Dítě Čtyř

Kapitola 190

„ Vaše Veličenstvo!" přiblíží se k nám další posel a přidá se k již několikačlenné skupině, která obklopuje krále a předává mu svoje zprávy. Bohužel poté, co nám Will spokojeně oznámil že jsme se zatím udrželi na minimálních ztrátách začala tato čísla jít z kopce a teď se pohybovala někde kolem devadesáti, což bylo, na druhou stranu, lepší než tři stovky mužů z hlídkujících jednotek, které jsme již odstranili. Přesto bylo vidět, že Willa ztráty opravdu mrzí a já jsem se snažila ho rozveselit tím, že jsem mu vyprávěla něco málo o mém dětství. Zrovna když jsme se smáli nad tím, jak jsem jednou učila Patricka šplhat, všimla jsem si podivného zvuku, přicházejícího z přední části průvodu. Když si zvuku všimli i ostatní, včetně krále a Garbetha, který se jal chránit krále a ostražitě tasil meč, objevil se najednou rychejedoucí jezdec, který jel z kopce na který jsme zrovna vyjížděli, přímo k nám. Napadlo mě že e možná chystá zaútočit na krále, nebo hůř, na Willa, a chystala jsem se proti němu vyslat nějaké útočné kouzlo, ale když jsem si ho lépe prohlédla, zarazila jsem se.

První čeho jsem si všimla, byla krvavá pěna kolem tlamy jeho koně, stejně jako jeho zpocená, pocuchaná srst, ve které byly v určitých místech znatelné stopy bodnutí a z jeho ohromného, koňského stehna čouhal dřík šípu. Jezdec sám o sobě na tom nebyl o moc lépe, neboť byl celý pocuchaný a jeho zbroj byla na několika místech porušená, nemluvě o ruky kterou si svíral, zřejmě rozseknutý, bok.

„ To je Oliver!" zakřičel najednou Will, když muže poznal, a já si najednou uvědomila o kom mluví. Šlo o jednoho mladého seržanta, kterého jsem potkala den před bitvou na pláži. Vzpomněla jsem si na to, jak mi Will vyprávěl o jeho oddanosti a schopnostech a cítila jsem, jak ve mně energie začíná vřít.

„ Uděljte mu místo! Všichni stranou!" začal křičet Garbeth, ale muži, kteří stáli mezi zuboženým seržantem a králem, mu nerozuměli a počali napřahovat svá ostrá kopí směrem k neznámému. Všimla jsem si toho, jak se král mocně nadechuje a když jeho hluboký, rozkazovačný hlas prostoupil okolním hlukem, obdivně jsem na něj pohlédla. Ještě nikdy jsem nezažila, že by někdo tak lehce překřičel takový hluk.

„ UHNĚTE!"

Vojáci kteří se prvně snažili muže zastavit jako by si teprve s královými slovy všimli jeho zakrvácené uniformy, která ho označovala jako jednoho z nich, a počali rychle ustupovat stranou. Král okamžitě jednoho z poslů který se, stejně jako celý průvod, kvůli neznámému jezdci zastavil, poslal pro léčitele a pobídl svého koně směrem k Oliverovi, který co nejrychleji projížděl mezi vojáky. Já, Will a Garbeth jsme se okamžitě vydali za králem a já jsem cítila jak v sobě nevědomaky střádám zemní energii, která se mi zřejmě bude hodit.

„ Vaše Veličenstvo.." zaskuhral udýchaně Oliver když konečně zastavil a začal, společně s jeho zpola uštvaným koněm, prudce oddechovat. „ Nepřátelé.."

„ Tiše Olivere, nejdřív tě musíme ošetřit," seskočil rychle z koně Will a opatrně sundá seržant ze sedla a položí ho na zem. Uvědomím si že se kolem nás shromáždil hlouček vojáků a pohlédnu na jednoho z nich.

„ Máte obvaz?" zeptám se, zatímco slézám z koně a zatímco voják zavrtí hlavou, jeden z jeho spolubojovníků vyndá z kaps kousek gázy, kterou s sebou zřejmě pro jistotu nosí. Děkovně na něj kývnu a voják na to jen odpoví mávnutím ruky a přátelským úsměvem.

„ Ustupte od něj!" okřiknu podrážděne krále, Willa, Garbetha a několik výše postavených vojáků kteří seržanta prohlížejí jako by to byl šperk někde ve výkladní skříni. Když k němu pokleknu a povzudivě se na něj usměju, Oliver se pokusí můj úsměv napodobit, ale na jeho zesinalé, unavené tváři se nakonec objeví jen boletná grimasa, se kterou z jeho boku vyteče pramínek světle rudé krve.

„ Olivere, musíte se uklidnit. Všechno bude vpořádku, nebojte se..." chytím ho za jeho mozolnatou ruku a okamžitě do něj začnu vpouštět magii země, kterou prozkouám veškerá jeho zranění. Když zjistí jak moc rozsáhlá jsou, přestanu dbát okolí a začnu se plně soustředit na to, abyc zastavila krvácení.

Juliinu přítomnost si uvědomím až ve chvíli, kdy ucítím jak se do seržantova těla vlévá její energie a bez jakéhokoliv většího zaujetí pokračuji v zastavování krvácení, zatímco Julia, která má s léčením mnohem větší zkušenosti, nechá hluboké rány aby se stáhli k sobě a donutí krev která na nich zůstala, aby utvořil strup. Po asi pěti minutách plného soustředění konečně otevřu oči a úlevně si vydechnu.

„ Je.."

„ Naprosto vpořádku. Budete ho ale muset naložit do našeho vozu, takže vy dva," ukáže Julia na dva z přístojících vojáků a naznačí jim aby přistoupili, „ vezměte opatrně tady seržanta a odneste ho na kraj cesty, aby mohli ostatní projet a pustit k nám povoz."

„ Ale ten muž..." namítne něco jeden z poslů, který zřejmě chápe že Oliver, který během toho co jsme ho léčili upadl do bezvědomí, nesl králi nějakou důležitou zprávu.

„ Ten muž se právě dostal z přímého ohrožení života a nebude vám schopný říct cokoliv, dokud se neprobudí," odbyde ho Julia a král si ji prohlédne s lehkým pousmátím, ve kterém lze rozeznat i náznak obdivu.

Tak jo, už se to fakt blíží :3

Rozhodl jsem se to prostě neprotahovat a přínést vám to, na co se tak těšíte co nejdříve :D Přece jen, kdo nemá rád krev, pot a slzy? :D