Dítě Čtyř

Kapitola 136 - Procházka lesem...

Mlčky vyndám z Blazových brašen, které Bjorn zřejmě sundal aby koni ulehčil, zásoby jídla, potřeby na táboření, meč, malý skládaný luk a toulec ve kterém chybí jeden jediný šíp.

„ Na co jsi střílela?" zeptá se Julia.

„ Na Magnuse. Kéž bych ho tím jedním šípem zabila..." vyhrknu smutně.

„ Neboj Niro. Bude vpořádku," pohladí mně po zádech. Převezme ode mně jednu tornu, ve které je naše jídlo a plachta stanu, a nasadí si ji na záda, „ Nevím jak ty, ale já bych tam nejradši byla už za svítání."

„ Máš pravdu. Tak půjdeme," vyjdu odhodlaně směrem k lesu, když se za mnou ozve Jullin smích. Nechápavě se otočím a Julia ukáže palcem na druhou stranu než jsem vyrazila.

„ My ale jdeme tudy."

„ Já vím, jen jsem tě zkoušela," vyhrknu a začervenám se.

„ To mi bylo jasné.." odpoví Julia a když kolem ní projdu, následuje mně.

Skoro ceou cestu stoupáme do kopce, na který si neustále stěžuju, protože mi nohy na zemi, tkerá je ještě od deště kluzká, každou chvíli podklouznou.

„ Když půjdeme celou cestu do kopce, určitě pak uvidíme ten tábor z vrchu," prohlásí v jednu chvíli Julia a já si uvědomím že má pravdu.

Když se konečně dostaneme do místa kde se prudkost kopce zmenšuje, začnu obdivovat krásnou přírodu kolem nás. Uvědomím si že když jsem procházela nížinou, většinou jsem narážela na duby a buky, zatímco teď jsou kolem nás hlavně jedle a buky, podle čehož poznám že už jsme nastoupali docela hodně.

„ Kam to vůbec stoupáme?"

„ Stoupáme na jednu větěí sopku, která před padesáti tisíci lety pohřbila celé město."

„ A proč saka lezeme na sopku?"

„ Protože je orpavdu vysoká. Okolní krajina leží ve výšce asi dvou set metrů nad mořem, zatímco tahle sopka je vysoká skoro dva tisíce metrů. Díky tomu uvidíme celou okolní krajinu a jestli uvidíme nepřátelský tábor, bude jednoduché se k němu teleportovat."

„ Vůbec jsem neslyšela že byste tohle na poradě řešili.."

„ Taky že ne. Napadlo mně to když jsem si prohlížela mapu. Díky téhle hoře je moře podél celého lesa plné všelijakých skal a útesů, kvůli kterým nich nemůžou kotvit lodě. Jediné místo které sopka nechala nedotčené možná Meldejenci použili jako přístav, to ale jedině v příapdě že jsou spojení s Černou Rukou. Navíc by to ale znamenalo že..."

„ Že jim někdo z království pomáhá."

„ Přesně tak. O tomhle pásmu útesů neví skoro nikdo, kromě zdejších rybářů. Můj strýc k nim patří, takže mi o zdejším moři vyprávěl a pokaždé mi sliboval jak mě tu jednou povozí na lodi. Potom ho ale zabil žralok..." usměje se Julia smutně a pohlédne někam nad nás.

„ To je mi líto.." odpovím jí smutně, ale ona se usměje.

„ Byl to ožrala a buran. I když, jeho příběh mi občas schází..." podotkne posmutněle, ale následně ukáže směrem nahoru, „ Zdá se že už brzy budeme venku z lesa."

„ O čem to mluvíš?"

„ Vidíš ty smrky? To znamená že už jsme opravdu vysoko. Za chvíli začnou řídnout a postupně se snižovat, až nakonec vyjdeme na louku kde bude nějaký ten strom jen občas."

„ Bože, ty jsi na zeměpisu asi dávala hodně pozor co?"

„ Ano," usměje se Julia.

„ Kdo ví jak se vůbec má Patrick a Lydia..."

„ Zůstali v hlavním městě a pomáhají s řízením hlavního města v králově nepřítomnosti."

„ Opravdu? Jak to víš?"

„ Musela jsem se tam teleportovat a předat jim od krále zprávu. Král si mně docela oblíbil, takže si ze mně udělal takovou svojí pomocnici," řekne hrdě a já se zasměju.

„ Podívej se na nás. Já jsem novic, který umí čarovat jako mág mistr. Ty jsi výborná medička kterou si oblíbil sám král. Lydia a Patrick jsou písařští novicové, kteří teď řídí hlavní město.."

„ Ano, už teď jsme to dotáhli daleko. Jen abychom si svoje pozice udrželi..."

„ Jak to myslíš?"

„ Podívej se na to takhle.. Meldejenci na nás zaútočili a způsobili nám velké ztráty. Potom odpluli pryč a docela dlouhou dobu drželi a ničili jeden náš kraj. A pak, chvíli předtím než jsme přijeli, zase odpluli pryč. Kdyby chtěli, mohli by takhle jezdit mzi hlavním městem a různými kraji a postupně naše přímořské kraje zničit. Až tahle válka skončí, což se doufám stane opravdu brzy, král bude muset postavit flotilu. Nejhorší je, že hned jak válka skončí, můžou na nás zaútočit jiné země a společně s rozdrtit.."

„ Takhle pochmurně nemysli, Jul..."

„ Takhle to neberu já. Takhle mi to řekl sám král. Vysvětlil mi že on vládne příliš lehkou rukou a musí proto svého syna naučit vládnout tvrdě. Musí ho naučit naši zemi bránit. Ale teď, když je naše země ve válce, se bojí že nezbude nic co by Willovi mohl odkázat."

„ A proč mi to říkáš?"

„ Protože mě o to poprosil," usměje se a já si uvědomím že už jsme skoro venku z lesa.

„ A co já bych s tím mohla udělat?"

„ Musíš zůstat po jeho boku a pomoct mu vládnout. Víš, náš král je sice chytrý a hodný, ale neumí vládnout jako ostatní vládci. Prostě si myslí že všechno půjde v míru a pohodě, takže když nám Meldejenci vyhlásili válku, sice se okamžitě pustil do boje, ale uvědomil si že to měl dávno očekávat. Meldejenský admirál, neboli jejich vůdce, mu už delší dobu naznačoval že bych chtěl porušit mír trvající mezi našimi zeměmi, ale král na něj příliš nereagoval. Proto jsme teď tady, místo toho abychom seděli na univerzitě a učili se víc a víc kouzel."

Julia se zastaví a otočí se ke mně. Když k ní přistoupím, všechna hořkost a vztek, který ve mně její slova vyvolala se vyhrne na povrch a já se přestanu ovládat. Vlepím Julii takovou facku, až si sedne na zadek. Cítím jak v ní její magie vře a násedně se zničeho nic uklidní.

„ Takhle o králi nemluv," vyhrknu naštvaně a Julia zatřese hlavou.

„ O čem to mluvíš?" odpoví nechápavě.

„ To co jsi teď ří..." chystám se ji znovu dát facku ale když vidím jeí nevinný pohled, pochopím že opravdu neví o čem mluvím.

„ Co s králem? A proč tu sedím? Niro, co se stalo?" zatřese se mnou Julia ale já jen vyděšeně pohlédnu na její tvář.

Uvědomím si že to, co jsem před chvílí cítila nebyla Jullina vřící magie ale podivná magie země s hnusným, krvavým nádechem....

Oh kurwa!

Copak se asi stalo co? 

Jsou tu dvě možnosti, jedna zajímavější než druhá (dle mého názoru). Která z nich to je?

To se dozvíme... Nevím kdy :D Jednou ale určitě ;)