Dítě Čtyř

Kapitola 24 - Zase mě nenapadá název

Celý zbytek cesty strávím spánkem a také přemýšlením nad mým cestovním deníkem. Snažím se nějak zformulovat to, co do něj napíšu. Když už o tom mám celkem určitou představu, přijede ke mě kapitán. Ten u mě tráví také docela dost času. Vždy jen přijede, něco řekne, dá mi facku a odjede. Will také spí, a občas slyším jak si občas trochu brouká. Kapitán po chvilce promluví a v hlase mu zní nervozita.

„ Už jsme u cíle. Myslím že byste se oba měli pořádně rozhlédnout." Řekne a podívá se na Willa. „ Je možné že to je naposledy co uvidíte.. nu, cokoliv." Nervózně se usměje a zase odjede.

„ Dnes si facku vynechal." Zasměju se a Will smích opětuje.

„ Však už máš taky rudou tvář. Přísahám že až se z těch pout dostanu, propíchnu mu srdce."

I když věřím v to že se osvobodíme, uvědomím si že nás možná vedou skrz toto místo záměrně. Jedeme po strmé cestě klikatící se mezi horami. Neustále stoupáme a získáváme tím úžasný výhled na údolí pod námi. Zatímco jsme předtím jeli pouští, pod námi údolím protéká málá říčka, obrostlá trávou a nějakými keři, a když se podívám dál, vidím jak se pomalu zvětšuje a poté vlévá do velkého jezera ohraničeného skálami. Vlastně jsme ve slepém údolí, které je narozdíl od pouště kterou jsme jeli doteď krásně zelené.

Uvědomím si že i Will se po údolí rozlédnul a poté se na mě otočí se smutným pohledem.

„ Tak romantické místo a oni nás sem vezou jako na popravu." Řekne smutně a já si v jeho očích všimnu něčeho divného. Pohled který jsem ještě nikdy neviděla. Chvíli jen hledíme jeden druhému do očí a oba chápeme co druhý říká.

Dnes možná umřu. Umřu ale po tvém boku, a udělám vše proto, abych tebe umřít nenechal.

„ Jsme tu." Slyším křičet kapitána a všichni muži začínají sesedat. Kvůli tomu že se nemohu pohybovat nevidím kde přesně jsme, ale slyším hlasy mnoha lidí a zvuky mě dost známé. Zní to jako tržiště u nás na hradě. Hlasy lidí se mísí a tvoří podivné bzučení, je zde cítit vůně koření, exotického ovoce a jsou slyšet cvičené hlasy vypravěčů a prodavačů.

„ Odvezte zajatce do kobky. Hlavně ji nepouštějte." Slyším mluvit kapitána a poté cítím jak povolují lana která drží moji „rakev" přivázanou ke koním. Willa nějaký muž položí na zem a podepírá ho dokud není schopný stát. Poté zavelí několika dalším mužům a ti mě zvednou. Will se pokusí udělat pár kroků ale upadne, a tak ho další muž také vezme a odnesou nás někam do ulic města. Jak nás nesou, slyším odevšud křik a nadávky v našem jazyce. Několikrát cítím jak se o moji rakev rozplácne shnilé rajče nebo jiná zelenina a ovoce. Will dostal několika rajčaty do zad, a slyším jak k němu muž který ho nese promlouvá naším jazykem. Slyším jeho hrubý přízvuk a uvědomím si o čem kapitán mluvil. Opravdu bych ten přízvuk nepoznala kdybych nevěděla že je to Toruk. Má totiž skoro stejně hrubý přízvuk jako Seiňané. Soustředím se a nakonec porozumím tomu, co Willovi říká.

„ Vy jste na tom ještě dobře. Před pár lety jsme tu vedli jednoho sultánova ministra. Lidi neházeli žádná rajčata nebo jablka jako teď. Házeli svoje vlastní hovna a hnůj od zvířat. Museli jsme toho chlapa umejt protože náš kat Saíf se k němu odmítl přiblížit."

„ Předpokládám že víte kdy se má poprava konat?"

„ Ta vaše? Asi pozítří, netuším. Prý si s váma chce promluvit šaman. Nedávno se vrátil z cest a předpověděl váš příjezd. Proto jsme za vámi poslali několik mužů."

„ Šaman byl na cestách?"
„ Ano. Navštívil prý několik království, dokonce i to vaše. Hledal něco co by mohlo našemu lidu pomoci přemoct Tyrana."

„ Tyrana?"

„ Myslíme tím sultánova syna, Fidyana. Jeho jméno ho celkem vystihuje, protože znamená ten kdo obětuje. To on opravdu rád. Hlavně když může obětovat naše ženy a děti."

„ Vy tedy nebojujete proti Abdihovi?"

„ Abdih je výborný vládce a vojevůdce, jenže nám zakázal pomstu na jeho synovi. Proto musíme bojovat i s ním."

„ A co přesně jeho syn udělal?"

„ Nechal vypálit celé naše město. To co vidíte zde jsme postavili za posledních 15 let."

„ Počkat, vy chcete říct že Torukové jsou vlastně obětmi sultánova syna?"

„ Ano. Vlastně, my si říkáme Torukové kvůl tomu, že v naší historii se něco podobného již stalo. Tyranský vládce zabil mnoho lidí a proto jeden muž, Ghannam Toruk, vyhlásil onomu vládci válku. Jeho jméno znamená Pastýř, a pro naše lidi je proto pastýř velice ctěné povolání. Díky své oblíbenosti nakonec válku vyhrál, i když se neobešel bez prolití krve, a usedl na trůn. Tento muž je pradědem sultána Abdiha a sultán kráčí v jeho šlépějích. To však nelze říct o jeho synovi. Zdá se že ten se snaží znovu nastolit vládu Ghannamova protivníka."

Hahaa! Další delší kapitola! Doufám že dneska napíšu aspoň dvě stránky, jinak budu muset začít přidávat po 300 slovech :D Budu moc rád za votes a ohledně mé minulé otázky příběh má teď 54 stran a 40250 slov! Až přejdu 80 000 slov, stane se knížka románem... Takže juchůů! Třeba jednou moje Dítě (Čtyř) uvidím i v knihkupectví :33

A tak, Dasvidaniya!