou námahou ho potaví před Bucka a Reyla.

„ Potřeboval bych abyste to odnesli do tábora a rozdali to jednotlivým medikům. Každý by měl dostat jednu, tak je prosím nepoztrácejte."

„ A kde máme ty mediky hledat?"

„ Já vím kde má většina z nich stany, takže vás k nim klidně zavedu," počastuje ho milým úsměvem Julia a arcimistr jí poděkuje.

„ Až je roznesete tak bych vás ještě poprosil abyste zašli za mistrem Karuhem, předá vám pár knih které pro mě donesl z univerzity," máchne rukou na znamení že je propouští, což Julii na chvíli udiví, ale když si Reyl s heknutím naloží vak plný run na záda a vyjde ze stanu, rozhodne se ho bez řečí náledovat, s Buckem v patách.

„ Vím že by si ráda šla s nimi Niro, ale potřeboval bych se tě ještě zeptat na pár záležitostí ohledně toho co jste viděli v nepřátelském táboře, abych mohl sepsat hlášení pro krále," smutně se na mě usměje a kývne směrem k rozvrzané židli naproti malému dubovému stolku za kterým sedí a já si uvědomím, že stůl i židle byly předtím než jsme s julií odešli hledat nepřátelský tábor postaveny v předsíni otcovy chalupy.

„ To je vpořádku," usměju se na něj a když pohlédnu do jeho vyčerpaných očí, uvědomím si že za posledních několik dní má tolik práce, že možná nemá ani čas na spaní.

„ Dobře, tak tedy začneme," pokýve hlavou arcimistr a zadívá se na sklenici před sebou, ve které byla zřejmě původně voda. Napadne mě že bych mu mohla udělat radost a když uslyším hlasité zakručení ozývající se z jeho žaludku, za které se okamžitě omluví a jeho tváře lehce zrudnou, použiju trochu energie kterou v sobě už dlouho držím nastřádanou a nechám několik bezceně vypadajících papírů na jeho stole změnit v chutná jídla, jako třeba roštěnou s bramborami, pečené kuře, krémový dortík a řecký salát. Když si všimnu jeho udiveného pohledu, který je spíše vyvolaný magií kterou ze mě cítí než jídlem které se před ním objevuje, otevřu ústa v pobaveném úsměvu a zmením další, zřejmě bezcenný papír, ve džbán vychlazené citronády.

„ Normálně bych tě pokáral za to, že plýtváš runy které jsi dostala od otce, ale v takovéhle situaci to klidně přejdu bez řečí," promne si arcimistr ruce a natěšeně pohlédne na roštenou před ním. Pochopím že mi tím děkuje a s úsměvem před nás oba vyčaruji vidličku a nůž a oba se spokojeně pustíme do jídla.

Poté co se najíme a arcimistr ukořistí můj krémový dortík, za což se ho snažím zavraždit pohledem, spokojeně se na židli natáhnu a stejně jako arcimistr si úlevně oddechnu.

„ Občas si říkám že jídlo které bylo stvořené magií chutná ještě lépe než normální jídlo, protože v něm cítím i magii samotnou.." pronesu k arcimistrovi a nechám špinavé talíře změnit v čité papíry, které arcimistr shrne na hromádku.

„ Tak dobře, ale teď už bychom měli opravdu začít. I když se mi tvoje zpomalovací metody zamlouvají," usměje se a mě jeho vtip rozesměje.

Chvíli arcimistrovi odpovídám na všemožné otázky související s nepřátelskou armádou a všimnu si že unavený pohled v jeho očích teď vystřídal spokojený, pobavený lesk. Zrovna když se mě ptá na podrobnosti související s Meldejencem kterého jsme s Julií zajali a prozradí mi, že král z něj dostal něco málo o tom jak je nepřátelská armáda vybavená, uvědomím si že už jsem tu docela dlouho a Julia, Buck a Reyl se zatím nevrátili.

„ Kde jsou ti tři?" pohlédnu na vstup do stanu a následně se s trochu nervózním pohledem otočím k arcimistrovi, který okamžitě nasadí podezřelý výraz říkající „já o ničem nevím", což mě však nepřesvědčí a tak zvednu obočí a zkřížím ruce na prsou.

„ No... Myslím že těch knih o které jsem mistra Karuha požádal bylo poměrně dost..." podrbe se na zátylku a opatrně se na mě usměje.

„ Mě to sice nevadí, ale nerada bych byla ve vaší kůži až přijde..." nakloním hlavu na stranu ale než stihnu větu doříct, uslyším šouravé, těžké kroky, následované hlasitým žuchnutím a přívalem velice, velice zajímavých kleteb, z nichž jsem některé snad v životě neslyšela. Plachta stanu se náhle rozhrne a v ní so objeví Juliina tvář, která je v místech, kde není zamazaná od bláta, rudá zlostí a její žhnoucí oči se zabodnou arcimistrovi do hrudi jako jasanové kopí.

„ Vy.. vy... vy.. zrádče!" zakřičí naštvaně a vejde do stanu, čímž nám že většina jejího oblečení je pokrytá vrstvou bahna. Arcimistr vyděšeně polkne a já si uvědomím, že bych v jeho situaci asi utekla na míle daleko, abych se vyhnula Juliinu hněvu.

„ Nemohl jste nám říct že zas..." rychle si odkašle a zpolkne další kletbu, která se jí dere na rty, „.. že těch pitomých knih přes padesát?!"

„ Myslel jsem že to... není důležité.." poposedne si arcimistr na židli a opatrně sáhne po svojí runě, kterou při naší „večeři" položil na stůl.

Myslím že budu psát dál, protože ten sešit z chemie co za mnou leží a snaží se mě přimět k tomu, abych se učil na písemku, mi dodává spooustu insipirace... :D