Dítě Čtyř

Kapitola 138 - Vtipálek

          Ve chvíli kdy se čepel jeho šavle přiblíží k jeho krku se ale zastaví a všechny svaly na jeho těle se napnou.

„ Já vám říkal že sem radši půjdeme dřív! Podívejte co tu vaši strážní vyvádějí!" otočí se Alexej, který se najednou ojeví ve vchodu, k někomu koho nevidím.

„ Kare, Humáme! Co tu děláte?"

„ Teď vám ani jeden neodpoví, musel jsem nechat všechny jejich svaly zatnout, takž jsou paralizovaní," usměje se na něj Alexej a svaly staršího strážného, který jako v křeči leží na zemi, se uvolní.

„ Promiňtě admirále.." vzdychne muž bolestně a otočí se čelem ke vchodu do stanu. Když si všimne že jeho velitel není vidět, opatrně přesune svůj zrak k Alexejovi a polekaně polkne.

„ Chci odpověď!" ozve se hlas zpoza plachty.

„ My.. stáli jsme před stanem a hlídali. Kara najednou zavolal támhleten chlápek, kterýho se teď chystal popravit," kývne ke Kremnisovi který se zazubí. Uvědomím si že i když zrovna o vlásek unikl smrti, nemá ve tváři ani kapku strachu, „ A když k němu Kar přišel, tak mu ten vězeň dal ukázkovou hlavičku. Kara to docela nasr.. naštvalo a znáte ho, prostě mu přeplo. Chystal se mu odesknout hlavu od těla, i když jsem se ho snažil zastavit."

„ Dobře, věřím ti. Prosím Alexi, pusť je oba."

„ Jak si přeješ," otočí Alexej hlavu zpět do stanu a svaly muže stojícího nad Kremnisem povolí, což způsobí že se muž bezvládně sveze na zem a bolestně vyjekne.

„ A teď zmizte chlapci. Rád bych si tady s princem a jeho přáteli chvíli promluvil," promluví onen muž, který doposud stál za celtou stanu, a stoupne si vedle Alexeje. Se zaujetím si prohlédnu jeho svalnatou, skoro dvoumetrovou postavu zahalenou jednoduchou, ale přesto vkusnou koženou tunikou. Zaujmou mě jeho kalhoty, ušité z mě neznámé látky, které po celé délce lemuje krásný černý drak. Když vzhlédnu k jeho tváři, všimnu si hned několika jizev které společně s jeho pohledem tvoří jasný obraz válečníka. Nejzajímavější částí jeho obličeje je však dlouhý černý vous, o který muž zřejmě pečuje.

„ Zdravím pánové, já jsem admirál meldejenské flotily, ale vy mně spíše budete znát pod jménem Černovous..." pohlédne do našich tváří a když nenarazí ani na stopu údivu, rozhořčeně si odfkrne, „ Vy nevíte kdo jsem? Toje nemilé.. Ale nevadí. Nemám potřebu svým vězňům vyprávět všelijaké historky když vím, že je stejně nepředají dál, neboť zemřou. Že, Alexi?" vejde do stanu a otočí s na muž stojícího z ním.

„ Neslíbil jsem že zemřou. Řekl jsem že zažijí něco horšího než je smrt a tak se také stane," kývne Alexej a vejde také.

„ A co po nás sakra chcete? Proč nás tu držíte když nás stejně zabijete?" zeptá se Sven.

„ Já vás nechci zabít. Tedy, zatím," usměje se Alexej a Faendal se pohrdavě zasměje.

„ Nechci vás zabít! To co vám udělám bude horší než smrt! Bububu!" předvede egrační grimasu a všechny nás tím rozesměje. Tedy, všechny až na Alexeje. I admirál Černovous se tomuto vtipu zasměje.

Nějaké krátké to je.. 

Promiňte, nějak mě nic moc nenapadlo, tak musí tohle stačit :D