Dítě Čtyř

Kapitola 147 - Minulost (1/?)

Ten den, který pro všechny z nás znamenal vstup do dospělosti a právo stát se opravdovými vojáky, a také v nás ponechal strašlivé vzpomínky plné hrůzy, která nejde zapomenout, si pamatuji víc než cokoliv jiného. Pamatuji si jak jsem ráno vstal z pryčny, ze které jsem po celých šesti letech vstával naposledy, oblékal si svou zpocenou tunyku a kožené kalhoty, připínal si meč který jsem k šestnáctinám dostal od svých přátel...

„ Bože.. Taky vás tak bolí břicho?" prohodil Iori, který se zrovna probouzel.

„ To sice ne, ale celou noc jsem probdil. Pořád přemýšlím s kým asi budu bojovat.." odvětil Rikk, který vždy ležel na pryčně nejblíž u krbu.

„ Se zločincem. Stejně jako všichni ostatní," usmál jsem se, ale stres který jsme všichni kvůli dnešnímu dni cítili mou odvahu pomalu navrtával, jako červ napadající jablko.

„ To jo, ale s jakým? Co když to bude nějaký vrah, který umí dobře bojovat? Nebo budou všichni tři bývalí vojáci.."

„ Toho se taky bojím. Je strašné že musíme porazit tři lidi naprosto sami, se stejnými podmínkami.." zvednul se z postele Valor, bílý jako stěna.

„ Ne se stejnými podmínkami. Nikdo z nich nebude mít elitní výcvik, který jsme podstoupili my.." snažil se nás povzbudit Howard, ale jeho slova nám příliš nepomohla.

„ Vstávat hoši!" rozrazil najednou dveře, do kterých se naštěstí vešel, mistr Spehk s košem plným jídla v rukou.

„ Dobrý den mistře!" pozdravili jsme sklesle, načež se mistr Spehk povzbudivě usmál.

„ Ale pánové, nebuďte ve stresu! I když, máte ne to plné právo, každý člen naší jednotky si tímhle prošel. Pamatuju si jak jsem ten den byl tak vystresovaný, že jsem si nemohl ani skočit na záchod... Ale souboj jsem zvládl, bez větších problémů. Pomohlo mi hlavně to, že mi můj tehdejší mistr, mistr Reko, přinesl koš plný nejrůznějšího jídla abych se posilnil. Tak jsem si řekl... Sape'ihn eku, měl bys jim něco takového také donést.. A tak jsem tu!" natáhnul ruku před sebe a já, jakožto velitel naší jednotky, jsme koš zaraženě převzal.

„ Moc děkujeme..."

„ Co na mně koukáte jak tele na nový vrata?" zamračil se.

„ Vy se nejmenujete Šp... Spehk?"

„ Já vím jak mi všichni tady říkají a vím že mi to nebudete věřit, ale to jméno jsem si nechal právě kvůli tomu. Víte, já pocházím ze Seiny," usmál se a my všichni udiveně vydechli, „ Tedy, můj otec přijel z království, jako člen doprovodu našeho krále, a poznal pou matku. Když byl pak konvoj přepaden, otec ptřil k padlým, ale mé matce po něm zůstala živá vzpomínka, v mé podobě... Když jse mse narodil, dostal jsem Seinské jméno, ale v devíti jsem nastoupil na jednu menší obchodnickou loď do funkce plavčíka, kde jsem sloužil do svých jedenácti let, kde mně naverboval nynější acrimistr."

„ A proč jste od matky utekl?" zeptal se zaujatě Howard, který stejně jako příběhy rád vyprávěl, je rád poslouchal.

„ Má matka zemřela na mor, který v naší vesnici vypukl. Ale abych pokračoval, naverboval mně nynější arcimistr a já podstoupil stejný výcvik jako vy. Po závěrečném souboji jsem pět let sloužil v armádě a následně jsem na žádost velmistra přešel sem, do našeho menšího tábora a začal učit bojové taktiky. Pro moje žáky bylo moje jméno nejhorší noční můrou, protože ho nikdy nikdo nemohl vyslovit. Proto jsem své jméno začal postupně zjednodušovat, dokud jsem si prostě nezačal říkat Spehk, což studentům dávalo možnost říkat mi „mistr Špek"."

„ A nevadí vám to?" zeptal se opatrně Valor.

„ Ale vůbec, přeci jen jsem si ho sám vybral.."

„ Zdravím mistře Spehku. Promiňte že přerušuji vaše vyprávění, ale hoši už by se měli jít připravovat. Za dvě hodiny začíná první z nich, mám tušení že jde o...?" otočil se k nám a Faendal se přihlásil.

„ Já, pane," zakuňkal.

„ Dobře. Tak se oblékněte a běžte se rozhýbat. Nerad bych o někoho z vás přišel, po tom všem co už jste zvládli.

Vím že se to začíná stávat docela často, ale dnes asi nebudou dvě, ale jen jedna kapitola :D 

Přišel jsem z odpoledky docela vyřízenej a když jsem se snažil psát, vůbec mi to nemyslelo. 

Radši nic nevydám, než abych sem dal ty žblepty co mně napadaly :P

Takže, moc se omluvuji :D

(btw, dneska slavíme 20K přečtení! :3)