Dítě Čtyř

Kapitoal 93 - Hlavní stan

          Když společně dorazíme na kopeček o kterém Will mluvil, všimnu si že i tato část je už velice dobře připravená. Kolem celého vrcholu je navršený obranný val, za nímž je skoro tři mtery široká rovina, na které mohou být rozmístění šermíši a kopiníci, kteří by útok stoupající pěchoty hravě odrazili. Za tímto valem se nachází další, o něco menší val, na nímž se opět line dvoumetrová rovina a podél valu jsou rozestavěné nádoby do kterých zřejmě přijdou šípy.

„ Obranu hlavní pozice není nikdy dobré zanedbat. Až bude flotila na dohled, jedna skupina vojáků má za úkol polít celé úpatí dehtem. Jde prostě o složitou obranu pozice na které budou všichni naši stratégové."

„ Doufám že tam budeš i ty, protože to je poslední místo kam by se nepřítel mohl dostat. Jestli se dostanou až tam, budou muset povraždit celou naši armádu...."

„ A to se nestane.", políbí mně Will na čelo a rozhrne celtu onoho velitelského stanu. Poznám že stan je už teď vybavený, ale zatím neobývaný. Na straně která je naproti východu stojí dvě mohutné dubové police, ve kterých jsou různé dokumenty, mapy, kalamáře, brky, pregameny a další věci. Všimnu si i několika signálních vlaječek a dvou velkých trubačských rohů, které se používají na dorozumívání mezi jednotlivými sbory. ¨

Sbor je druhá nejširší armádní skupina, tvořená jednotlivými legiemi nebo také divizemi. Jeden sbor čítá asi padesát tisíc mužů. Trubač vytroubí signály podle toho jak stratégové určí plán a generálové vedoucí jednotlivé sbory se přizpůsobí a dají svým praporčíkům, mužům kteří mají signalizační praporky, rozkaz k signalizaci onoho plánu jednotlivým regimentům, které tvoří ony divize. Jde o velice složitou část bitvy, kde může jedna znamenat opravdový problém. Proto jsou trubači a praporčíci často voleni z řad vojáků kteří už mají skoro doslouženo. Tito vojáci jsou většinou spolehlivější a větěinou jsou rádi že se nemusí účastnit bitvy.

„ Tak výborně. Potřebuješ nějakou pomoc nebo nějaké věci..", nabídně se Will a trochu mě pobaví tím, že vůbec netuší co přesně jdu vlastně dělat.

„ Jediné co potřebuju je, abys byl chvíli v klidu a nerušil mně."

„ Zdá se mi to nebo máš dneska nějakou špatnou náladu?", svěsí Will smutně ramena a začne uraženě odcházet.

„ Wille, myslím tím že se ptořebuju naprosto soustředit, promiň že jsem to řekal tak hnusně.", zastavím ho a když se v jeho obličeji objeví výraz porozumění, usměju se.

„ Dobře, já si zatím tamhle sednu a budu pracovat na nějakých věcech které bych tak či tak musel sepsat."

Nechám Willa pracovat na jeho papírování a sama si sednu ke stěně stanu u které stojí skříně. Položím na celtu ruce a začnu se soustředit na to, abych tvořila křížky energie země a ohně. Trvá mi asi čtvrt hodiny než vytvořím dostatek křížů energie ohně a země na to, abych jimi mohla zaplnit celou zeď. I přesto že půlhodiyn je dlouhá doba, uvědomím si jak moc jsem se zrychlila. Začnu pomalu skládat onu spropadenou síť, a cítím jak se mi únava způsobená vytvořením a udržování křížů rozlévá tělem. Za pár minut mám síť hotovou, a tak ji jednoduše změním v kov. Otevřu oči, abych si prohlédla výsledek své dlouhotrvající práce, ale první věc kterou vidím je Will, s naprosto vyděšeným výrazem, padající ze židle.

„ Co to ksakru.. Ježiši Niro, proč jsi mi neřekla že už to máš?" vykřikne naštvaně.

„ Promiň, musela jsem se soustředit aby se mi síť.. Musela jsem se soustředit.", opravím se když si všimnu Willova nechápavého výrazu.

„ Nevím jaká síť, ale příště mě zkus nějak upozornit. Už je to dnes podruhé co jsi mně takhle vystrašila."